7 Tdo 544/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 544/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 8. 2025 Spisová značka:7 Tdo 544/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.544.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:14. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.10.2025II.ÚS 3186/25 Martin Smolek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 544/2025-1281 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2025 o dovolání obviněného V. T. podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 8 To 64/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 9/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2024, č. j. 3 T 9/2024-1150, byl obviněný V. T. uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za uvedený přečin a sbíhající se přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2022, č. j. 5 T 18/2022-163, který nabyl právní moci dne 12. 2. 2022, byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, jeho člena či funkce prokuristy právnické osoby, včetně zákazu zastupování na základě plné moci, příkazní smlouvy či jiného právního jednání umožňujícího jednat za právnickou osobu na dobu čtyřiceti osmi měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2022, č. j. 5 T 18/2022-163, který nabyl právní moci dne 12. 2. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Uvedeného přečinu se dle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v Brně a na dalších přesně nezjištěných místech, jako osoba, která byla minimálně od 19. 3. 2013 do 22. 6. 2022 ve vedoucím postavení společnosti Best For Succes, s. r. o., kdy tuto společnost fakticky plně ovládal a rozhodoval o všech jejích záležitostech a jako takový byl odpovědný i za veškeré finanční a daňové záležitosti této společnosti, ačkoliv věděl, že je jeho povinností za zaměstnance předmětné společnosti srazit a odvést povinné odvody státu, tedy srážky na dani z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, tuto svoji povinnost nesplnil a předmětné odvody příslušným institucím neodvedl, ačkoli tyto byly z mezd zaměstnanců strhávány, kdy takto: a) Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno II, za zdaňovací období roku 2018, 2019 a 2020 za zaměstnance společnosti neodvedl srážky na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, přestože zaměstnancům byly vyplaceny mzdy, ze kterých jim byly příslušné částky sraženy, tedy nesplnil svou povinnost vyplývající ze zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních z příjmů), čímž za uvedená období vznikl nedoplatek v celkové výši 668 968 Kč, b) Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, za období od 22. 1. 2019 do 23. 11. 2021, za zaměstnance neodvedl pojistné na veřejné zdravotní pojištění, přestože zaměstnancům byly vyplaceny mzdy, ze kterých jim bylo pojistné sraženo, tedy nesplnil svou povinnost vyplývající ze zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění), čímž za uvedené období vznikl nedoplatek ve výši 211 284 Kč, c) Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, za období od 1. 11. 2014 – 31. 5. 2021, za zaměstnance společnosti neodvedl pojistné na veřejné zdravotní pojištění, přestože zaměstnancům byly vyplaceny mzdy, ze kterých jim bylo pojistné sraženo, tedy nesplnil svou povinnost vyplývající ze zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, čímž za uvedené období vznikl nedoplatek ve výši 102 744 Kč, d) Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, za období od 1. 1. 2019 do 31. 7. 2021, za zaměstnance společnosti neodvedl pojistné na veřejné zdravotní pojištění, přestože zaměstnancům byly vyplaceny mzdy, ze kterých jim bylo pojistné sraženo, tedy nesplnil svou povinnost vyplývající ze zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, čímž za uvedené období vznikl nedoplatek ve výši 13 213 Kč, e) Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2020 za zaměstnance společnosti neodvedl pojistné na veřejné zdravotní pojištění, přestože zaměstnancům byly vyplaceny mzdy, ze kterých jim bylo pojistné sraženo, tedy nesplnil svou povinnost vyplývající ze zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, čímž za uvedené období vznikl nedoplatek ve výši 46 693 Kč, celkem tak za zaměstnance jím ovládané společnosti příslušným institucím neodvedl povinné odvody v celkové výši 1 042 902 Kč. 3. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 3. 2025, č. j. 8 To 64/2025-1198, podle § 265 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku, jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný V. T. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť vyjádřil názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a též ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, současně rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Dovolatel v prvé řadě rozporoval naplnění objektivní i subjektivní stránky předmětného trestného činu. Dále brojil proti závěrům soudu prvního stupně, že se dopustil předmětného trestného činu, že Martin Fiala nemohl reálně řídit společnost Best For Succes, s. r. o., a taktéž odmítl pojetí vlastní osoby jakožto persony vzpomínanou společnost reálně ovládající a řídící. 6. Obviněný rovněž zdůraznil, že soud odmítl provést jím navržený relevantní důkaz v podobě znaleckého posudku z oboru ekonomika-mzdy, jímž mělo být zjištěno, zda jsou částky uvedené v obžalobě vůbec přezkoumatelné, přičemž soud rezignoval na řádné odůvodnění zamítnutí zmíněného důkazního návrhu, jehož provedení by podle dovolatele vedlo k prokázání chyb a neúplností v přehledech a vyúčtováních. Obviněný totiž vyjádřil přesvědčení, že v důsledku chybné a nekompletní komunikace s externí účetní společností došlo k vykazování mzdy zaměstnanců i za období, kdy již jejich pracovní vztah zanikl, což způsobilo, že vyčíslené částky nekorespondovaly s realitou. Provedením vzpomínaného důkazního návrhu mohlo být dosaženo, dle mínění obviněného, správného vyčíslení způsobené škody, což představuje skutečnost významnou pro přiléhavou právní kvalifikaci skutku. Naopak neodůvodněné zamítnutí navrhovaného důkazu vedlo v očích dovolatele k porušení jeho práv na obhajobu i práva na spravedlivý proces. 7. Komplexně pak obviněný upozornil na příkrý rozpor mezi hodnocením důkazů ze strany soudů s provedenými důkazy i zásadami formální logiky, vytkl soudům neodůvodněné opomenutí přednesené obhajoby a nedostatečné zjištění skutkového stavu ve věci. V neposlední řadě dovolatel kritizoval uložení souhrnného trestu v jeho věci, neboť pro takový postup, dle jeho přesvědčení, nebyly splněny nezbytné podmínky. Mínil totiž, že v jeho případě nastala fikce neodsouzení, protože soud druhého stupně rozhodoval až po 12. 2. 2025, což byl mezní termín pro rozhodnutí soudu o jeho osvědčení, přičemž sám obviněný nekladl soudnímu rozhodnutí o osvědčení žádnou překážku. 8. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i jemu předcházející rozsudek Měs