7 Tdo 353/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 353/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 5. 2025 Spisová značka:7 Tdo 353/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.353.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 346 odst. 2 písm- a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 353/2025-205 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2025 o dovolání obviněné M. T. podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 13 To 305/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 61/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. T. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 10. 2024, č. j. 5 T 61/2024-160, byla obviněná M. T. uznána vinnou přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, za které byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila obviněná v podstatě tím, že dne 15. 6. 2023 u Okresního soudu v Kladně ve věci sp. zn. 26 T 29/2023 v postavení svědka v rámci své výpovědi ke skutku, jehož podstatou bylo řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu M. V., mimo jiné uvedla, že na místě události slyšela jednoho z přítomných svědků, jak říká ukrajinsky druhému svědkovi „Hlavně řekni ostatním, ať mluví stejně, jak jsme se domluvili. A my mu ukážeme, kdo jsme jako“, kdy si byla vědoma, že tímto uvádí, že se přítomní svědci hovořící ukrajinsky domlouvají na společné výpovědi proti M. V. a chtějí jednat v jeho neprospěch, a že uvedením takové skutečnosti zpochybňuje věrohodnost svědků ve věci vypovídajících proti M. V., kdy obviněná uvedené uvedla, ač si byla vědoma, že se to nezakládá na pravdě s cílem, aby tím přispěla k tomu, aby byl M. V. ve věci Okresního soudu v Kladně sp. zn. 26 T 29/2023 zproštěn obžaloby. 3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2024, č. j. 13 To 305/2024-181, bylo odvolání obviněné směřující proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. argumentovala, že obě rozhodnutí učiněná ve věci stojí na závěru, že pronesla jakožto svědek před soudem větu: „Hlavně řekni ostatním, ať mluví stejně, jak jsme se domluvili. A my mu ukážeme, kdo jsme jako“, čímž popisovala intriky svědků, přičemž se podle soudů jednalo o tvrzení nepravdivé a vztahující se k okolnosti s podstatným významem pro rozhodnutí. Tato skutková zjištění pak označila za rozporná s provedenými důkazy. Naplnění znaků skutkové podstaty obou přečinů je v převážné míře postaveno na výpovědi svědka B. U. a v menší míře na výpovědi svědka M. S. Výpověď obviněné nevyvrací skutečnost, že vyslovení této věty popřel svědek B. U. Svědek A. ve věci nebyl vůbec vyslechnut a ostatní pracovníci nebyli ani ztotožněni. Dále nebylo prokázáno skutkové zjištění vyvozené z výpovědi svědka B. U., že si jej obviněná měla vzít stranou a nabádat jej k nepravdivé výpovědi; představu, že by se v přítomnosti příslušníků městské policie snažila ovlivňovat svědky, označila za nereálnou a opačným tvrzením se svědek B. U. znevěrohodňuje sám. Svědek M. S. o tom, co obviněná slyšela či neslyšela, neuvedl nic, nadto si odporuje ohledně toho, kdo byl na místě. Strážníci D. Z. a J. Š. k tomu, co dovolatelka slyšela, neuvedli nic, avšak potvrdili společně se svědkem M. S., že se na místo dostavili z důvodu konfliktu kvůli nepořádku, tj. ze stejného důvodu jako obviněná. Podle přesvědčení obviněné tak z rozhodnutí soudů není dobře seznatelné, jakými konkrétními důkazy bylo prokázáno, že předmětnou větu uvedla nepravdivě. Je sice obsáhle reprodukován obsah jednotlivých důkazů, ale bez jejich kritického zhodnocení ve vztahu k této otázce. Z hlediska důkazů, které měly být provedeny za účelem prokázání naplnění znaků trestných činů, pak uvedla, že soud měl provést důkaz spočívající v konfrontaci obviněné a svědka B. U., jak byl navrhován přípisem ze dne 17. 9. 2024, jelikož celá věc stojí na výpovědi tohoto svědka, která se v zásadních ohledech rozchází s výpovědí obviněné. Stejně tak měl být proveden výslech svědka A. 6. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konstatovala, že si měla být vědoma, že nepravdivým tvrzením o domluvě ukrajinsky hovořících svědků na společné výpovědi proti M. V. zpochybňuje věrohodnost ve věci vypovídajících svědků s cílem přispět k tomu, aby byl M. V. zproštěn obžaloby. Měla též vědět, že jde o okolnost mající zásadní význam pro rozhodnutí ve věci. Obviněná byla toho názoru, že tyto závěry představují nesprávné právní posouzení skutku ve vztahu ke spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku i k přečinu nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku. Shora citovaná věta, na jejíž pravdivosti setrvala, neobsahuje žádný údaj o tom, kdo ji řekl a komu ji řekl; obviněná jen uvedla, že ji měly pronést dvě osoby ukrajinským jazykem. Dále z této věty neplyne, o čem mají dotyční „mluvit stejně“ a zda se jedná o skutečnost, jež se má nějak nepravdivě týkat odsouzeného M. V. V popsaném kontextu tedy podle ní nelze vyvodit právní závěr, že se věta týká okolnosti mající podstatný význam pro rozhodnutí. Není-li totiž zřejmé, kdo větu pronesl, komu ji adresoval, o čem měly osoby vypovídat a zda vůbec tyto osoby figurovaly v trestním řízení vedeném proti M. V., nelze ji považovat za formu naplnění objektivní stránky vytýkaných přečinů. 7. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. konstatovala, že vytýkané vady byly přítomny též v rozsudku soudu prvního stupně, neboť právě dokazování a právní hodnocení provedené na úrovni soudu prvního stupně odvolací soud v napadeném usnesení přebírá a ztotožňuje se s ním. 8. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle § 265m odst. 1 tr. ř. zprostil dovolatelku obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř., nebo alternativně dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby zrušil rovněž rozsudek soudu prvního stupně a shodný příkaz učinil tomuto soudu. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že dovolatelka uplatnila zejména skutkové výhrady již soudy vypořádané v předchozích fázích řízení. K první variantě důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konstatoval, že obviněná sice vymezila rozhodný skutkový závěr o nepravdivosti z její strany před soudem vyslovené věty, prostřednictvím níž se měla snažit zpochybnit věrohodnost svědka B. U. a tím napomoci obviněnému M. V., nicméně neidentifikovala žádné důkazy, jejichž obsah by tomuto skutkovému zjištění neodpovídal, a to při žádném v úvahu připadajících logických způsobů vyhodnocení takových důkazů. Patřičnou kvalitu zjevného rozporu nemá náhled obviněné na výslech svědka B. U., že tento neodpovídá její vlastní výpovědi, snaha o jeho přehodnocení a zpochybnění věrohodnosti svědka. Obsah odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně umožňuje dospět k přijatým skutkovým závěrům, kdy v navazujících pasážích odůvodnění rozsudku neabsentovalo kritické vyhodnocení provedených důkazů. Na podkladě obecně formulovaných poznatků obviněné tak neshledal požadovaný zjevný rozpor. Podle názoru státního zástupce nebylo možné v posuzované věci uvažovat ani o naplnění třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b