7 Tdo 70/2022 — Nejvyšší soud

7 Tdo 70/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 2. 2022 Spisová značka:7 Tdo 70/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.70.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Ohrožení pod vlivem návykové látky Ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 146 odst. 1 tr. zákoníku § 274 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 5. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1317/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 70/2022-1385 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 2. 2022 o dovolání obviněného R. H., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 4 To 340/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 3/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2021, č. j. 1 T 3/2021-1268, byl obviněný R. H. uznán vinným v bodu 1) výroku o vině přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a v bodu 2) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 a půl roku. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 12 měsíců a podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku peněžitý trest, a to podle § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ve výměře 30 denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1 800 Kč, tedy ve výměře 54 000 Kč. Uvedeným rozsudkem byl obviněný dále podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Uvedených trestných činů, pro které byl shledán vinným, se měl obviněný dopustit tím, že 1) dne 1. 7. 2020 v době kolem 19:00 hodin v Týně nad Vltavou, okr. České Budějovice, u vstupní branky zahrady přilehlé k domu na adrese ulice XY č. p. XY, v podnapilém stavu, přestože věděl, že neměl souhlas žádného z uživatelů domu ke vstupu na oplocenou zahradu, přistoupil k brance oplocení zahrady, a když zjistil, že je zamknuta, sáhl přes branku na zámek, v němž byl zasunut klíč, a tímto si odemkl, načež branku otevřel a neoprávněně vstoupil na zahradu, poté přešel ke vstupnímu schodišti do domu, a když se na tomto schodišti setkal se svou manželkou P. H., tuto se v úmyslu přimět ji k uklidnění vzájemných vztahů i přes její slovní odpor snažil uchopit různými způsoby, např. za nadloktí, za krk, resp. za ramena, se slovy „vzpamatuj se“, v průběhu této konfrontace s ní cloumal, načež poškozenou povalil na schody, v důsledku čehož poškozená P. H. utrpěla podkožní krevní výrony na levé paži a pravém stehně a podvrtnutí krční páteře, tedy zranění hodnocené ze soudnělékařského hlediska jako poranění lehké, pro podvrtnutí krční páteře s obvyklou délkou léčení kolem 2 až 3 týdnů, přičemž minimálně po dobu 1 týdne bývá poškozený omezený v obvyklém způsobu života, 2) dne 20. 11. 2020 nejméně v době od 17:50 hodin do 18:03 hodin v Týně nad Vltavou, okr. České Budějovice, po předchozím požití alkoholických nápojů, maje v krvi nejméně 1,25 g/kg alkoholu, což vylučovalo jeho schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo, řídil osobní motorové vozidlo zn. Citroën C4, RZ XY, a to nejméně z ulice XY přes křižovatku ulice XY a silnice č. II/105, kde v rozporu s § 70 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. nerespektoval červený světelný signál "Stůj" na semaforu a projel křižovatkou, pokračoval v jízdě přes křižovatku ulice XY a silnice č. II/105 do ulice XY, kde byl s ohledem na to, že nikterak nereagoval na zapnuté výstražné světelné zařízení nápis „STOP POLICIE“ rozsvícené v přední části vozidla, předjet policejním vozidlem v civilním provedení a za tímto posléze zastavil u budovy společnosti Daňhel Agro, a. s., XY čp. XY, poté, co z policejního vozidla vystoupili policisté, pokusil se je objet, v čemž mu jeden z policistů zabránil tím, že mu vstoupil do jízdní dráhy a opakovaně mu levou paží a slovními výzvami dával pokyny k zaparkování vozidla v pravé části vozovky, následně i spolu s dalším policistou, obviněný na tyto výzvy reagoval až s odkladem a své vozidlo zaparkoval na určeném místě, načež v průběhu kontroly se pokusil z místa svévolně i přes výslovný zákaz policistů vzdálit, a rozešel se směrem ke svému bydlišti, na což policisté reagovali tak, že jej obestoupili a vyzvali jej k návratu k policejnímu vozidlu, a po provedení kontroly byl eskortován k lékařskému vyšetření pro ovlivnění alkoholem, kdy byla provedena i krevní zkouška. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný v celém rozsahu odvoláním, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 9. 2021, č. j. 4 To 340/2021-1331, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. 4. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Akceptoval, že v řízení o dovolání se Nejvyšší soud zásadně nemůže zabývat vadami ve skutkových zjištěních v řízení před soudem prvního a druhého stupně, výjimku však podle něj představují extrémní případy, kdy vady při provádění dokazování a odůvodnění soudních rozhodnutí mohou představovat zásah do samotného práva na spravedlivý proces. Pokud jde o skutek popsaný v bodu 1) výroku o vině, soud prvního stupně ani soud odvolací se řádně nevypořádaly s návrhem na provedení důkazu výslechem svědka M. H., který byl obhajobou učiněn s ohledem na úřední záznam, jenž dne 15. 7. 2020 jmenovaný jako tehdejší nadřízený obviněného sepsal o schůzce s V. H., otcem poškozené P. H. Jeho obsahem přitom bylo i sdělení V. H. k úrazu poškozené, podle kterého se měl obviněný snažit dát poškozené v rámci návštěvy dne 1. 7. 2020 pusu, přičemž poškozená měla před ním couvat a upadnout. Úřední záznam měl zpochybnit věrohodnost výpovědi V. H. i P. H., resp. dokládat rozpor v tom, co sdělovali několik dní po samotném incidentu a co následně vypověděli při hlavním líčení. Soud prvního stupně se s úředním záznamem nijak nevypořádal, odvolací soud pak shledal navržený důkaz nadbytečným, což obviněný měl za nedostatečné a rozporné se základními zásadami trestního řízení, zejména se zásadou vyhledávací. 5. Obviněný dále poukázal na výpověď svědka J. D., jenž měl celou událost popsanou v bodu 1) výroku o vině sledovat ze vzdálenosti 20 až 25 m a uvést, že obviněný vzal P. H. za ramena a povalil ji, přičemž v blízkém kontaktu mohli být cca 30 až 45 vteřin. Navíc měl svědek před tím vypít tři piva a neměl dobrý výhled. Zmíněný popis je v rozporu s výpovědí poškozené, která sdělila, že doba, po kterou s ní měl obviněný lomcovat, trvala několik minut. Ani z výpovědi jmenovaného svědka tak nelze dovodit, že by měl poškozenou napadnout způsobem, jakým ona tvrdila, i proto měl být proveden důkaz výpovědí svědka M. H., ohledně sdělení V. H. 6. K témuž bodu výroku o vině poukázal na ustanovení § 122 odst. 1 tr. zákoníku a související výklady a namítl, že při určení, zda došlo k ublížení na zdraví, soud prvního stupně vycházel zejména ze znaleckého posudku a výpovědi znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře a měl tak zranění poškozené za objektivně prokázané. Podvrtnutí krční páteře (podkožní krevní výrony nejsou poruchou zdraví ve smyslu § 146 odst. 1 tr. zákoníku) však není zraněním, které by bylo nějak objektivně zjistitelné, např. pomocí rentgenu, a při diagnostice bylo vycházeno jen ze subjektivních pocitů poškozené ohledně bolesti krku a hlavy a z jejího popisu dané události. Soudy obou stupňů nicméně neuvedly, na základě čeho považovaly subjektivní stesky poškozené, o které se ve svém posudku znalec MUDr. Zdeněk Šenkýř opíral, za skutečné objektivní zdravotní potíže, kterými trpěla. K tomu zdůraznil požadavek řádného odůvodnění soudních rozhodnutí jako součást práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyžadující transparentnost a přezkoumatelnost a vylučující libovůli v soudním rozhodnutí. 7. Následně obviněný citova