7 Tdo 711/2017 — Nejvyšší soud

7 Tdo 711/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 6. 2017 Spisová značka:7 Tdo 711/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.711.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:čl. 337 § 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 9. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 711/2017-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. 6. 2017 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného R. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 55 To 350/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 84/2016 a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 55 To 350/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 4 T 84/2016, byl obviněný R. F. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři měsíce, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Jako přečin posoudil Okresní soud v Šumperku skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 16. 8. 2016 do 17. 8. 2016 nejméně ve dvou případech formou SMS zpráv a nejméně v jednom případě telefonicky přes společné známé navazoval kontakt s Y. F. jako ohroženou osobou, po které chtěl, aby se s ním osobně setkala, přestože věděl, že usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 0 Nc 1007/2016, které téhož dne osobně převzal, bylo vydáno předběžné opatření, jímž mu byla mimo jiné uložena povinnost zdržet se setkávání a navazování kontaktů s Y. F. s výjimkou kontaktu u ústních jednání před soudem ve věci samé nebo při jednání u správních orgánů. O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 55 To 350/2016. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Šumperku zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání. Zprošťující výrok odůvodnil Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci tím, že jednání obviněného nesměřovalo proti podstatě předběžného opatření, jehož účelem je účinná preventivní ochrana ohrožené osoby, že obviněný svým jednáním sledoval snahu domluvit se s Y. F. na vzájemných vztazích tak, aby nedošlo k rozvodu, a že Y. F. nebyla a necítila se jednáním obviněného nijak ohrožena. Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Z obsahu dovolání je patrno, že nejvyšší státní zástupce napadl tento rozsudek v celém rozsahu. Nejvyšší státní zástupce odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítl nesprávnost právního závěru Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a vyjádřil názor, že skutek vykazoval znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Dovoláním se nejvyšší státní zástupce domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný se prostřednictvím obhájce vyjádřil k dovolání tak, že ho označil za zjevně neopodstatněné, a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí závažného nebo opakovaného jednání, aby zmařil mimo jiné rozhodnutí o předběžném opatření soudu, kterým se ukládá mimo jiné povinnost zdržet se styku s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním. Objektem trestného činu tu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudu o předběžném opatření, které bylo vydáno podle § 400 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Objektivní stránka trestného činu spočívá v jednání směřujícím k tomu, aby takové rozhodnutí bylo zmařeno, tj. aby nebylo realizováno to, co se jím ukládá. Musí jít ovšem o jednání „závažné“ a v případě, že není závažné, musí být „opakované“. Pachatelem může být kdokoli, zejména osoba, které je rozhodnutím povinnost uložena. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmyslné zavinění, které musí zahrnovat i to, že pachatel porušuje povinnost uloženou rozhodnutím. V posuzované věci šlo o předběžné opatření, o kterém soud rozhodl na návrh Y. F. jako osoby ohrožené tzv. domácím násilím ze strany obviněného. Účelem předběžného opatření bylo mimo jiné zamezit po stanovenou dobu kontaktům obviněného s Y. F. a tím předejít situacím, v nichž by mohla být dále ohrožována. Rozhodnutí soudu, které bylo obviněnému doručeno v den vydání, bylo ihned vykonatelné. Obviněný ho však nerespektoval a již po sedmi dnech přikročil k jednání, jímž s Y. F. navazoval kontakt. V této spojitosti není rozhodné, že nešlo ve fyzickém smyslu o přímý osobní kontakt, nýbrž o kontakt zprostředkovaný třetími osobami. Vzhledem k tomu, že šlo nejméně o tři případy jednání obviněného, z nichž dva byly uskutečněny prostřednictvím zpráv SMS a jeden byl uskutečněn telefonicky, je namístě závěr, že šlo o „opakované jednání“ ve smyslu § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Toto jednání evidentně směřovalo k tomu, aby nebyl realizován obsah rozhodnutí soudu, tj. k tomu, aby obviněný toto rozhodnutí „zmařil“ ve smyslu § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Za situace, kdy obviněný věděl, co je mu rozhodnutím soudu uloženo, a kdy se obracel na třetí osoby s tím, aby Y. F. prezentovaly jeho výzvy k setkání, je jasné, že ze strany obviněného šlo o úmyslné jednání. Tento způsob, jímž obviněný vyhledával kontakt s Y. F., jasně svědčí o tom, že si byl dobře vědom povinnosti uložené rozhodnutím soudu a že se snažil navodit situaci, která by se navenek jevila tak, že sama Y. F. vyvíjí iniciativu k setkání. Přitom rozhodnutí o předběžném opatření obviněnému umožňovalo řešit otázky společného soužití formou osobního kontaktu s Y. F. v rámci úředních jednání před soudem nebo u správních orgánů. Z hlediska znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku jde primárně o to, že jednání pachatele směřuje ke zmaření soudního rozhodnutí, a nikoli o to, jak toto jednání vnímá či pociťuje osoba, na jejíž návrh bylo rozhodnutí vydáno. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí svým obsahem směřuje k ochraně této osoby, nemůže být její subjektivní vztah k jednání pachatele zcela bez významu, nemá-li být odsuzující výrok o vině aktem čirého formalismu. Význam zmíněné okolnosti je však třeba hodnotit obezřetně, tak aby nebyl popřen smysl ustanovení § 337 odst. 2 tr. zákoníku určeného k ochraně zájmu na řádném výkonu rozhodnutí. Zároveň musí být uvedená okolnost hodnocena ve vztahu k době, kdy došlo k jednání pachatele. Pokud jde o to, jak na Y. F. působilo jednání obviněného, pak skutková zjištění, která učinil Okresní soud v Šumperku a k jejichž změně neměl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žádný podklad, přesvědčivě ukazují na to, že vnímala či pociťovala toto jednání jako negativní zásah do své osobní sféry. Svědčí o tom svědecké výpovědi osob, které popsaly reakce Y. F. na zprostředkované výzvy obviněného k setkání. Z výpovědi svědkyně M. K. vyplývá odmítavá reakce Y. F. na SMS zprávu od obviněného. Z výpovědi svědkyně J. H. je patrno, že Y. F. poté, co shlédla SMS zprávy od obviněného, svědkyni řekla, že je nemá vymazávat, má je nechat schované a jít na policii. Z výpovědi svědkyně V. J., na kterou se obviněný telefonicky obrátil se žádostí o zprostředkování kontaktu s Y. F., je zřejmé, že prostředníka dělala obviněnému proto, že Y. F. mu nebrala telefon. Zjištění vyplývající z těchto důkazů tedy plně opodstatňují závěr, že Y. F. si v době činu nepřála kontakt s obviněným, odmítala ho, snažila se mu vyhnout a naopak proj