7 Tz 59/2013 — Nejvyšší soud

7 Tz 59/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 11. 2013 Spisová značka:7 Tz 59/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:7.TZ.59.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nenastoupení služby v ozbrojených silách Dotčené předpisy:§ 226 písm. b) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 12. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 59/2013-33ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Jindřicha Urbánka projednal ve veřejném zasedání dne 19. 11. 2013 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného Č. L., proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 3. 1995, sp. zn. 4 T 364/94, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 271 odst. l tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 3. 1995, sp. zn. 4 T 364/94, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 269 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), čl. 1, čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod v neprospěch obviněného Č. L.. Tento rozsudek Okresního soudu Plzeň-město se z r u š u j e . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný Č. L. ,z p r o š ť u j e s e podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. l tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 1. 10. 1992 nenastoupil vojenskou základní službu u VÚ … V. H., ačkoli dne 15. 9. 1992 osobně převzal povolávací rozkaz č. … vydaný Okresní vojenskou správou Cheb, ve kterém mu byla tato povinnost uložena, z osobních důvodů vojenskou základní službu nenastoupil ani ve lhůtě do 24 hodin po lhůtě stanovené v tomto povolávacím rozkaze, ani nikdy později, a to v úmyslu vojenskou službu vůbec nevykonat, t e d y že v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nenastoupil službu v ozbrojených silách do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 3. 1995, sp. zn. 4 T 364/94, byl obviněný Č. L. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) s tím, že podle § 24 odst. l písm. a) tr. zák. bylo upuštěno od potrestání. Podle zjištění Okresního soudu Plzeň-město spáchal obviněný trestný čin tím, že dne 1. 10. 1992 nenastoupil vojenskou základní službu u vojenského útvaru … V. H., ačkoli dne 15. 9. 1992 osobně převzal povolávací rozkaz č. … vydaný Okresní vojenskou správou Cheb, ve kterém mu byla tato povinnost uložena, z osobních důvodů vojenskou základní službu nenastoupil ani ve lhůtě 24 hodin po lhůtě stanovené v tomto povolávacím rozkaze, ani nikdy později, a to v úmyslu vojenskou službu vůbec nevykonat. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 4. 1995 v řízení před Okresním soudem Plzeň-město jako soudem prvního stupně. Ministryně spravedlnosti podala ve prospěch obviněného dne 4. 11. 2013 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Vytkla nesprávnost výroku o vině. Poukázala na to, že obviněný byl povolán k výkonu základní vojenské služby přesto, že dne 31. 7. 1992 zaslal Okresní vojenské správě Cheb žádost, aby byl vzhledem k svému náboženskému vyznání zproštěn základní vojenské služby, a že obdobnou žádost zaslal dne 27. 8. 1992 také tehdejšímu Federálnímu ministerstvu obrany. Konstatovala, že obviněný byl odveden v říjnu 1991, a že pokud bylo odepření výkonu vojenské služby posléze časově limitováno ustanovením § 2 odst. l písm. a) zákona č. 18/1992 Sb., ,o civilní službě, účinného od 16. 1. 1992, bylo toto ustanovení nálezem Ústavního soudu ČSFR publikovaným v částce 132/1992 Sb. označeno za neústavní ve vztahu k odvodům uskutečněným před 16. 1. 1992 a pozbylo ve vztahu k těmto odvodům účinnosti dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Podle ministryně spravedlnosti byl obviněný protiústavně zbaven práva na odepření výkonu vojenské služby podle čl. 15 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem a v předcházejícím řízení byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 269 odst. l tr. zák. a v ustanoveních čl. l, čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod v neprospěch obviněného, aby zrušil napadený rozsudek i všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle § 270 odst. l tr. ř., příp. podle § 271 odst. l tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá, že obviněný byl Okresní vojenskou správou Cheb odveden dne 11. 10. 1991 (v odůvodnění napadeného rozsudku je nepřesně uvedeno 11. 10. 1990). Jak je patrno z odůvodnění napadeného rozsudku, Okresní soud Plzeň-město zjistil, že obviněný dne 31. 7. 1992 požádal Okresní vojenskou správu Cheb, aby byl vzhledem k svému náboženskému vyznání zproštěn povinnosti nastoupit vojenskou základní službu, a že dne 27. 8. 1992 adresoval obdobou žádost tehdejšímu Federálnímu ministerstvu obrany. Z těchto zjištění však Okresní soud Plzeň-město nevyvodil žádné právní závěry, které by braly ohled na ustanovení čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu mimo jiné s jeho náboženským vyznáním. Význam citovaného ustanovení spočívá v tom, že reálně zajišťuje svobodu náboženského vyznání, kterou primárně zaručuje ustanovení čl. 15 odst. l Listiny základních práv a svobod. Okresní soud Plzeň-město se s uvedenými zjištěními vypořádal tak, že odkázal na pohovor, v jehož rámci bylo obviněnému na Okresní vojenské správě Cheb vysvětleno, že v době podání jeho žádosti již byl v účinnosti od 16. 1. 1992 zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě, který v § 2 odst. l písm. a) stanovil lhůtu 30 dnů od ukončení odvodního řízení k podání prohlášení o odepření výkonu vojenské základní služby, a že tuto lhůtu obviněný zmeškal. V souvislosti s výrokem o upuštění od potrestání Okresní soud Plzeň-město v odůvodnění rozsudku uvedl, že uvedená lhůta byla zmeškána u všech odvedenců, kteří byli odvedeni před účinností citovaného zákona, a vysvětlil, že upuštěním od potrestání sleduje mimo jiné i odstranění tvrdosti zákona. Okresní soud Plzeň-město patrně přehlédl, že nálezem Ústavního soudu ČSFR ze dne 10. 12. 1992, sp. zn. Pl ÚS 78/92, který byl publikován v částce 132 Sbírky zákonů 1992, bylo vysloveno, že ustanovení § 2 odst. l písm. a) zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, v rozsahu, ve kterém se vztahuje i na odvody uskutečněné před účinností tohoto zákona, není v souladu s čl. l a čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a že dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů pozbývá účinnosti ustanovení § 2 odst. l písm. a) zákona č. 18/1992 Sb. ve vztahu k odvodům uskutečněným před 16. 1. 1992. Dále bylo citovaným nálezem rozhodnuto, že jestliže Federální shromáždění neuvede zákon č. 18/1992 Sb. do šesti měsíců od vyhlášení tohoto nálezu do souladu s čl. l a čl. 15 odst. 3 Listiny, pozbývá platnosti ustanovení § 2 odst. l písm. a) zákona č. 18/1992 Sb. ve vztahu k odvodům uskutečněným před 16. 1. 1992. Obviněný byl odveden za účinnosti zákona č. 73/1990 Sb., o civilní službě, ve znění zákona č. 175/1990 Sb. Touto právní úpravou nebyla možnost prohlášení občana, že odmítá výkon vojenské služby mimo jiné z důvodu náboženského vyznání, časově limitována žádnou lhůtou (§ 2 odst. l cit. zákona). V době, kdy obviněný učinil uvedené prohlášení, a v době, kdy měl podle povolávacího rozkazu nastoupit základní vojenskou službu, byla taková lhůta stanovena zákonem č. 18/1992 Sb. s účinností od 16. 1. 1992. Neústavnost ustanovení § 2 odst. l písm. a) tohoto zákona ve vztahu k odvodům před 16. 1. 1992 byla konstatována nálezem Ústavního soudu ČSFR ze dne 10. 12. 1992, jímž bylo zároveň vysloveno, že dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů pozbývá citované ustanovení účinnosti ve vztahu k odvodům před 16. 1. 1992. Ustanovení § 2 odst. l písm. a) zákona č. 18/1992 Sb. tedy ve vztahu k odvodům uskutečněným před 16. 1. 1992 pozbylo účinnost poté, co se stal projednávaný skutek. V posuzované věci jde v podstatě o situaci, kdy část podmínek trestnosti činu byla vázána na jiný zákon než jen na samotný trestní zákon. Došlo-li v důsledku nálezu Ústavního soudu ČSFR ke změně onoho jiného zákona v to