7 Tdo 954/2020 — Nejvyšší soud

7 Tdo 954/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 10. 2020 Spisová značka:7 Tdo 954/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.954.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Podvod Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 954/2020-1075 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2020 o dovolání obviněného T. G., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 3 To 392/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 1/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. G. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2019, č. j. 3 T 1/2014-911, byl obviněný T. G. shledán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 42 měsíců. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných P. T., K. B. a N. Č. a podle § 228 odst. 1 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody, a to tím způsobem, že soud shledal obviněného a spoluobviněného P. T. povinnými zaplatit společně a nerozdílně České republice, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení Ostrava, částku 195 972 Kč, dále obviněného a K. B. povinnými zaplatit společně a nerozdílně téže poškozené částku 230 202 Kč a obviněného a N. Č. potom shledal povinnými zaplatit společně a nerozdílně rovněž téže poškozené částku 216 422 Kč a České republice, zastoupené Úřadem práce České republiky, Krajskou pobočkou v Ostravě, částku 61 707 Kč. 2. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že obviněný jako osoba provozující podnikatelskou činnost na základě živnostenského oprávnění pod IČ: XY s místem podnikání XY, v postavení zaměstnavatele, společně se spoluobviněnými P. T., K. B. a N. Č. v postavení zaměstnanců, po předchozí vzájemné dohodě, se záměrem získat takto neoprávněný majetkový prospěch prostřednictvím uzavření pracovních smluv zakládajících formální pracovní poměr jmenovaných jako prostředku pro vylákání neoprávněné výplaty dávek nemocenského pojištění a dávek podpory v nezaměstnanosti, a při vědomí, že faktická délka pracovní neschopnosti spoluobviněných P. T., K. B. a N. Č. není biologicky odůvodněna a je pouze cíleně prodlužována bez opory ve zdravotním stavu jmenovaných, 1) obviněný a spoluobviněný P. T. dne 12. 8. 2011 v XY podepsali pracovní smlouvu, jejímž výsledkem byl vznik formálního pracovního poměru spoluobviněného P. T. u obviněného, s druhem práce obchodní zástupce se základní měsíční mzdou ve výši 32 000 Kč + prémie, načež spoluobviněný P. T. dne 19. 8. 2011 vstoupil do stavu dočasné pracovní neschopnosti, v důsledku čehož mu byla za období od 19. 8. 2011 do 31. 8. 2012 vyplacena dávka nemocenského pojištění v celkové výši 195 972 Kč, čímž společně způsobili České republice, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení, se sídlem Zelená 3158/34a, Ostrava škodu ve výši 195 972 Kč, 2) obviněný a spoluobviněná K. B. dne 17. 10. 2011 v XY, podepsali pracovní smlouvu, jejímž výsledkem byl vznik formálního pracovního poměru spoluobviněné K. B. u obviněného, s druhem práce obchodní zástupce, se základní měsíční mzdou ve výši 32 000 Kč + prémie, načež spoluobviněná K. B. dne 19. 10. 2011 vstoupila do stavu dočasné pracovní neschopnosti, v důsledku čehož jí byla za období od 19. 10. 2011 do 12. 10. 2012 vyplacena dávka nemocenského pojištění v celkové výši 230 202 Kč, čímž společně způsobili České republice, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení, se sídlem Zelená 3158/34a, Ostrava škodu ve výši 230 202 Kč, 3) obviněný a spoluobviněná N. Č. dne 7. 11. 2011 v XY, podepsali pracovní smlouvu, jejímž výsledkem byl vznik formálního pracovního poměru spoluobviněné N. Č. u obviněného, s druhem práce obchodní zástupce, se základní měsíční mzdou ve výši 32 000 Kč + prémie, načež spoluobviněná N. Č. dne 24. 11. 2011 vstoupila do stavu dočasné pracovní neschopnosti, v důsledku čehož jí byla za období od 24. 11. 2011 do 17. 10. 2012 vyplacena dávka nemocenského pojištění v celkové výši 216 422 Kč, následně dávky podpory v nezaměstnanosti za období prosinec 2012 až duben 2013 v celkové výši 61 707 Kč, čímž společně způsobili České republice, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení, se sídlem Zelená 3158/34a, Ostrava a Úřadem práce České republiky, Krajskou pobočkou v Ostravě, IČ: 72496991, se sídlem 30. dubna 3130/2c, Ostrava škodu ve výši 278 129 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný i spoluobvinění P. T., K. B. a N. Č. odvolání. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 3. 2020, č. j. 3 To 392/2019-1016, podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek stran obviněného ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody vůči České republice, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení Ostrava. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. potom nově obviněného za výše popsanou a za sbíhající se trestnou činnost odsoudil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 roků a 6 měsíců, za současného zrušení výroku o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. následně shledal obviněného a N. Č. (a to i z podnětu jejího odvolání) povinnými zaplatit České republice, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení Ostrava, částku 216 402 Kč, přičemž jmenovanou poškozenou podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Z podnětu odvolání spoluobviněných P. T. a K. B. potom krajský soud učinil změny ve výrocích o jim uložených trestech, což se však věci obviněného a jím podaného dovolání nijak netýká. 4. Rozhodnutí soudu druhého stupně napadl v celém rozsahu obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že mezi jeho jednáním a předpokládaným následkem není příčinná souvislost. Nebyla totiž zjištěna vzájemná dohoda se spoluobviněnými, resp. že by znal jejich zdravotní stav, ani že by v době uzavření pracovních smluv věděl, že u spoluobviněných nastane dočasná pracovní neschopnost, která by měla být nedůvodně prodlužována. V daný okamžik byli spoluobvinění schopni pracovat, vznik dočasné pracovní neschopnosti byl důvodný a její následné posouzení se odvíjelo od závěrů lékařů. Dále měl za to, že ve věci nastal stav extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a právním posouzením, neboť soudy uzavřely, že spoluobvinění mohli délku pracovní neschopnosti ukončit, pokud by na ní netrvali, avšak v předchozích závěrech, popsaných v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2017, č. j. 3 T 1/2014-736, jenž byl posléze zrušen, bylo konstatováno, že rozhodnutí o pracovní neschopnosti bylo záležitostí lékařů. Pokud jde o fiktivnost pracovních smluv, nebyla prokázána. Obviněný měl podnikatelský záměr, disponoval vlastními finančními prostředky a svědci T. G. a D. K. jako zástupci společnosti Europe Energy, s. r. o., spolupráci s ním potvrdili a v zaměstnaneckém poměru měl vždy pouze jednoho zaměstnance. Na výkon práce se připravoval, na čemž ničeho nemění, že se spoluobviněným nepodařilo sjednat žádné smlouvy. Navíc spoluobvinění P. T. a N. Č. měli nárok na dávky nemocenského pojištění z důvodu dalšího pracovního poměru. Nemůže obstát ani výrok o náhradě škody, neboť příslušné orgány neučinily žádná opatření k nápravě postupy stanovenými předpisy, upravujícími oblast sociálního zabezpečení [§ 124 až 172 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) a podle § 55 a násl. zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“)]. Své výroky o náhradě škody soudy obou stupňů dostatečně neodůvodnily a rovněž nezohlednily, že spoluobvinění P. T. a N. Č. čerpali dávky i z důvodu dalšího pracovního poměru. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava sice vyplynulo, že vyčíslila škodu jen stran obviněného jako zaměstnavatele, avšak sdělení neobsahuje žádný přehle