7 Tdo 386/2020 — Nejvyšší soud

7 Tdo 386/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 4. 2020 Spisová značka:7 Tdo 386/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.386.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omamné a psychotropní látky Postoupení věci jinému orgánu Přestupek Zákaz reformace in peius Dotčené předpisy:§ 222 odst. 2 předpisu č. 141/1961Sb. § 259 odst. 4 předpisu č. 141/1961Sb. § 1 odst. 1 předpisu č. 41/2014Sb. § 5 odst. 2 písm. b) předpisu č. 361/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:30. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 386/2020-225 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 4. 2020 o dovolání obviněného M. Z., nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 5 To 383/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 67/2019 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2019, č. j. 3 T 67/2019-118, byl obviněný M. Z. uznán vinným v bodě 1 přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za které mu byl uložen úhrnný peněžitý trest ve výši sto denních sazeb po 300 Kč, tedy celkem 30 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou měsíců, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině v bodě 1 a do výroku o trestu. Na jeho základě Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 5 To 383/2019-179, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a nově uznal obviněného vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu uložil peněžitý trest ve výši sto denních sazeb po 250 Kč, tedy celkem 25 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou měsíců, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. za použití § 222 odst. 2 tr. ř. pak ohledně skutku původně uvedeného v bodě 1 výroku rozsudku soudu prvního stupně postoupil věc Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností. Uvedený skutek (v obžalobě přečin ohrožení pod vlivem návykové látky) měl spočívat v tom, že dne 18. 3. 2019 v době kolem 21:50 hodin v Brně na ulici XY po vědomém požití návykové látky kokainu řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Passat 3 BG, byl zde kontrolován policejní hlídkou, přičemž svým chováním spočívajícím v zarudlém bělmu očí, kdy jeho oční zornice měly sníženou schopnost reakce na světelné podněty, jevil známky požití návykových látek, a následně provedenou orientační zkouškou na přítomnost návykových látek soupravou Drugwipe 5S byl u něj ve slinách zjištěn záchyt amfetaminu/methamphetaminu a kokainu a analýzou jeho krve, odebrané téhož dne, v ní bylo metodou plynové chromatografie zjištěno 0,161 mg/l benzoylekgoninu (metabolitu kokainu); při předmětné kontrole pak nepředložil policejnímu orgánu na jeho výzvu řidičský průkaz ani zelenou kartu, prokazující uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve smyslu ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Přečinu poškození cizí věci se podle zjištění odvolacího soudu dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 20. 3. 2019 okolo 17:15 hodin v Brně na ulici XY jako řidič vozidla Peugeot 206 po drobném střetu ze strany řidiče vozidla Škoda Octavia P. H., který jel v koloně za ním, přičemž škoda na vozidlech žádná nevznikla, vystoupil z vozidla a přistoupil z levé strany k řidiči vozidla Škoda, na kterého začal křičet, ať vystoupí z vozidla, že „si to rozdají“, a poté, co se přesvědčil, že na vozidle Peugeot 206 ke škodě nedošlo, opět přistoupil z levé strany k řidiči vozidla Škoda a pěstí několikrát udeřil do levého zrcátka tohoto vozidla, až odlomil plastový kryt a zrcátko vypadlo z uchycení, v důsledku čehož způsobil společnosti MYJÓMI družstvo invalidů škodu ve výši 15 790 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Dovolací důvod podle písm. f) vztáhl ke skutku, v němž byl původně spatřován přečin ohrožení pod vlivem návykové látky. Namítl, že kokain vědomě neužil a rozhodně jej nemohl užít před jízdou daného dne. V jeho krvi nebyl zjištěn kokain, ale benzoylekgonin, který nemá žádné účinky, ale je pouze indikátorem předchozího užití kokainu. S odkazem na ve věci provedený znalecký posudek a odborné vyjádření obviněný zdůraznil, že přítomnost této látky neprokazuje přítomnost kokainu v době řízení, a nelze z ní dovodit koncentraci kokainu v minulosti. Obviněný byl policií kontrolován náhodně, nejevil známky ovlivnění návykovou látkou. Důvodné podezření ze spáchání přestupku podle něj nebylo dáno a nebyl důvod k postoupení věci Magistrátu města Brna. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. a ke skutku, v němž byl původně spatřován přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, obviněný přiřadil také námitku, podle které došlo k porušení § 220 odst. 1 a § 259 odst. 4 tr. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí nad rámec původního vymezení skutku v návrhu na potrestání doplnil slova: „při předmětné kontrole pak nepředložil policejnímu orgánu na jeho výzvu řidičský průkaz ani zelenou kartu, prokazující uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve smyslu ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.“ Tím podle obviněného nedodržel požadavek totožnosti skutku a zároveň porušil zásadu zákazu reformace in peius, neboť skutek rozšířil, ačkoli nebylo podáno odvolání státním zástupcem v neprospěch obviněného. Na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný napadl výrok o trestu. Zde podle něj rovněž došlo k porušení zásady zákazu reformace in peius, neboť mu odvolací soud za jeden, a to relativně méně závažný trestný čin uložil prakticky stejný trest jako soud prvního stupně. Snížení výše peněžitého trestu nemá pro obviněného zdaleka takový význam, jako uložení trestu zákazu činnosti ve stejné výměře. To považuje za zjevně nepřiměřené. Odvolací soud navíc neprováděl k uložení trestu žádné dokazování, čímž porušil zásadu ústnosti a bezprostřednosti. Obviněný přitom své jednání doznal, litoval jej a uhradil škodu. Domnívá se, že také nelze odhlédnout od správního trestu, který mu hrozí za skutek původně uvedený pod bodem 1 rozsudku soudu prvního stupně. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku o vině uvedeného pod bodem 1 a výroku o trestu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obviněný prokazatelně řídil motorové vozidlo v době, kdy bylo v jeho krvi zjištěno 0,161 mg/l (tedy 161 ng/ml) benzoylekgoninu (metabolitu kokainu). Dále je významná skutečnost, že soudy v rámci hodnocení důkazů shledaly výpovědi svědka D. Č. i samotného dovolatele nevěrohodnými. Nepřisvědčily tudíž tvrzení obviněného, že kokain neužil vědomě. Nebylo prokázáno, že obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, a proto ani nebylo namístě uznat ho vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. To však neznamená, že v jeho jednání absentovala protiprávnost. Z § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 41/2014 Sb. vyplývá, že v případě benzoylekgoninu je limitní hodnotou v krevním séru 25 ng/ml. Obviněný tedy řídil motorové vozidlo v době, kdy byl ve smyslu uvedeného nařízení vlády ovlivněn návykovou látkou, a Krajský soud v Brně důvodně rozhodl o postoupení věci orgánu příslušnému k projednání možného přestupku. Podle státního zástupce tímto rozhodnutím, v jehož rámci odvolací soud do popisu skutku zahrnul i údaj o nepředložení řidičského průkazu a tzv. zelené karty, nedošlo k faktickému porušení zásady totožnosti skutku ani k nerespektování zákazu reformationis in peius. Soud rozhodl o tomtéž skutku, v jehož rámci pouze zpřesnil zjištění vztahující se k průběhu policejní kontroly. Příslušný správní orgán by tak či tak o jednání obviněného rozhodoval v celém rozsahu, po vlastním posouzení všech okolností, bez ohledu na to, zda byla všechna tato hlediska jeho jednání zahrnuta v usnesení o zahájení trestního stíhání a obžalobě. K výhradám proti výroku o trestu státní zástu