Nejvyšší soud 7 Tz 4/2025 – Ublížení na zdraví

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 5. 11. 2019, č. j. 1 T 33/2019-148, uznal obviněnou L. K. vinnou přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž obviněné uložil podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 2 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let. Rozsudek nabyl právní moci 8. 11. 2019.

Následně Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 10. 8. 2021, č. j. 1 T 33/2019-181, podle § 330 odst. 1 tr. ř. a § 83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodl, že obviněná trest odnětí svobody v trvání 2 let uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 11. 2019, č. j. 1 T 33/2019-148, vykoná, a to ve věznici s ostrahou, neboť ve zkušební době nevedla řádný život. Městský soud v Praze však usnesením ze dne 10. 11. 2021, č. j. 44 To 354/2021-192, podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 8. 2021, č. j. 1 T 33/2019-181, ke stížnosti obviněné zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

Následně Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 1. 3. 2022, č. j. 1 T 33/2019-228, podle § 330 odst. 1 tr. ř. a § 83 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku podmíněné odsouzení obviněné z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 11. 2019, č. j. 1 T 33/2019-148, ponechal v platnosti a nad obviněnou vyslovil dohled a zkušební dobu prodloužil o dva roky. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 3. 2022.

Ministr spravedlnosti podal dne 15. 1. 2025 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona proti výše uvedenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 3. 2022, č. j. 1 T 33/2019-228. Dospěl k závěru, že předmětným usnesením Obvodní soud pro Prahu 5 závažným způsobem porušil zákon v § 82 odst. 1 tr. zákoníku a § 83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jelikož citovaným usnesením o dva roky, tudíž celkem na šest let, prodloužil zkušební dobu (původně uloženou na čtyři roky rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 11. 2019, č. j. 1 T 33/2019-148), a takto stanovená zkušební doba překračuje o jeden rok maximální hranici zkušební doby (ve výměře pěti let), která je stanovená v § 83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve spojení s § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanovení § 82 odst. 1 tr. zákoníku a § 83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5 věc znovu projednat a rozhodnout, případně aby podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.

Obviněná se k podané stížnosti pro porušení zákona, do doby konání neveřejného zasedání, ve lhůtě jí stanovené soudem nevyjádřila.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 21. 1. 2025 uvedl, že stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou, ztotožňuje se s ní, a proto na ni plně odkazuje. Napadeným usnesením obvodního soudu byl porušen § 82 odst. 1 tr. zákoníku a § 83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť obviněné stanovil zkušební dobu podmíněného odsouzení o větší délce, než jakou připouští trestní zákoník.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

Podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku soud při podmíněném odsouzení stanoví zkušební dobu na jeden rok až pět let, nikoliv však na dobu kratší, než je délka podmíněně odloženého trestu odnětí svobody; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku.

Podle § 83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku může soud výjimečně vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v § 82 odst. 1.

Nelze se ztotožnit se závěrem, který učinil Obvodní soud pro Prahu 5, když původní délku zkušební doby ve výměře čtyř let prodloužil o další dva roky. Z § 82 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá maximální, nepřekročitelná výměra zkušební doby podmíněného odsouzení v trvání pěti let, a tudíž nelze uložit zkušební dobu delší. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že původní délka zkušební doby ve výměře čtyř let, byla následně prodloužená postupem podle § 83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (o dva roky). Toto ustanovení sice umožňuje přiměřeně prodloužit zkušební dobu podmíněného odsouzení až o dva roky, nicméně pouze za předpokladu, že nebude překročena horní hranice zkušební doby stanovené v § 82 odst. 1 tr. zákoníku (pět let). Obvodní soud pro Prahu 5 tedy s ohledem na výše uvedené sice mohl postupovat podle § 83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ale maximálně o jeden rok, jelikož zkušební doba ve výměře čtyř let již byla uložena původním rozsudkem.

Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanovení § 82 odst. 1 tr. zákoníku a § 83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, v neprospěch obviněné, zrušil napadené usnesení v celém rozsahu, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného usnesení pozbyla podkladu, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc znovu projednal a rozhodl.