7 Tdo 900/2018 – Nejvyšší soud

7 Tdo 900/2018-30 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 8. 8. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 5 To 328/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 126/2016, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 328/2017-481, v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o náhradě škody vůči poškozené společnosti Auto – P., s. r. o., a současně rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. 6. 2017, č. j. 1 T 126/2016-358, ve výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. poškozené společnosti Auto – P., s. r. o., ve výši 1 034 941 Kč a rovněž ve výroku podle § 229 odst. 2 tr. ř., kterým soud odkázal tuto poškozenou společnost se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným užitím § 265 tr. ř. se poškozená společnost Auto – P., s. r. o., odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. 6. 2017, č. j. 1 T 126/2016-358, byl obviněný Z. H. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1, 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a současně mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Dále mu byl podle § 274 odst. 2, § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku (správně pouze podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku) uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na čtyři roky. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozené společnosti Auto – P., s. r. o., ve výši 1 034 941 Kč a se zbytkem nároku na náhradu škody byla tato poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 23. 4. 2016 v 00:45 hod. řídil po předchozím požití alkoholických nápojů ve Vyškově po místní komunikaci osobní motorové vozidlo Škoda Fabia, při jízdě křižovatkou nerespektoval svislou dopravní značku „Dej přednost v jízdě“ a nedal přednost v jízdě po hlavní silnici jedoucímu motorovému vozidlu Ford Focus. V křižovatce došlo ke střetu vozidel, přesto pokračoval dál v jízdě, přičemž v důsledku ovlivnění alkoholem nezvládl řízení vozidla a vyjel mimo komunikaci vlevo, kde projel přes chodník, pás okrasných křovin a narazil do budovy Autosalonu Hyundai Auto – P. Odborným měřením provedeným následně na místě hlídkou Policie ČR v 1:07 hod. přístrojem Dräger, byla u něj naměřena hodnota 2,06 g/kg alkoholu v dechu, dalším měřením provedeným v 1:13 hod. totožným přístrojem mu byla naměřena hodnota 2,16 g/kg alkoholu v dechu. Při dopravní nehodě došlo ke škodě ve výši 51 700 Kč na vozidle Škoda Fabia v majetku A. D., dále ve výši 33 500 Kč na vozidle Ford Focus v majetku J. D. Kromě toho došlo k poškození vozidel společnosti Hyundai Motor Czech, s. r. o., ve výši 245 800 Kč a dále poškození vozidel a budovy autosalonu společnosti Auto – P., s. r. o., ve výši nejméně 1 034 941 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 328/2017-481, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soud prvního stupně zkrátil jeho právo na obhajobu, neboť nemohl využít práva posledního slova po písemné části závěrečné řeči státního zástupce. Výrok o náhradě škody nemá oporu v provedeném dokazování a soud prvního stupně při stanovení výše škody postupoval v rozporu s § 137 tr. zákoníku. Zcela absentují skutková zjištění k výroku o náhradě škody, neboť soudy k tomuto neprováděly žádné dokazování, což zakládá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry týkajícími se škody. Soudy nezohlednily skutečnost, že uplatněná náhrada škody byla poškozené společnosti skoro celá uhrazena pojišťovnou, a to ve výši 944 550 Kč, což je téměř celý nárok přiznaný (podruhé) ve výroku o náhradě škody. Další extrémní rozpor spatřuje obviněný ve výpovědi policisty prap. Luboše Pořízka, DiS., který je ve spise podepsaný jako přítomný poučení podle § 13 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ale u hlavního líčení uvedl, že žádnému poučení přítomen nebyl. Nepodloženým je také závěr soudu o nepřesvědčivosti protokolu o odborném lékařském vyšetření a pochybnosti o validitě znaleckého posudku Ing. Ivo Války, CSc. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby Nejvyšší soud sám nově rozhodl ve věci. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitky procesního charakteru nespadají pod uplatněný dovolací důvod. Nad rámec vyjádření k dovolání ovšem poznamenal, že soud prvního stupně se žádného porušení práv obviněného nedopustil. Dalšími námitkami proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů obviněný v podstatě brojí proti správnosti skutkových zjištění soudů a z nich učiněných závěrů. Věc přitom není zatížena vadou extrémního nesouladu mezi obsahem důkazů a z nich vyvozenými skutkovými, potažmo právními závěry. Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit námitku ohledně právního posouzení škody přiznané poškozené společnosti Auto – P., s. r. o., kdy obviněný namítl, že výše škody byla zjištěna v rozporu s § 137 tr. zákoníku a tato škoda byla již poškozené nahrazena pojišťovnou. Soudy ve svých rozhodnutích neuvedly, co konkrétně představuje přiznanou výši škody, jak k její výši dospěly a o které důkazy opřely svůj závěr o oprávněnosti nároku poškozené v přiznané výši. Tato přitom v průběhu řízení potvrdila, že jí již bylo poskytnuto pojistné plnění ze strany pojišťovny, přesto uplatnila nároky nad rámec tohoto plnění, které vymezila v několika bodech s odlišným věcným základem. Ze spisu vyplývá, že ještě před přiznáním náhrady škody se poškozené dostalo pojistného plnění ve významné výši, přičemž se tak stalo za škody způsobené na budově autosalonu a za škody na vozidlech (jejich obchodním znehodnocení). Právo na náhradu škody tak ve výši poskytnutých pojistných plnění přešlo na pojišťovnu ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně. V této části je podle státního zástupce dovolání obviněného důvodné, neboť výrok o náhradě škody spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok usnesení odvolacího soudu v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o náhradě škody vůči poškozené společnosti Auto – P., s. r. o., a současně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu této poškozené ve výši 1 034 941 Kč a jímž byla tato poškozená ve zbytku svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, a aby podle § 265m odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal obviněný prostřednictvím svého obhájce repliku, ve které se ztotožnil s názorem státního zástupce stran otázky náhrady škody. Dále zopakoval svoji dovolací argumentaci a zdůraznil, že soud prvního stupně nezjistil řádně skutkový stav ohledně dechové zkoušky. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do