7 Tdo 407/2020 — Nejvyšší soud

7 Tdo 407/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 5. 2020 Spisová značka:7 Tdo 407/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.407.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 407/2020-1404 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 5. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. B., nar. XY, trvale bytem XY, okr. Kroměříž, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 6 To 287/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 96/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 9 T 96/2018, byl obviněný V. B. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti, a to zákazu podnikání v oblasti poradenství s konzultační činnosti, zpracování odborných studií a posudků na dobu 3 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené E. Z. škodu ve výši 500 000 Kč. 2. Obviněný se uvedeného zločinu podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že v přesně nezjištěné době do 20. 1. 2014 v Bystřici pod Hostýnem, v místní části Rychlov, okres Kroměříž, přesvědčil E. Z., aby mu na jeho bankovní účet dne 20. 1. 2014 zaslala částku ve výši 500 000 Kč, a to pod nepravdivou záminkou, že její peníze bude investovat a dále je zhodnotí, což následně stvrdil i v písemné smlouvě o poskytnutí finančních prostředků za účelem zhodnocení, kterou s poškozenou E. Z. uzavřel dne 1. 2. 2014, v níž se zavázal, že s těmito prostředky bude nakládat tak, aby dosáhl optimálního finančního zhodnocení, a že je po uplynutí dvou let vrátí, ačkoliv věděl, že je k uvedenému účelu nepoužije, ale že je užije pro vlastní potřebu a na úhradu předchozích závazků, přičemž byl nejméně srozuměn s tím, že je ve sjednané době nebude schopen vrátit, neboť věděl, že jeho předchozí finanční operace, které prováděl zejména společně se slovenským občanem M. Ž. a s Ch., byly vysoce ztrátové, a že v nich přišel o prostředky své i dalších osob, které nebyl schopen ve sjednané době vrátit, čímž způsobil E. Z. škodu ve výši 500 000 Kč. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 6 To 287/2019, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek okresního soudu zrušil pouze ve výroku o trestu zákazu činnosti, přičemž ve zbylé části zůstal rozsudek nedotčen. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak krajský soud v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikání v oboru činnosti poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků v oblasti finančních záležitostí v trvání 3 let. Tímto rozhodnutím krajský soud, původně široké vymezení trestu zákazu činnosti uloženého okresním soudem, omezil pouze na činnost v oblasti finančních záležitostí, s níž trestná činnost souvisela. II. 4. Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na úvod obecně uvedl, že podle tohoto důvodu lze dovolání podat, když rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nesprávným právním posouzením věci je podle obviněného omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů, že se přitom jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo aplikoval sice správný právní předpis, avšak nesprávně ho vyložil. Obviněný konstatoval, že krajský soud se ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, podle něhož nebyly finanční prostředky poškozené použity k investování, ale byly obviněným použity pro vlastní potřebu. Zdůraznil, že tento závěr opakovaně popřel a skutečnost, že byly finance poškozené použity k investování, doložil emailovou komunikací s M. Ž., jakož i komunikací se slovenskou policií a připraveným zněním trestního oznámení proti M. Ž. Těmito důkazy se podle obviněného soudy nezabývaly a omezily se na konstatování, že výpověď svědka M. Ž. byla vyvrácena výpovědí svědka P. D. Obviněný se hájí tím, že nemůže jít k jeho tíži, jakým způsobem svědek M. Ž. naložil s penězi, které mu řádně předal k investování v souladu se smlouvou. Soudy podle obviněného nevzaly v potaz důkazy svědčící v jeho prospěch, když uzavřely, že k předání peněz nedošlo. 5. Obviněný dále uvedl, že mezi ním a poškozenou byl založen občanskoprávní vztah, na jehož základě měly být peníze vráceny do 1. 2. 2016. V důsledku neúspěšné investice nebyly vráceny v dohodnutém termínu, až na částku 20 000 Kč, která byla poškozené vyplacena dne 17. 8. 2015, tedy před datem splatnosti investované částky. Obviněný dodal, že ještě před datem splatnosti učinil řadu kroků směřujících k záchraně investice poškozené. V této době uznává vůči poškozené svůj závazek také M. Ž., když dne 15. 10. 2015 písemně uznal závazek vůči ní. 6. Obviněný dále uvedl, že od počátku namítal nesprávnou výši škody, když poukazoval na příjmový pokladní doklad ze dne 17. 8. 2015 znějící na částku 20 000 Kč, která byla poškozené vyplacena. Pohledávka poškozené, že tedy činila 480 000 Kč, když částka 20 000 Kč směřovala k úhradě dluhu vzniklého dne 1. 2. 2014 a nesměřovala k úhradě předchozího dluhu jeho syna vůči poškozené, jak uzavřely soudy. Z údajů uvedených na příjmovém pokladním dokladu ze dne 17. 8. 2015 podle obviněného nevyplývá žádný vztah k jeho synovi, ani jaký dluh by měl platit za svého syna, který ani nebyl k této otázce vyslechnut jako svědek u soudu. Soudy podle obviněného také zcela pominuly skutečnost, že poškozenou investovaná částka ve výši 500 000 Kč byla poškozené postupně splácena ze strany M. Ž., a proto výše škody nemůže odpovídat skutečnosti. Celkem bylo M. Ž. poškozené vyplaceno 277 200 Kč. Soudy na tyto platby podle obviněného nebraly žádný zřetel a v odůvodnění rozhodnutí uváděly, že nedošlo k uzavření platné dohody o postoupení pohledávky z obviněného na M. Ž., protože poškozená s tímto postupem nevyslovila souhlas. Podle obviněného však nešlo o postoupení pohledávky, ale převzetí dluhu podle § 1888 občanského zákoníku. Poškozená sama předala M. Ž. číslo svého účtu, doklad podepsala, čímž podle obviněného dala najevo souhlas s tím, aby dluh hradil M. Ž. Pro platnost převzetí dluhu je nutný souhlas věřitele a poškozená podle obviněného souhlas dostatečně vyjádřila. Zaslané platby přijímala, nevracela zpět. Teprve následně uváděla, že s převzetím dluhu nesouhlasila. Nicméně ve stejné době pokračovala v emailové komunikaci s M. Ž. a dožadovala se dalších splátek. I pokud by soud nepřihlédl k souhlasu udělenému poškozenou, aplikoval by se postup podle § 1889 občanského zákoníku, kdy nadále trvá povinnost přejímatele dluhu vůči původnímu dlužníku, a tedy se podle obviněného nemůže jednat ze strany M. Ž. o plnění bez právního důvodu. Při hodnocení otázky výše škody, měly tedy soudy přihlédnout ke všem částkám, které byly za něj poškozené uhrazeny. Jde-li o samotnou podstatu trestného činu podvodu, obviněný od počátku uváděl, že nebyl na jeho straně podvodný úmysl a nebyly tak naplněny znaky skutkové podstaty uvedeného zločinu. 7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Okresnímu soudu v Kroměříži, aby věc znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitky, vztahující se k rozhodným skutkovým okolnostem jeho jednání, jsou založeny převážně na opakování jeho obhajoby o tom, že s poškozenou uzavřel standardní občanskoprávní vztah na bázi investiční nabídky, kterou tato akceptovala a na tomto podkladě mu na jeho bankovní účet poukázala dohodnutou finanční částku, se kterou v jejím přepočtu na měnu státu, ve kterém působil jeho obchodní partner (slovenský občan M. Ž.) tento dále nakládal v zájmu jejího zhodnocení tak, jak jí bylo přislíbeno. Pokud soudy obhajobě obviněného nepřisvědčily, pak jim vytýká,