7 Tz 46/2024 — Nejvyšší soud

7 Tz 46/2024 citace  Právní věta:Rozsudek, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu (§ 314r odst. 4 tr. ř.), může státní zástupce napadnout podle § 245 odst. 1 tr. ř. odvoláním jen tehdy, je-li v rozporu se sjednanou dohodou. Jestliže obsahem dohody nebyl rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, státní zástupce není oprávněn podat odvolání pro nesprávnost výroku o tomto nároku (§ 228 a § 229 tr. ř.), ani proto, že takový výrok učiněn nebyl. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 10. 2024 Spisová značka:7 Tz 46/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:7.TZ.46.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dohoda o vině a trestu Náhrada škody Odvolání Státní zástupce Dotčené předpisy:§ 228 tr. ř. § 229 tr. ř. § 245 odst. 1 tr. ř. § 314r odst. 4 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 10. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:36 / 2025 Anotace:Rozsudkem příslušného prvostupňového obvodního soudu byla podle § 314r odst. 4 tr. ř. schválena dohoda o vině a trestu, uzavřená mezi státním zástupcem a obviněným, který byl uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku v souběhu se zločinem opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce odvolání výhradně proti absenci výroku o náhradě škody. Příslušný městský soud jeho odvolání svým usnesením podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl, jako odvolání podané osobou neoprávněnou. Usnesení odvolacího soudu následně napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním, které Nejvyšší soud svým usnesením podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Proti citovanému usnesení příslušného městského soudu podal ministr spravedlnosti u Nejvyššího soudu v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí proto řešil otázku, zda rozsudek, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu (§ 314r odst. 4 tr. ř.), může státní zástupce napadnout podle § 245 odst. 1 tr. ř. odvoláním jen tehdy, je-li v rozporu se sjednanou dohodou, na niž odpověděl kladně. Naproti tomu ale, pokud obsahem dohody nebyl rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, státní zástupce podat odvolání pro nesprávnost výroku o tomto nároku (§ 228 a § 229 tr. ř.) oprávněn není, a to ani v případě, že takový výrok učiněn nebyl. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 46/2024-692 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. 10. 2024 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného R. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 8 To 274/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 126/2023, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 10. 2023, č. j. 5 T 126/2023-598, byla podle § 314r odst. 4 tr. ř. schválena dohoda o vině a trestu, uzavřená mezi státním zástupcem a obviněným R. D., který byl uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku v souběhu se zločinem opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl podle § 360 odst. 1, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 3 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo dále rozhodnuto o trestu propadnutí věci. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce odvolání výhradně proti absenci výroku o náhradě škody. Městský soud v Praze jeho odvolání usnesením ze dne 30. 11. 2023, č. j. 8 To 274/2023-631, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl, jako odvolání podané osobou neoprávněnou. 3. Usnesení odvolacího soudu následně napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 7 Tdo 221/2024, podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť proti napadenému rozhodnutí nebylo dovolání přípustné. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření se k ní 4. Ministr spravedlnosti podal dne 14. 8. 2024 u Nejvyššího soudu v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, a to proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023, č. j. 8 To 274/2023-631. V rámci své argumentace nejprve poukázal na ustanovení § 314r odst. 4, § 253 odst. 1, § 228, § 229, § 245 odst. 1, § 246 odst. 1 písm. a), odst. 2 a § 247 odst. 1 tr. ř. Konstatoval, že při sjednávání dohody o vině a trestu zákon státnímu zástupci výslovně ukládá dbát na zájmy poškozeného a připomněl základní východiska sjednávání dohody o vině a trestu a rozhodování soudu o náhradě škody, nemajetkové újmy či vydání bezdůvodného obohacení. K tomu zdůraznil, že by zájmy poškozeného měl zohlednit i soud, a to např. tím, že mu umožní, aby se k návrhu sjednané dohody vyjádřil, příp. může návrh na schválení dohody odmítnout či dohodu neschválit z důvodu, že je nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení. K samotnému postupu odvolacího soudu v nyní řešené věci uvedl, že by byl správný, kdyby byl výrok o náhradě škody součástí sjednané dohody o vině a trestu, a tudíž by tato byla i součástí té části rozsudku, jíž byla tato dohoda schválena. V takovém případě by pak právo odvolání proti výroku o náhradě škody měl toliko poškozený, nikoli státní zástupce. Situaci v nyní projednávaném případě však považuje za diametrálně odlišnou, neboť výrok o náhradě škody nebyl součástí uzavřené dohody o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce v řízení navrhl. Byť státní zástupce soudu prvního stupně výslovně nesdělil, že náhrada škody není součástí sjednané dohody, soud si toho byl vědom, když nárok poškozeného na začátku řízení výslovně konstatoval. 5. Soudu prvního stupně nebránila žádná skutečnost v tom, aby sám o náhradě škody rozhodl, když byl dokonce povinen takto učinit. Státní zástupce pak podle jeho názoru správně podal odvolání, avšak odvolací soud pochybil, pokud jeho odvolání zamítl jako podané osobou neoprávněnou. Je přesvědčen, že soud druhého stupně nereflektoval skutečnost, že jestliže výrok o náhradě škody nebyl součástí dohody o vině a trestu, jejíž schválení bylo státním zástupcem navrhováno, nelze na něj uplatnit zákonná omezení stanovená v § 245 odst. 1 tr. ř., řešící nota bene jen otázku přípustnosti. Zdůraznil, že měl odvolací soud reflektovat ustanovení § 246 odst. 1 písm. a), odst. 2 a § 247 odst. 1 tr. ř., a dospět k závěru, že státní zástupce byl v této věci oprávněn podat odvolání v neprospěch obviněného pro absenci výroku o náhradě škody. Dále akcentoval, že je z trestního řádu zřejmé, že státní zástupce nezastupuje v trestním řízení pouze veřejnou žalobu, ale i veřejný zájem, o čemž svědčí i právo státního zástupce podat opravné prostředky nejen ve prospěch obviněného, ale i poškozeného, jehož v rámci trestního řízení fakticky zastupuje. Tento základní princip přitom podle jeho názoru nemohl být novelizovanou dikcí § 245 odst. 1 tr. ř. nijak dotčen. Je proto přesvědčen, že státní zástupce je v případě pasivity poškozeného oprávněn zasáhnout v jeho prospěch, pakliže by poškozenému takovou pasivitou vznikla újma, jak tomu bylo i v tomto případě. Rovněž doplnil, že nyní projednávaná věc vykazuje významný judikaturní potenciál týkající se rozsahu aktivní legitimace státního zástupce k podání odvolání. Výrok Nejvyššího soudu, byť akademického rázu, by tak měl předejít dalším nejasnostem v obdobných případech. 6. Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanovení § 253 odst. 1 tr. ř. a dále § 246 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř. a § 247 odst. 1 tr. ř. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podané stížnosti pro porušení zákona sdělil, že se s ní ztotožňuje a považuje ji za důvodnou. 8. Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 9. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona není důvodná a je namístě ji podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř