7 Tdo 755/2016 – Nejvyšší soud

7 Tdo 755/2016-306 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 16. února 2017 v neveřejném zasedání, o dovoláních obviněných R. M., M. P., a JUDr. J. V., která podali proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 1 To 53/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 47 T 1/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných R. M. a JUDr. J. V. odmítají. O d ů v o d n ě n í :I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 47 T 1/2008, byl v bodě ad 1) výroku o vině obviněný R. M., uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku, a obvinění M. P. a JUDr. J. V. účastenstvím ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k tomuto zločinu R. M. jako hlavního pachatele. V bodě ad 2) výroku o vině rozsudku soudu I. stupně byl pak obviněný JUDr. J. V. sám uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obvinění R. M. a M. P. byli za uvedený zločin odsouzeni podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 5 let. Za uvedený zločin a přečin byl obviněný JUDr. J. V. soudem I. stupně odsouzen podle § 240 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody rovněž na 5 let. Všichni tři obvinění byli k výkonu uloženého trestu odnětí svobody zařazeni podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Trestná činnost obviněných podle výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, spočívala v bodě ad 1) v tom, že obvinění R. M., M. P. a JUDr. J. V. v období od 1. 9. 2006 do 25. 10. 2006 ve F.-M. a jinde, obviněný R. M., jako jednatel obchodní společnosti MR-ECOLOGY, s.r.o., IČ: 277 63 676, se sídlem Frýdek-Místek, ul. Radniční č. 1245, společně s M. P. a JUDr. J. V., kteří jej, jako osobu neznalou problematiky, vedli a instruovali tak, aby byl zajištěn plynulý tok plateb, dokladů, jakož i doprava pořizované komodity, vědomi si povinností vyplývajících pro společnost MR-ECOLOGY, s.r.o., z povolení Celního ředitelství Ostrava pro opakované přijímání vybraných výrobků z jiných členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně, vydaného dne 24. 5. 2006 pod č. j. 2647-04-1401-23, s vědomím, že společnost MR-ECOLOGY, s.r.o., překračuje roční množství dovezených vybraných výrobků stanovené v tomto povolení, které bylo stanoveno u benzínu automobilového ročním objemem ve výši 500 000 litrů a u nafty motorové ročním objemem ve výši 611 000 litrů a dále vědomi si i skutečnosti, že objem dovezené komodity rovněž přesáhl zajištění spotřební daně, které bylo poskytnuto pouze ve výši 1 000 000 Kč, a se záměrem dosáhnout takto zkrácení daně ke škodě českého státu, v 254 případech realizovali dovozy 2 325 121 litrů benzínu, sazebního zařazení KN 27101145 a 5 721 975 litrů motorové nafty, sazebního zařazení KN 27101941 z daňového skladu společnosti TOTAL Deutschland GmbH Schuetzenstr. 25, D-10117 Berlín, expozitura TOTAL Deutschland GmbH Tanklager Hartmannsdorf, Chemnitzer Strasse 38a, D-09232 Hartmannsdorf ve Spolkové republice Německo na území České republiky, kde byly pohonné hmoty uvedeny do volného daňového oběhu mimo kontrolu správce daně a následně prodány odběratelům v České republice, přičemž obviněný R. M. v rozporu s povinností, uloženou mu pro tento případ podle § 22 odst. 14 zák. č. 353/2003 Sb., tuto změnu v objemu dovozů neoznámil prostřednictvím příslušného celního úřadu Celnímu ředitelství Ostrava, ani podle § 22 odst. 8 zák. č. 353/2003 Sb. neprovedl doplnění poskytnutého zajištění daně, a v 221 případech navíc v rozporu s povinností uloženou mu podle § 26 odst. 8 zák. č. 353/2003 Sb. nepředložil místně příslušnému Celnímu úřadu ve Frýdku-Místku nejpozději následující pracovní den po ukončení dopravy vyhotovení 3. a 4. dílu dokladu AAD s vědomím, že takto vznikla obchodní společnosti MR-ECOLOGY, s.r.o., daňová povinnost dle § 9 odst. 3 písm. f) a povinnost podat daňové přiznání a zaplatit spotřební daň nejpozději následující první pracovní den, přičemž taková daňová přiznání nepodal a daň ve výši 73 379 704 Kč neodvedl, a v souladu s prvotním záměrem zkrátit daň pak ve dnech od 19. 9. 2006 do 3. 10. 2006, tedy v období zvýšeného zájmu správce daně o společnost MR-ECOLOGY, s.r.o., vyvedl z majetku společnosti finanční prostředky ve výši nejméně 48 717 860,55 Kč a blíže nezjištěným způsobem dalších 159 075 €, které nahradil bezcennými akciemi obchodní společnosti Beseda Holding, a.s., a dále bez jakékoliv protihodnoty ještě vyvedl z majetku této společnosti další finanční prostředky, a to dne 20. 9. 2006 ve výši 27 046 444,56 Kč a 1 493 555,44 Kč a ve dnech 21. 9. 2006 a 22. 9. 2006 v celkové výši 1 280 000 Kč, načež jako jediný společník rozhodl dne 12. 10. 2006 o vstupu spol. MR-ECOLOGY, s.r.o., do likvidace a jmenování likvidátora a i když společně s tímto likvidátorem podal dne 25. 10. 2006 daňové přiznání ke spotřební dani za měsíc září 2006 původně ke všem dovozům realizovaným v tomto zdaňovacím období, fakticky se však vztahující pouze ke zbývajícím 33 dovozům pohonných hmot, u kterých nebyly porušeny podmínky dopravy v podmíněném osvobození od daně, zakládajících povinnost k úhradě spotřební daně ve výši 11 083 409 Kč a dne 24. 10. 2006 daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2006 ve výši 67 535 835 Kč, k úhradě takto přiznané daně nedošlo a v souladu se záměrem obžalovaných ani dojít nemohlo, čímž obvinění českému státu způsobili za vzájemné součinnosti škodu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2006 ve výši 67 535 835 Kč a škodu na spotřební dani za zdaňovací období měsíce září 2006 ve výši 84 463 113 Kč, poníženou o složené zajištění daně, přeplatek a přijatou platbu na 78 095 954 Kč. Jednání samotného obviněného JUDr. J. V. v bodě ad 2) výroku o vině spočívalo v tom, že v období od 6. 3. 2006 do 14. 6. 2006 v O., jako policejní rada služebně zařazený na 14. oddělení Inspekce ministra vnitra v Olomouci, vědom si skutečnosti, že takto nečiní v rámci plnění svých služebních povinností, ale přinejmenším ve svůj prospěch, když takto získané informace nebyly veřejně přístupné, za použití svých uživatelských oprávnění a přiděleného loginu jv207913, získaných z titulu zastávané funkce u Inspekce ministra vnitra, záměrně vstupoval do informačního systému Policie ČR a Ministerstva vnitra ČR vedeného v elektronické podobě a umožňujícího zjišťovat osobní údaje zájmových osob a úkony činěné vůči těmto osobám ze strany Policie ČR a zde a) dne 6. 3. 2006 v době od 11.50 hodin do 11.51 hodin opakovaně lustroval osobu J. F., b) dne 4. 4. 2006 v době od 07.29 hodin do 07.45 hodin, dne 7. 4. 2006 v době od 06.54 hodin do 06.55 hodin, dne 12. 4. 2006 v 10.36 hodin, dne 3. 7. 2006 v době od 09.23 hodin do 09.24 hodin a dne 12. 7. 2006 v 10.19 hodin opakovaně lustroval osobu L. M., c) dne 7. 4. 2006 v době od 06.52 hodin do 06.57 hodin opakovaně lustroval osobu P. S., d) dne 14. 6. 2006 v době od 08.08 hodin do 08.11 hodin opakovaně lustroval osoby s příjmením F., F., čímž porušil ustanovení § 42g odst. 4 zák. č. 283/1991 Sb. a pokyn ředitele Inspekce ministra vnitra č. 29/2005. Proti rozsudku soudu I. stupně podali všichni obvinění odvolání proti výroku o vině i trestu, a státní zástupce v jejich neprospěch pouze proti výroku o uložených trestech, které u všech tří obviněných považoval za nepřiměřeně mírné. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 1 To 53/2014, k odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o trestech uložených obviněným. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak v rozsahu zrušení sám nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině uložil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku obviněnému R. M. trest odnětí svobody v trvání 6 let, obviněnému M. P. v trvání 6,5 roku, přičemž obviněnému R. M. byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání a výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech s předmětem činnosti v oblasti nákupu, prodeje a skladování pohonných hmot, a to v trvání 7 roků Podle § 240 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému JUDr. J. V. nově uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 roků. Všichni obvinění byli k výkonu uloženého trestu zařazeni podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Odvolání všech tří obviněných byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná. II. Proti rozhodnutí soudu II. stupně podali všichni obvinění řádně a včas dovolání, která byla Nejvyššímu soudu předložena k rozhodnutí dne 27. 5. 2016. Obviněný R. M. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že si vědom, že tento dovolací důvod nepostihuje námitky proti nesprávnému hodnocení důkazů, ale v jeho případě, že je toto hod