7 Tdo 886/2022 — Nejvyšší soud

7 Tdo 886/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 10. 2022 Spisová značka:7 Tdo 886/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.886.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Prohlášení viny Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 206c odst. 1 tr. ř. § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 886/2022-103 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2022 o dovolání obviněného K. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. 7 To 143/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 194/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. Č. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 4. 2022, č. j. 2 T 194/2021-65, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen podle tohoto ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že nejméně dne 11. 12. 2021 v 10:45 hodin, kdy byl v Praze 1, ulici XY, kontrolován hlídkou Policie ČR, řídil vozidlo tovární značky Audi A4 Avant, registrační značky XY, ačkoliv věděl, že mu byl příkazem Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 1. 11. 2021, č. j. MHMP 1758533/2021/Dob, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2021, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 měsíců, jenž mu byl doručen dne 3. 11. 2021 prostřednictvím datové schránky. 3. Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 6. 2022, č. j. 7 To 143/2022-75, podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Zrekapituloval, že soud prvního stupně dovodil své závěry na základě prohlášení viny podle § 206a odst. 1 tr. ř., které učinil v hlavním líčení dne 19. 4. 2022, a tedy upustil od provádění dokazování. Následně napadl rozsudek obvodního soudu odvoláním s argumentací, že nebyl řádně poučen o následcích prohlášení viny podle § 206a odst. 1 tr. ř., pročež nemělo být k prohlášení viny přihlíženo, zejména nebyl vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s trestem a zda setrvává na svém dřívějším vyjádření ze dne 6. 4. 2022, kde navrhl podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř. Městský soud v Praze odvolání zamítl, přičemž konstatoval, že k prohlášení viny nelze přihlížet, protože obvodní soud nepostupoval zcela v souladu s § 206a odst. 1 tr. ř., což obviněnému umožnilo podat odvolání i proti výroku o vině, avšak jeho úplné doznání i tak poskytlo soudu prvního stupně dostatečný důkaz pro vynesení odsuzujícího výroku o vině. Obviněný se se závěrem Městského soudu v Praze, že jeho vyjádření v hlavním líčení bylo dostatečným podkladem pro vynesení odsuzujícího výroku o vině, neztotožnil a takový postup shledal v rozporu s § 2 odst. 5 tr. ř., neboť v řízení nebyl soudem vůbec zjištěn skutkový stav, což je předpokladem pro závěr o vině či nevině. Samotné jeho vyjádření je jako jediný podklad pro výrok o vině nedostačující. Ve věci je tedy dán zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a obsahem provedených důkazů, neboť pro skutkové závěry chybí vzhledem k absenci dokazování jakýkoli podklad, a zároveň napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože soud neprovedl žádné dokazování a nemohl skutek vůbec právně posuzovat. Obviněný zdůraznil, že se navíc v hlavním líčení, především kvůli absenci řádného poučení soudem, mylně domníval, že činí doznání podle § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř., které má zásadně jiné následky oproti prohlášení viny podle § 206a odst. 1 tr. ř. Uvedl, že před konáním hlavního líčení zaslal soudu dne 6. 4. 2022 své vyjádření k návrhu na potrestání, že je připraven se doznat pro případ postupu podle § 307 tr. ř. Neměl v úmyslu prohlásit vinu ve smyslu § 206a odst. 1 tr. ř., ale učinit doznání ve smyslu § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř., protože usiloval o to, aby neměl záznam v rejstříku trestů. Byl si vědom, že podmíněné zastavení trestního stíhání není nárokové, avšak měl za splněné všechny podmínky k tomuto postupu, především s ohledem na okolnosti, kterého ho ke spáchání skutku vedly. Zmiňoval-li odvolací soud nečinnost obhájce, tomuto nelze vyčítat, že se k prohlášení viny vyjádřil až v rámci závěrečné řeči, neboť proti usnesení, kterým se přijímá prohlášení viny, nelze podat opravný prostředek. 5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že se v podstatných momentech s dovoláním obviněného ztotožňuje. Postupem soudu prvního stupně byl totiž naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože soud v důsledku svého vadného procesního postupu neprovedl vůbec žádné dokazování. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 19. 4. 2022 vyplynulo, že po přednesu návrhu na potrestání obviněný spontánně uvedl, že chce prohlásit vinu a k věci se doznal. Na to samosoudkyně obviněného ve smyslu § 206a odst. 1 tr. ř. vyzvala k vyjádření ke skutečnostem uvedeným v podaném návrhu na potrestání a zároveň po poučení podle § 33 odst. 1 a § 95 odst. 2 tr. ř. přikročila k výslechu obviněného. Po stručném vyjádření k věci obviněný k procesním důsledkům prohlášení viny pouze uvedl, že bere na vědomí, že prohlášení viny nemůže vzít zpět a vzdává se práva na projednání věci v hlavním líčení. K tomu se následně vyjádřila přítomná státní zástupkyně, že nemá námitky proti přijetí prohlášení viny, a na to samosoudkyně vyhlásila usnesení podle § 206c odst. 6 tr. ř., že soud přijímá prohlášení viny a upouští od dokazování v plném rozsahu. Státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že z hlediska obecných postulátů práva obviněného na spravedlivý proces je nezbytné, aby procedura vedoucí k prohlášení viny byla procesně zcela bezvadná, tj. při dodržení všech pravidel stanovených pro tento zásadní procesní úkon. V uvedeném smyslu však obvodní soud nepostupoval. Z protokolu o hlavním líčení vyplývá, že nedodržel pravidla pro bezvadné prohlášení viny podle § 206c odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 314q odst. 3 tr. ř., protože obviněnému se dostalo jen částečného poučení, neboť pokud „vzal na vědomí neodvolatelnost prohlášení viny“ a „vzdání se práva na projednání věci v hlavním líčení“, je zjevné, že se jednalo o poučení nedostatečné a nevystihující skutečnou povahu procesních důsledků prohlášení viny. Státní zástupce měl za to, že v důsledku popsané hrubé procesní vady procesní účinky přijatého prohlášení viny vůbec nenastaly. Návazně neměl soud prvého stupně podklad pro to, aby upustil od dokazování skutečností uvedených v prohlášení viny, a pokud tak přesto učinil, je nutno se ztotožnit se závěrem dovolatele, že skutková zjištění soudu prvého stupně nemají vůbec žádný důkazní podklad, neboť dokazování nebylo vůbec prováděno. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tudíž zatíženo vadou ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., je uplatněn v jeho druhé alternativě. I v tomto směru považuje státní zástupce dovolací námitky obviněného za důvodné. Odvolací soud podle něj postupoval rozporně, pokud identifikoval vadu řízení, které se dopustil soud prvního stupně, avšak nevyvodil z toho žádné důsledky, ač nemohl za dostatečný považovat skutkový podklad pro odsuzující výrok v podobě pouhého vyjádření obviněného, jímž prohlásil svou vinu a stručně se vyjádřil k důvodům svého žalovaného jednání. Uvedené vyjádření ve smyslu § 2 odst. 5 věty druhé tr. ř. nezbavovalo soud povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. Na tom ničeho nemění ani městským soudem zmiňovaná pasivita obhájce obviněného, neboť ne/aktivita obhajoby nemůže nahradit zákonnou poučovací povinnost soudu. Státní zástupce se dále zabýval procesními důsledky prohlášení viny obviněného pro rozsah dovolacího přezkumu a tím, že prohlášení viny sice zpravidla neumo