7 Tdo 827/2006 — Nejvyšší soud

7 Tdo 827/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1j Datum rozhodnutí:19. 7. 2006 Spisová značka:7 Tdo 827/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.827.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 827/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. července 2006 o dovolání obviněného L. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 8 To 481/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno venkov pod sp. zn. 3 T 85/2004 t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 8 To 481/2005, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 3 T 85/2004. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu Brno-venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 3 T 85/2004, byl obviněný L. P. podle § 226 písm. d) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. Zt 1067/2003, kterou mu bylo kladeno za vinu, že 1)v době od 19. 11. 2001 do 7. 10. 2003 z místa svého trvalého bydliště i odjinud psal a rozesílal dopisy Městskému úřadu Š., Okresnímu úřadu B. v., Krajskému úřadu B., Bc. R. G., Obvodnímu oddělení Policie ČR B., Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR, Ministerstvu práce a sociálních věcí, Okresnímu soudu B. v., Úřadu vlády ČR a Kanceláři veřejného ochránce práv, ve kterých uvádí, že Bc. R. G., zaměstnaná u Města Š., pracoviště Městský úřad Š., se dopouští trestné činnosti, úmyslně pozměňuje zprávy, posudky a šetření některých úřadů, k tomuto jednání navádí i své podřízené, kterým má současně dávat příkazy k nerespektování rozhodnutí soudu, má o obviněném psát nepravdivé zprávy, zasahovat do trestních řízení týkajících se jeho osoby, v některých písemnostech se výslovně zmiňovat, že je trestně stíhán Policií ČR, což souvisí s odebráním jeho dětí K., L. a L. P. a předání jich do péče do Dětského domova v J., přičemž věděl, že tyto nepravdivé údaje Bc. R. G. mohou značnou měrou poškodit v zaměstnání, neboť s institucemi, kterým obviněný tyto údaje rozesílal, přicházela pravidelně v rámci výkonu zaměstnání do styku, a že tyto údaje jsou plně způsobilé vyvolat právní účinek v podobě zahájení trestního stíhání, 2)v době od 7. 12. 2002 do 25. 6. 2003 v místě trvalého bydliště i odjinud psal a rozesílal Bc. R. G., Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, Krajskému úřadu B., Policii ČR Obvodnímu oddělení B., prezidentské kanceláři, Městskému úřadu Š., Dětskému domovu v J. a paní RNDr. H. B. písemnosti a dopisy, v nichž uvádí, že RNDr. M. L., zaměstnaná v České geologické službě P., je duševně chorá, je zbavena soudem svéprávnosti, dále uvádí, že naváděla paní B. k týrání jeho dětí K., L. a L., že v jejím bytě docházelo k týrání jeho dcery K. a dále, že uvedla na oddělení péče o děti nepravdivé údaje, organizovala trestný čin únosu jeho dcery K., a to vše se odehrálo v souvislosti s odebráním jeho dětí do dětského domova, přičemž věděl, že tyto nepravdivé údaje mohou RNDr. M. L. poškodit v zaměstnání i ve styku s uvedenými osobami a institucemi, a že tyto údaje jsou plně způsobilé vyvolat právní účinek v podobě zahájení trestního stíhání, 3)v době od 15. 5. 2001 do 26. 3. 2002 v místě svého trvalého pobytu i odjinud psal dopisy Policii ČR, Obvodnímu úřadu vyšetřování pro P., Okresnímu soudu B., Okresnímu úřadu B., v nichž uvedl, že Mgr. Z. L. naváděl paní B. k únosu jeho dcery K., k jejímu psychickému týrání a převýchově, manipuloval se soudním spisem a ovlivnil ve svůj prospěch a prospěch své manželky znalecký posudek, ovlivňoval vedoucí manželské poradny a Referátu sociálních věcí a Oddělení péče o dítě v jeho neprospěch, páchal trestnou činnost na Okresním soudě B., měl obviněnému vyhrožovat, že když bude na soudě něco uvádět, má na soudě známé a P. se pomstí, přičemž věděl, že tyto nepravdivé údaje mohou Mgr. Z. L. poškodit ve styku s uvedenými osobami a institucemi, a že tyto údaje jsou plně způsobilé vyvolat právní účinek v podobě zahájení trestního stíhání, čímž měl spáchat trestný čin útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zák., trestný čin křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. a trestný čin pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. Podle § 72 odst. 1 tr. zák. bylo obviněnému uloženo psychiatrické ochranné léčení ve formě ústavní. Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 8 To 481/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to proti výroku o uložení ochranného opatření. Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., neboť má za to, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. V odůvodnění dovolání uvedl, že nesprávnost zmíněného rozhodnutí spatřuje zejména v tom, že v průběhu let byl několikrát znalecky zkoumán znalci v oboru psychiatrie, přičemž znalec nikdy nedospěl k závěru, že by v jeho případě bylo nutné uložit ochranné léčení ve formě ústavní. Poukázal v této souvislosti na poslední znalecký posudek ze dne 30. 12. 2005 vypracovaný soudní znalkyní MUDr. M. H. pro potřeby Okresního soudu B., jehož pasáže citoval. Vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě soud překročil zákon, když mu uložil ochranné léčení bez dostatečných podkladů. V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve vyjádření uvedla, že námitky dovolatele považuje za částečně důvodné. Nebude však podle ní možno přihlížet k závěrům znaleckého posudku o vyšetření duševního stavu obviněného, vypracovaného MUDr. M. H., na který obviněný poukazuje, neboť ten neměly soudy činné v předmětné věci v době svého rozhodování k dispozici. Nejvyšší státní zástupkyně nicméně má pochybnosti o správnosti rozhodnutí o uložení ochranného psychiatrického léčení obviněnému, pokud bylo uloženo v ústavní formě. Poukazuje na to, že obviněný se sice dopustil nyní stíhaného jednání ve zkušební době předchozího odsouzení za trestný čin pomluvy podle § 206 tr. zák., ze skutkových zjištění však nevyplývá, že by se obviněný dopustil brachiálního násilí nebo jím vyhrožoval. Klade si proto otázku, zda by ke zklidnění verbální agresivity obviněného nepostačovalo léčení ve formě ambulantní. V tomto ohledu má za to, že by zde měla být určitá závislost formy léčení na stupni nebezpečnosti činu pro společnost, pro který byl obviněný stíhán, když uložení ústavního léčení je zásadním omezením svobody léčené osoby. Poukazuje přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 502/02 ze dne 3. 11. 2004. Nejvyšší státní zástupkyně dále upozorňuje na to, že pokud jde o jednu ze zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení, tj. že jde o pachatele činu jinak trestného, nesdílí závěr soudů, že by jednání obviněného vykazovalo znaky všech tří trestných činů uvedených v obžalobě, tj. trestného činu útoku na státní orgán podle § 154 odst. 1 tr. zák., trestného činu pomluvy podle § 206 tr. zák. a trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. Z obsahu skutkové věty pod bodem 1 je podle ní zřejmé, že obviněný útočil proti osobě Bc. R. G., pracovnici Městského úřadu Š., tj. napadal jejich prostřednictvím konkrétní osobu, nikoli státní orgán jako instituci, nemohlo se tedy jednat o trestný čin útoku na státní orgán podle § 154 odst. 1 tr. zák. Dále podle ní není ani zřejmé, které okolnosti uvedené obviněným, by vůbec mohly být podnětem k trestnímu stíhání Bc. R. G., RNDr. M. L. a Mgr. Z. L., aby toto jednání naplňovalo znaky trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. Konečně vyslovuje nesouhlas s tím, že jednání obviněného pod body 1 až 3 žalobního návrhu mělo vykazovat znaky jednočinného souběhu trestných činů křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. a pomluvy podle § 206 tr. zák., když toto ustanovení je k dříve uvedenému ve vztahu tzv. subsidiarity. To znamená, že jde o ustanovení širší, které se uplatní jen tehdy, neuplatní-li se ustanovení primární. V případě, že by uvedená jednání byla posouzena toliko jako trestn