7 Tz 87/2023 — Nejvyšší soud

7 Tz 87/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 10. 2023 Spisová značka:7 Tz 87/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TZ.87.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Stížnost pro porušení zákona Dotčené předpisy:§ 266 odst. 2 předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 87/2023-491 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. 10. 2023 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 10 To 18/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 5/2022 a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 8. 2022, č. j. 2 T 5/2022-330, byl obviněný J. Š. uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců s tím, že výkon trestu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Obviněnému byla podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky způsobenou škodu ve výši 52 605 Kč včetně úroků z prodlení. 2. Podle zjištění Okresního soudu v Kladně spáchal obviněný uvedený trestný čin v podstatě tím, že v době od blíže neurčeného dne před 3. 8. 2020 do 5. 9. 2020 v místě společného bydliště v rodinném domě na adrese XY, XY, okres XY, opakovaně prudce třásl tělem poškozeného AAAAA (pseudonym), jehož držel za trup, při prudkém pohybu dolních končetin směrem vzad došlo k poruše nezralé kostní tkáně poškozeného, tím mu způsobil četné zlomeniny dolních končetin specifikované ve výroku o vině, dále násilným uchopením poškozeného za pravé zápěstí mu způsobil zlomeninu pravé vřetenní kosti a zlomeninu pravé loketní kosti, přímým působením tupého násilí velké intenzity na nos poškozeného mu způsobil zlomeninu hrotu nosních kůstek a působením tupého násilí velké intenzity do oblasti levé klíční kosti tlakem na klíční kost nebo pevným držením trupu při třesení mu způsobil zlomeninu pravé klíční kosti, přičemž tato zranění vyvolávala u poškozeného bolestivé vjemy při dotyku i při pasivní zátěži po dobu nejméně dvou týdnů od vzniku a běžný způsob života poškozeného byl omezen opakujícími se bolestmi a znehybněním dolních končetin sádrovými obvazy po dobu pěti týdnů. 3. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2023, č. j. 10 To 18/2023-389, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Dovolání obviněného bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 7 Tdo 761/2023, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 5. Ministr spravedlnosti podal dne 1. 9. 2023 u Nejvyššího soudu v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Praze. Namítl, že v řízení předcházejícím tomuto usnesení byl porušen zákon výrokem o trestu, který obviněnému uložil Okresní soud v Kladně, a to v ustanoveních § 39 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spojení s ustanovením § 198 odst. 2 tr. zákoníku. Poukázal na rozsah a bolestivost poranění, která obviněný způsobil svému ani ne šestiměsíčnímu synovi, a z toho vyvodil, že bylo možno uvažovat o nesrovnatelně citelnějším trestu, především o nepodmíněném trestu odnětí svobody. Dodal, že Okresní soud v Kladně přecenil dosavadní bezúhonnost obviněného a význam doby, která uplynula od spáchání činu, a že se naopak nezabýval tím, že obviněný nemá na věc vytvořen žádný sebekritický náhled, popírá své zavinění na zranění poškozeného a nechápe, proč ho manželka i s dětmi opustila. Podmínky stížnosti pro porušení zákona podané proti výroku o trestu (§ 266 odst. 2 tr. ř.) považoval ministr spravedlnosti za splněné s odkazem na věk týraného dítěte a jeho bezbrannost, na závažnost a bolestivost způsobených zranění a na množství způsobených zlomenin. Stížnost pro porušení zákona podal s vědomím, že výrok o trestu nemůže být z jejího podnětu změněn v neprospěch obviněného, přičemž uvedl, že cílem stížnosti pro porušení zákona je vytvořit podklad pro rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by mělo judikatorní význam v otázce ukládání trestů dosud bezúhonnému pachateli závažné násilné trestné činnosti spáchané na dítěti. V této spojitosti označil za nepřijatelný závěr naznačený v rozsudku Okresního soudu v Kladně, totiž že takovému pachateli není namístě uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo ve prospěch obviněného. 6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření ztotožnila se stížností pro porušení zákona a uvedla, že trest uložený obviněnému považuje za zřejmě nepoměrný ke stupni škodlivosti činu pro společnost. V podrobnostech odkázala na odůvodnění stížnosti pro porušení zákona a navrhla shodně jako ministr spravedlnosti vyslovit porušení zákona ve prospěch obviněného. 7. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil prostřednictvím zplnomocněného obhájce JUDr. Davida Volfa. Především odkázal na své stanovisko k celé věci vyjádřené v dovolání. Ačkoli s výrokem o vině a tedy ani s výrokem o trestu nesouhlasí, samotné úvahy soudu o trestu nepovažuje za jakkoli protizákonné. Obviněný konkrétně poukázal na úvahy obsažené v rozhodnutí soudu prvního stupně vztahující se k výroku o trestu. Ohradil se proti tvrzení ve stížnosti pro porušení zákona, že si na věc nevytvořil žádný náhled, že popírá jakoukoli míru svého zavinění a že nechápe, proč ho manželka opustila. To označil za subjektivní a nepodložené vyjádření osoby neznalé jeho rodinných poměrů. Zdůraznil, jak jej celá věc zasáhla, zároveň ale i svůj konstantní postoj od počátku řízení, na němž setrvává. Posouzení stížnosti pro porušení zákona ponechal obviněný na Nejvyšším soudu s tím, že nečiní závěrečný návrh. 8. Stížnost pro porušení zákona byla podána až poté, co bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 7 Tdo 761/2023, rozhodnuto o dovolání obviněného. Nepřicházel proto v úvahu postup podle § 266a odst. 2 tr. ř., který zmínil ministr spravedlnosti, tj. projednání stížnosti pro porušení zákona a dovolání ve společném řízení. 9. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení ve vztahu k výroku o trestu a shledal, že stížnost pro porušení zákona není důvodná. 10. Názor, že bezúhonnému pachateli závažné násilné trestné činnosti spáchané na dítěti není namístě uložit nepodmíněný trest odnětí svobody, je sám o sobě nepřijatelný. Avšak Okresní soud v Kladně takový názor nevyslovil a své rozhodnutí o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody zdůvodnil i dalšími okolnostmi. Těmi byla delší doba, která uplynula od spáchání trestného činu, a změna situace v tom, že obviněný již nežije v jedné domácnosti s poškozeným, takže nemůže dojít k opakování trestného činu (viz bod 29 na str. 12 odůvodnění rozsudku). Ve stížnosti pro porušení zákona jsou tedy důvody rozhodnutí Okresního soudu v Kladně o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody interpretovány do určité míry v rozporu se skutečným obsahem odůvodnění rozsudku. 11. Pokud má být stížností pro porušení zákona napaden pouze výrok o trestu, může se tak podle § 266 odst. 2 tr. ř. stát jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. 12. V oblasti mimořádných opravných prostředků nestačí k jejich důvodnosti nepřiměřenost trestu. Shodně s úpravou stížnosti pro porušení zákona jsou v § 278 odst. 1 tr. ř. stanoveny také podmínky obnovy řízení, směřuje-li návrh na její povolení jen proti výroku o trestu. V případě dovolání se podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vyžaduje nepřípustnost uloženého druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Je-li uložený trest nepřiměřený, je to podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. důvodem, pro který výrok o trestu zruší odvolací soud, ale pokud tak neučiní – ať už v důsledku vlastního pochybení nebo v důsledku zákazu reformace in peius (§ 259 odst. 4 tr. ř.) – není to důvodem k použití mimořádného opravného prostředku. Mimořádné opravné prostředky nejsou určeny ke korekci výroku, jímž byl uložen nepřiměřený trest. 13. Zákonná