7 Tdo 38/2026 — Nejvyšší soud

7 Tdo 38/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 2. 2026 Spisová značka:7 Tdo 38/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.38.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Usmrcení z nedbalosti Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1,2 předpisu č. 40/209 Sb. § 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:19. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 38/2026-446 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 dovolání obviněné M. T. podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2025, sp. zn. 9 To 321/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 41/2025 a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2025, sp. zn. 9 To 321/2025, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 8. 2025, sp. zn. 52 T 41/2025. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 4. 8. 2025, č. j. 52 T 41/2025-332, byla obviněná M. T. uznána vinnou přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za který byla odsouzena podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce 24 měsíců a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu ve výkonu lékařského povolání na dobu 24 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená L. O. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněná dopustila výše uvedeného přečinu pochybením při výkonu povolání lékaře dne 29. 3. 2024 v Praze XY v Nemocnici XY, neboť při výkonu svého zaměstnání lékaře postupovala v rozporu s § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví povinnosti zdravotnického pracovníka. Konkrétně neprovedla úplné a řádné vyšetření pacienta P. O., nar. XY, bezodkladně nevyžádala obligatorní následné laboratorní a rentgenové vyšetření, případně vyšetření u specialisty, ačkoli je s ohledem na stav pacienta a svou odbornou způsobilost vyžádat měla, když poškozeného dne 29. 3. 2024 přibližně v 3:24 hod. a poté přibližně v 10:40 hod. vyšetřovala pro bolesti břicha a prasklý vřed, resp. pro pokračující bolest břicha, přičemž ze zdravotní dokumentace věděla, že poškozený se dlouhodobě se žaludečními vředy léčí. Tzv. skutková věta výroku rozsudku obsahuje rovněž zjištění, že provedení opomenutého vyšetření by mohlo odvrátit smrt poškozeného, která pak nastala dne 30. 3. 2024 v 3:12 hod. z důvodu zástavy srdce při difúzním zánětu pobřišnice, proděravění dvanáctníkového vředu a aspiraci žaludečního obsahu do dýchacích cest. 3. O odvoláních obviněné do výroků o vině a trestu a poškozené do výroku o jejím odkázání na občanskoprávní řízení rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 10. 2025, č. j. 9 To 321/2025-402, tak, že obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Obviněná podala dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, a to s odkazem na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Nejprve připomněla skutkové okolnosti případu, jak je sama vnímala, a to od přijetí pacienta – poškozeného až po okamžik jeho smrti. Namítla, že posuzovat správnost či nesprávnost jejího postupu měl znalec stejné odbornosti, tedy znalec z oboru zdravotnictví, odvětví anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Nesouhlasila s tím, že její vina byla založena na znaleckém posudku vypracovaném prof. MUDr. Františkem Antošem, CSc., znalcem z odvětví chirurgie. Podle jejího názoru se jedná o neodstranitelnou vadu znaleckého posudku, v důsledku které došlo k závažnému procesnímu pochybení. 5. Dovolatelka dále odkázala na znalecký posudek od doc. MUDr. Radovana Uvízla, Ph.D., který je znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína (zkráceně „ARO“) a který měl navíc působit na srovnatelném vězeňském pracovišti jako ona. V rámci tohoto posudku bylo uvedeno, že její postup nelze hodnotit jako nesprávný. Stejně tak z odborného posudku oborové komise pro anesteziologii a resuscitaci Vědecké rady České lékařské komory (dále jen „odborný posudek Vědecké rady ČLK“) vyplývá, že v postupu obviněné nelze shledat žádné pochybení. Znalec prof. MUDr. František Antoš, CSc., podle obviněné hodnotil její postup z chirurgického hlediska, jako by sama chirurgem byla. Takový přístup je však nesprávný, nemohou na ni být kladeny stejné požadavky jako na lékaře s jinou specializací. Obviněná nesouhlasila se zamítnutím návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem MUDr. Bronislava Sedláčka odvolacím soudem z toho důvodu, že předložený znalecký posudek neobsahuje znaleckou doložku. Absence znalecké doložky byla pouhou písařskou chybou, resp. opomenutím. Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu, že se s tímto důkazním návrhem neseznámil před konáním veřejného zasedání a kategoricky návrh zamítl, aniž by umožnil sjednat znalci nápravu prostřednictvím doplnění znalecké doložky, resp. že neprovedl důkaz alespoň ve formě odborného vyjádření. 6. Podle názoru obviněné není dána příčinná souvislost mezi jejím jednáním a následkem – smrtí poškozeného. Tato skutečnost má vyplývat z odborného posudku Vědecké rady ČLK, kde je uvedeno, že nelze vyloučit, že se závažná komplikace klinicky manifestovala až po posledním vyšetření obviněnou, a že nelze tvrdit, že by při odlišném postupu obviněné pacient nezemřel. Rovněž ze znaleckého posudku doc. MUDr. Radovana Uvízla, Ph.D., vyplývá, že ke vzniku náhlé příhody břišní u pacienta došlo velmi pravděpodobně až poté, kdy byl obviněnou naposledy vyšetřen. Závěr o absenci příčinné souvislosti podle obviněné koresponduje i s vyjádřením prof. MUDr. Františka Antoše, CSc. při jeho výslechu v hlavním líčení dne 16. 7. 2025, kde se vyjádřil v tom smyslu, že k penetraci mohlo dojít v řádech hodin a dále že nelze s jistotou tvrdit, že by při odlišném postupu obviněné pacient nezemřel. Obviněná připomněla i závěry uvedené ve znaleckém posudku MUDr. Bronislava Sedláčka, které rovněž měly svědčit v její prospěch. Na podporu svých argumentů odkázala na vybranou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu týkající se posuzování příčinné souvislosti. Uzavřela, že soud měl v případě pochybností zadat zpracování ústavního znaleckého posudku z odvětví anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, dále z odvětví chirurgie a eventuelně z odvětví všeobecného praktického lékařství. V závěru dovolaní obviněná uvedla, že žádný ze soudů se nevyjádřil k návrhu obhajoby, zda by nebylo možné v souladu s pojetím trestního řízení jako ultima ratio postoupit věc České lékařské komoře k disciplinárnímu řízení. 7. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu nové projednání věci. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření nesouhlasil s námitkami dovolatelky stran specializace znalce prof. MUDr. Františka Antoše, CSc. Podle státního zástupce byly otázky řešené tímto znalcem kryty jeho expertním zaměřením; naproti tomu není podstatné, v jakém oboru je specializována obviněná. Soudy nijak nepochybily, pokud nevycházely z konkurenčních expertních závěrů, které předložila obviněná. Odborné zaměření jejich autorů nekoresponduje plně s problematikou, jež je posuzována v této kauze, a navíc z jejich výslechů vyplynulo, že ani nedisponovali kompletními podklady a některé významné skutečnosti poprvé slyšeli až u hlavního líčení. Nelze ani dovodit vadu opomenutých důkazů ve vztahu k zamítnutí provedení důkazu znaleckým posudkem MUDr. Bronislava Sedláčka. Městský soud totiž svůj postup přiléhavě a srozumitelně vysvětlil, proto se s ohledem na stávající judikaturu nemůže jednat o důkaz opomenutý. K námitce absence příčinné souvislosti státní zástupce konstatoval, že expertní závěry prof. MUDr. Františka Antoše, CSc., představují spolehlivý důkazní podklad k tomu, aby byl po právní stránce konstatován příčinný vztah mezi opomenutím obviněné a smrtí poškozeného. Co se týče odborných stanovisek, jichž se dovolávala obviněná, soudy správně pouká