7 Tdo 708/2014 — Nejvyšší soud

7 Tdo 708/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 7. 2014 Spisová značka:7 Tdo 708/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.708.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pokus trestného činu Příprava k trestnému činu Zánik trestní odpovědnosti Dotčené předpisy:§ 20 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 21 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 9. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 3.10.2014III.ÚS 3215/14JUDr. Vladimír Kůrkaodmítnuto26.3.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 708/2014-56 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 7. 2014 o dovolání obviněného V. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 2 To 96/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 3/2013 t a k t o : Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Š. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 53 T 3/2013, byl obviněný V. Š. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. l, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. l tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. l tr. zákoníku, návodem k zločinu pohlavního zneužití podle § 24 odst. l písm. b) tr. zákoníku, § 187 odst. l tr. zákoníku, přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. l tr. zákoníku, dalším trojnásobným přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. l tr. zákoníku, dalším přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. l tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněný V. Š. odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 70 odst. l písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jímž byly postiženy věci specifikované ve výroku rozsudku. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl obviněný V. Š. zproštěn obžaloby pro dva útoky, jimiž se měl dopustit trestného činu svádění k pohlavnímu styku podle § 217a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a přečinu svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, 2 písm. a), c), d) tr. zákoníku, a pro další útok, jímž se měl dopustit přečinu výroby a jiného nakládaní s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněné T. D. Odvolání, která podali obvinění V. Š. proti celému odsuzujícímu výroku o vině a proti výroku o trestu, obviněná T. D. rovněž proti odsuzujícímu výroku o vině a proti výroku o trestu a státní zástupce v neprospěch obou obviněných proti části výroku o vině a proti výroku o trestu, byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 2 To 96/2013, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Obviněný V. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Poukázal na to, že byl uznán vinným nedokonaným zločinem znásilnění kvalifikovaným mimo jiné podle ustanovení, které jako zákonný znak stanoví spáchání činu souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, a v této spojitosti namítl, že v žádném případě nedošlo k souloži a že zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, neumožňují závěr, že by mělo jít o pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží. Vytkl, že v případě, v němž bylo jeho jednání posouzeno jako pokus zločinu znásilnění, nebyla splněna podmínka, aby jeho jednání bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu. K tomu dodal, že i kdyby šlo o pokus, mělo být aplikováno ustanovení § 21 odst. 3 tr. zákoníku o zániku trestní odpovědnosti za pokus. Ve vztahu k jednání, které bylo posouzeno jako příprava zločinu znásilnění, uvedl, že s osobami, vůči kterým jeho jednání směřovalo, byl ve spojení pouze cestou elektronické komunikace, že do odsuzujícího výroku byly zahrnuty i případy, v nichž se jednalo o nezpůsobilý objekt, a že bylo pominuto ustanovení § 20 odst. 3 tr. zákoníku o zániku trestní odpovědnosti za přípravu. Pokud jde o jednání posouzené podle § 187 odst. l tr. zákoníku a o jednání posouzené podle § 202 tr. zákoníku, odkázal na argumentaci uplatněnou proti výroku o vině nedokonaným zločinem znásilnění. Výrok o vině přečiny posouzenými podle § 192 odst. l tr. zákoníku a podle § 192 odst. 2 tr. zákoníku označil za nesprávný z toho důvodu, že k uložení souborů obsahujících dětskou pornografii do vyrovnávací paměti jeho počítače mohlo dojít automaticky při náhodném prohlížení cizích stránek. Další námitky uplatnil proti výroku o trestu, který podle jeho názoru neodpovídá ustanovením § 38 tr. zákoníku, § 39 tr. zákoníku. Obviněný V. Š. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, aby zrušil výrok o trestu, aby ho zprostil obžaloby pro trestné činy, kterých se týká podané dovolání, a aby mu uložil trest pouze za přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. l tr. zákoníku (proti výroku o vině tímto přečinem nic v dovolání nenamítal). Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. I. Jako zločin znásilnění podle § 185 odst. l, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. l tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. l tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněný V. Š. v době od 17. 2. 2010 do 5. 3. 2012 ve čtrnácti případech specifikovaných v bodech I/1-14 výroku o vině při komunikaci prostřednictvím internetu nabízel jiným osobám peněžní úplatu za to, že mu svěří své nezletilé dítě nebo jinak opatří nezletilé dítě za účelem soulože, orálního pohlavního styku a jiných sexuálních praktik, k tomu chtěl využít bezbrannosti dětí vyplývající z jejich nízkého věku, který byl v rozmezí od dvou měsíců do dvanácti let, případně chtěl jejich bezbrannosti dosáhnout podáním alkoholu, přičemž ve dvanácti případech nedošlo k dokonání ani k pokusu činu, protože nabídka obviněného byla odmítnuta nebo adresáti jeho nabídek děti neměli ani nezajistili a v posledním z těchto případů byl obviněný zadržen policií na cestě do místa, kde měl být čin proveden, v jednom případě (bod I/6) již dosáhl toho, že mu matka šestileté dívky svěřila dceru do hotelového pokoje, kde již byli obviněný a dívka nazí ve vaně, avšak k pokusu ani dokonání činu nakonec nedošlo v důsledku zásahu bratra matky dítěte, a v jednom případě (bod 1/13) dosáhl toho, že mu matka dvouměsíční holčičky v osobním automobilu předala dítě svlečené od pasu dolů, obviněný zanořil hlavu mezi nožičky dítěte, dotkl se ústy jeho přirození a tím se pokusil vykonat na dítěti orální pohlavní styk (z odůvodnění rozsudku vyplývá, že poté mu matka vzala dítě z rukou, odložila na sedadlo a sama s ním měla pohlavní styk). Námitkám obviněného proti právnímu posouzení skutku nemohl Nejvyšší soud přisvědčit. Podmínkou aplikace ustanovení § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je to, že pachatel spáchá čin uvedený v § 185 odst. l tr. zákoníku „souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží“. Souloží se rozumí spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Při „jiném pohlavním styku provedeném způsobem srovnatelným se souloží“ musí jít o takový pohlavní styk, který je obdobou soulože. V takovém případě nedochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy, avšak pohlavní orgán jedné strany uvedeného spojení je nahrazen jinou částí těla, a to tak, že pohlavní orgán muže je zasouván do jiných částí těla ženy, např. do úst, konečníku, podpaží, mezi ňadra, mezi stehna apod. či vkládán ženě do ruky za účelem tření, anebo s pohlavním orgánem ženy jsou místo pohlavního orgánu muže spojovány jiné části těla, např. ústa, jazyk či zasouvané prsty, event. jiné předměty. Pokud se jedná o pohlavní styk, při kterém je „ve hře“ pohlavní orgán jedné strany, zatímco pohlavní orgán druhé strany je nahrazen některým z naznačených prostředků, pak je namístě závěr, že takový pohlavní styk je obdobou soulože ve smyslu § 185 odst. 2 písm. a)