7 Tdo 888/2015 — Nejvyšší soud

7 Tdo 888/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 10. 2015 Spisová značka:7 Tdo 888/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.888.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, 4 písm.d) tr. zákoníku předpisu č. 40/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 1. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 888/2015-57 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. října 2015 v Brně dovolání obviněného S. S., a dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného S. S., obou podaných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 14 To 15/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 T 58/2013, a rozhodl takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 14 To 15/2015, v části, v níž zůstal nedotčen v rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 13 T 58/2013, výrok, jímž byl obviněný S. S. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 13 T 58/2013, ve výroku, jímž byl obviněný S. S. zproštěn obžaloby pro pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Táboře přikazuje, aby věc obviněného S. S. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. S. odmítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 13 T 58/2013, uznal obviněného S. S. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních společnostech v trvání pěti let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 9 To 1/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný spáchal zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku tím, že v období od září 2009 nejméně do ledna 2012 na přesně nezjištěném místě jako předseda dozorčí rady společnosti Senior Resort, a. s., se sídlem Tábor, Herlošova 2925, a osoba tuto společnost fakticky ovládající, poté, co po uzavření nájemních smluv se společností Senior Resort, a. s., a v souladu s těmito smlouvami jednotliví nájemníci Domu seniorů na adrese H. t. č. ...., Č. B., na účet společnosti č. ....... vedený u ČSOB, a. s., pobočka Tábor, složili peněžní prostředky k zajištění nájemného a úhrady za plnění poskytnutá v souvislosti s užíváním bytu a k úhradě jiných svých závazků v souvislosti s nájmem, tzv. kauce, tyto postupně z účtu společnosti v hotovosti osobně či prostřednictvím dalších osob vybíral, ač podle § 686a odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 10. 2011 byla společnost povinna tyto prostředky ukládat na zvláštní účet a podle § 686a odst. 3 a 4 této právní úpravy i nyní platné právní úpravy je byla oprávněna použít pouze k úhradě pohledávek na nájemném a k úhradě za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu nebo k úhradě jiných závazků nájemce v souvislosti s nájmem a po skončení nájmu je vrátit, přičemž takto získané prostředky použil pro svou potřebu či pro potřeby dalších společností, celkem tak z účtu vybral částku 3.636.600 Kč, což jsou tzv. kauce složené 147 nájemci Domu seniorů, čímž způsobil škodu těmto poškozeným uvedeným ve výroku rozsudku. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 14 To 15/2015, podle § 258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce podaného proti zprošťujícím výrokům pod body II. A a II. B rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve zprošťujícím výroku pod bodem II. B a ve výroku o náhradě škody pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně ohledně obviněných K. B.a Ing. M. H.. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v uvedeném rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Táboře k novému projednání a rozhodnutí. Podle § 256 tr. ř. dále zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného S. S. podané proti výroku o vině a o trestu pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně. Výroky pod body I., II. A a III. ve vztahu k obviněnému S. S. zůstaly tímto rozhodnutím nezměněny. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře podal obviněný S. S. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Vargy včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že v jeho trestní věci nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, protože mu nikdy nebyly svěřeny finanční prostředky, které měly být tzv. kaucemi. Tyto prostředky byly svěřeny společnosti Senior Resort, a. s. V této společnosti nebyl statutárním orgánem, neměl tedy možnost s finančními prostředky disponovat. Poukázal na to, že mu nikdy nebyly žádné věci, resp. majetkové hodnoty svěřeny do jeho dispozice, ani do jeho držení, tedy do jeho faktické moci, aby s nimi mohl určitým způsobem nakládat. V souvislosti se subjektivní stránkou souzeného zločinu nebylo prokázáno jeho vědomí o tom, že při výběrech finančních prostředků z bankovního účtu společnosti Senior Resort, a. s., věděl, že konkrétní vybírané finanční prostředky jsou právě tzv. kauce od poškozených svěřené této společnosti. Závěrem obviněný poukázal na zásadu in dubio pro reo, přičemž uvedl, že zůstaly důvodné pochybnosti o jeho vině, a soudy obou stupňů proto v tomto řízení postupovaly v rozporu s touto zásadou. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 14 To 15/2015, a rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 13 T 58/2013, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitka spočívající v porušení zásady in dubio pro reo neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná o zásadu procesní, nikoli hmotněprávní. Totéž platí i o námitce obviněného proti závěrům soudů obou stupňů, že na sebe atrahoval práva a povinnosti statutárního orgánu společnosti Senior Resort, a. s., tedy že byl osobou, která fakticky ovládala tuto společnost. K dalším námitkám uvedl, že se netýkají zásadní skutečnosti spočívající v tom, že finanční prostředky na účtu společnosti Senior Resort, a. s., byly ve vztahu k obviněnému cizí věcí, resp. cizím majetkem, a že je obviněný nebyl oprávněn použít pro svoji vlastní potřebu. Dále poukázal na to, že obviněnému z postavení člena dozorčí rady společnosti Senior Resort, a. s., formálně nevyplývalo oprávnění jednat za tuto společnost navenek, nicméně podle názoru nejvyššího státního zástupce je nutné vycházet z faktického stavu věci, tedy z okolností, za kterých obviněný ve skutečnosti ovlivňoval činnost této společnosti a ze kterých vyplývá skutečný způsob jednání za tuto společnost. Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti zdůraznil, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů nepochybně vyplývá, že osoby, které byly v postavení statutárních orgánů uvedené společnosti, vykonávaly svoji č