7 Tdo 763/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 763/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 9. 2025 Spisová značka:7 Tdo 763/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.763.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Odvolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 253 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 763/2025-500 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 9. 2025 o dovolání obviněné J. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 9 To 201/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 88/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. Š. odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněná J. Š. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 2 T 88/2023, shledána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, obojí ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Soud jí za spáchání těchto trestných činů a za sbíhající se trestnou činnost uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, k jehož výkonu ji zařadil do věznice s ostrahou. Společně s tím jí soud uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 24 měsíců a rozhodl o nárocích poškozeným na náhradu způsobené škody (v detailu viz výrok o trestu prvostupňového rozhodnutí). Současně byl zrušen výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti. 2. Zmíněné trestné činnosti se obviněná měla dopustit jednáním, jehož reprodukce je s ohledem na dále uvedené úvahy nepodstatná. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala obviněná odvolání. Městský soud v Praze coby soud odvolací usnesením ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 9 To 201/2024, toto odvolání zamítl, a to podle § 253 odst. 1 tr. ř. pro jeho opožděnost. 4. Rozhodnutí soudu druhého stupně napadla obviněná dovoláním, učiněným ve dvou podáních ze dnů 5. 5. 2025 a 16. 7. 2025, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g) a h) tr. ř. Písemnost ze dne 27. 1. 2025 nadepsaná „dovolání“, kterou obviněná bez zastoupení obhájcem podala u soudu prvního stupně, Nejvyšší soud s ohledem na ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. za dovolání nepovažoval a nepřihlížel k ní. 5. Ve svém dovolání obviněná zejména a zjednodušeně řečeno namítla, že se nemělo konat hlavní líčení v její nepřítomnosti, že rozhodnutí soudů nemá dostatečný podklad v dokazování a že soudy pochybily i v navazující hmotněprávní kvalifikaci skutku, zejména v otázce posouzení jejího zavinění a výše způsobené škody. Sporovala také kvalitu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. K tomu, že její odvolání bylo zamítnuto jako opožděné, obviněná uvedla, že její odvolání „bylo podáno včas a řádně a tím spíše, když byla obhájkyně obviněné soudem vyzvána k doplnění vad a tyto vady včas a řádně doplnila“. V závěru svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a aby sám zprostil obviněnou obžaloby. 6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že vzhledem k tomu, že odvolání obviněné bylo zamítnuto jako opožděné, bylo možné rozhodnutí odvolacího soudu napadnout jen skrze první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (zejména s tím odůvodněním, že odvolání bylo s ohledem na procesní okolnosti podáno včas). Ten však obviněná ve svém dovolání neuplatnila, tedy její dovolání není přípustné, a jako takové je státní zástupce navrhl odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. 7. Toto vyjádření bylo zasláno obhájkyni obviněné k možné replice, čehož však nebylo využito. 8. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v dané věci nejdříve zabýval otázkou, zda je podané dovolání přípustné. Nejdříve lze uvést, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. 9. Jak však zmínil státní zástupce a jak již dříve vysvětlil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003, pokud bylo odvolání obviněné zamítnuto odvolacím soudem pro opožděnost, v důsledku čehož se odvolací soud nevěnoval a ani nemohl věnovat věcnému přezkumu prvostupňového rozhodnutí, pak je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné jen pokud by dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě, která míří na nedostatek procesních podmínek pro zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku. Dovolání je totiž nepřípustné za situace, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a ani nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni odvolací nebo stížnostní soud (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3240 až 3260). 10. Obviněná ve svém dovolání neuplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a většinově také napadla závěry týkající se její viny a trestu, resp. procesní postup, který k nim vedl. Uvedla nicméně, že také nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, neboť odvolání podala řádně a včas. Ačkoli se tak obviněné, resp. její obhájkyni dá vytknout, že neuplatnily správný dovolací důvod a většinově je předložená argumentace v dovolacím řízení nepřezkoumatelná, je nutné v materiálním smyslu přihlédnout k tomu, že obviněná ve svém dovolání k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. podstatou svých tvrzení směřovala a namítla včasnost svého opravného prostředku (byť bez jakýchkoli konkrétností). Nejvyšší soud tak ve prospěch obviněné dovolací přezkum připustil (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1105/2015). Stalo se tak ovšem pouze v té části, ve které obviněná tvrdila včasnost svého odvolání. Ve všech dalších částech, které nemířily na otázku včasného uplatnění opravného prostředku, je dovolání obviněné nepřípustné, neboť v těchto částech se odvolací soud nemohl přezkumu prvostupňového rozhodnutí věnovat (viz již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003). 11. Pokud tedy jde o jedinou přípustnou námitku obviněné, podle které uplatnila odvolání včas, je ovšem neopodstatněná, a to v zásadě už proto, že obviněná ve svém dovolání nijak neodůvodnila, v čem měl odvolací soud pochybit, resp. proč a s ohledem na které okolnosti se obviněná domnívá, že svůj opravný prostředek podala včas. Úlohou dovolacího soudu pak není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015), tím spíš není úlohou Nejvyššího soudu bez konkrétního tvrzení obviněné z vlastní iniciativy hledat případné pochybení odvolacího soudu. 12. Proto jen v obecné rovině uvádí Nejvyšší soud k související časové ose následující. Pro běh odvolací lhůty obviněné bylo v této věci ve výsledku významné to, že prvostupňové rozhodnutí bylo dvakrát měněno postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř. Jednou usnesením ze dne 2. 2. 2024 a podruhé usnesením ze dne 31. 7. 2024. Druhé usnesení pak představovalo tak zásadní změny do obsahu prvostupňového rozhodnutí, že podle § 133 tr. ř. soud obviněnou poučil o novém běhu osmidenní odvolací lhůty, a to buďto od doručení opravného usnesení, nebo – byla-li by proti tomuto usnesení podána stížnost – od doručení rozhodnutí o stížnosti. Obviněné bylo toto opravné usnesení doručeno dne 9. 8. 2024, přičemž dne 12. 8. 2024 obviněná učinila podání, které šlo obsahově (materiálně) posoudit jako odvolání proti prvostupňovému rozsudku. Toto podání však bylo učiněno prostřednictvím e-mailu, aniž by bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem v souladu s § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Bylo-li nicméně určité podání učiněno sice v elektronické podobě, ale bez splnění uvedených podmínek, nejsou s ním spojeny žádné účinky řádného podání, tj. ani případné zachování lhůty k podání opravného prostředku (rozhodnutí č. 58/2007 Sb. rozh. tr.). Stejné platí i pro odvolání ze dne 11. 1. 2024, které obviněná podala ještě před vyhlášením opravného usnesení, neboť i to učinila elektronicky