8 Tdo 1003/2020 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1003/2020-578 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2020 o dovolání obviněné M. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 9 To 84/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 157/2019, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 9 To 84/2020, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 6 T 157/2019. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 6 T 157/2019, byla obviněná M. P. uznána vinnou 1) zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, 2) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a 3) přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), d) tr. zákoníku, kterých se dopustila skutky popsanými tak, že ad 1) v přesně nezjištěné době nejméně od 1. 3. 2014 do 13. 1. 2019, kdy byla věc oznámena Policii České republiky, v Brně na ulici XY, vždy pod vlivem alkoholu psychicky a fyzicky týrala svého syna nezletilého XXXXX (pseudonym), nar. XY tak, že jej s četností až několikrát do týdne slovně napadala vulgárními výrazy „čuráku, hajzle, kokote“, vyhrožovala mu umístěním do dětského domova, uhodila jej otevřenou dlaní přes ucho, ve kterém mu pak půl hodiny pískalo, klekla mu na břicho, které ho pak bolelo, zakazovala mu slavit Štědrý den a s tím spojené tradice, přičemž štědrovečerní večeři mu přinesla tajně do pokoje babička I. O., nar. XY, a dárky si sám vytáhl ze skříně, fyzicky ho napadala v prosinci 2018 a lednu 2019 až s denní četností údery rukou do hlavy, kopáním do nohou, štípáním do oblasti genitálií a třísel, taháním za šourek a vlasy, čímž mu v několika případech způsobila podlitiny a hematomy po těle, ad 2) od blíže nezjištěné doby, nejméně však od 1. 3. 2014 do 12. 1. 2019 tamtéž psychicky a fyzicky týrala svoji matku I. O., nar. XY tak, že ji nepravidelně několikrát do týdne, vždy pod vlivem alkoholu, slovně napadala vulgárními výrazy „krávo, pičo, špíno, kurvo, chcípni“, plivala po ní, kopala ji, tahala za vlasy, strkala jí koště do obličeje, stříkala na ni čistící prostředky, čímž jí způsobovala hematomy a podlitiny, přičemž lékařské ošetření vyhledala poškozená pouze dne 29. 6. 2018 po napadení dosud nezjištěným způsobem, čímž jí způsobila rozsáhlý hematom na pravé paži, přičemž její jednání vyvrcholilo dne 12. 1. 2019, kdy ji bez příčiny kopla do oblasti hýždí, křičela na ni, požadovala po ní, aby zrušila věcné břemeno, které vázne na bytě z hypotéky její sestry, zamezovala přístup do společných prostor, vyhazovala ji z bytu, opakovaně ji udeřila otevřenou dlaní do obličeje, tahala za vlasy, dupala po nártech a plivala na ni, v důsledku čehož poškozená I. O. vykazuje příznaky syndromu týrané ženy, ad 3) od blíže nezjištěné doby v roce 2017 do 14. 1. 2019, kdy byla vykázána podle § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ze společného obydlí, porušovala opakovaně svoje povinnosti pečovat o svého nezletilého syna XXXXX, nar. XY, ve smyslu § 858 a 884 obč. zák. tím, že ho nevhodně fyzicky trestala, v rámci rodiny docházelo k vytváření zlostné atmosféry, byl přítomen psychického a fyzického týrání babičky, kterou bránil, na péči o něj se nepodílela, zejména pokud se jedná o přípravu stravy, přípravu do školy, syn XXXXX měl výchovné problémy ve škole, neohleduplně a agresivně se choval vůči spolužákům, hraničící až se šikanou, nedodržoval školní pravidla, nerespektoval učitele, přejímal její násilné chování a vůči své matce se choval obdobně, když mu vzala playstation, tak ji fyzicky napadl. 2. Za tyto trestné činy byla obviněná odsouzena podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků a vysloveného dohledu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto rovněž o náhradě škody. 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 9 To 84/2020, odvolání obviněné podané proti shora citovanému rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Z dovolání obviněné 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájkyně z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání pro vady spočívající na nesprávném právním posouzení skutku, jelikož se soudy nevypořádaly s tím, zda skutková zjištění v bodech 1) až 3) byla přiléhavě právně posouzena. Obviněná tak vytýkala nenaplnění znaků trestných činů, jimiž byla uznána vinou, protože skutky, jak byly zjištěny nalézacím soudem, neobsahují takové skutečnosti, aby mohl být u každého z nich učiněn závěr o subjektivní stránce, pro niž není možné vycházet toliko z výpovědi poškozené. 5. Vůči právnímu posouzení činů pod body 1) a 2) obviněná namítala, že soudy řádně nezjistily, od kdy se měla stíhaného jednání dopouštět, když časové vymezení učinily pouze na základě výpovědí poškozené, aniž by braly do úvahy další ve spisu obsažené důkazy. Žádným z důkazů totiž nebylo prokázáno, že by se stíhaného jednání měla dopouštět od roku 2014, neboť pro tento závěr žádný jiný důkaz nesvědčí, a takový počátek trestné činnosti nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování, když ve spisu jsou naopak obsaženy důkazy, které vylučují, že by již v této době uvedené činy páchala. 6. V souvislosti s touto námitkou obviněná vytýkala vadné posouzení znaku dlouhodobosti [viz § 198 odst. 2 písm. d) a § 199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku], který by při objektivně zjištěném trvání trestného jednání nebyl naplněn. Poukázala jednak na obsahy zpráv orgánu sociálně právní ochrany dětí (dále „OSPOD“), z nichž se o závadovém chování obviněné v průběhu let 2014 až 2017 nepodává nic, z čeho by bylo možné na trestnost jejího jednání v této době usuzovat, a jednak na výpověď poškozené, která o tom, že by obviněná od počátku po rozvodu požívala alkoholické nápoje, též nevypovídala, a teprve dne 16. 1. 2019 uvedla, že se tak děje „poslední dobou“. O tom, že by byla obviněnou týrána, se poškozená do roku 2019 nevyjádřila nikdy, ačkoli k tomu měla opakovaně příležitost, a až v rámci trestního řízení uvedla skutečnosti, které se měly odehrát v průběhu několika let. Uvedené jednání mělo být posouzeno nanejvýš jako přestupek, neboť k neshodám v domácnosti docházelo, nicméně soudem zjištěné skutečnosti nevykazují pro trestné jednání vyžadovanou závažnost a intenzitu. 7. Ke zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku popsaném v bodě 2) obviněná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 5 As 84/2008, v němž bylo definováno, jaké jednání nelze považovat za domácí násilí, když tyto závěry mají dopad i na trestní řízení, tedy že o domácí násilí nejde, když oba aktéři jsou pachateli i oběťmi zároveň. V takovém případě chybí rozdělení rolí jako v posuzované věci, kde se i poškozená chovala vůči obviněné nevhodně, což sama připustila v rámci své svědecké výpovědi. Obviněná poškozené nikdy nechtěla úmyslně způsobit jakékoliv závadné následky a nebyla s nimi jakkoli srozuměna. Soud se však s otázkou vzájemných konfliktů opět nevypořádal, a nemohl tak dospět ke správnému právnímu závěru o naplnění znaku týrání ve smyslu § 199 odst. 1 tr. zákoníku, neboť objektivně není dán, a není možné ho založit jen na subjektivním hodnocení a prožitku poškozené. Obviněná se se soudy neztotožnila ani ohledně závěru o potřebné intenzitě posuzovaného činu, která nedosahuje ani minimální kvantitativní hranice pro uplatnění trestní odpovědnosti, jak je požadována zásadou subsidiarity trestní represe zakotvenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. 8. Výhrady obviněná vznesla i proti právnímu posouzení činu v bodě 1), neboť se nejedná o zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, protože jí za vinu kladené jednání nepředstavuje fyzické ani psychické týrání syna, který nemá žádný z typických či soudy tvrzených následků. Jednání, jehož se vůči nezletilému dopouštěla, svou intenzitou nedosahuje hranice pro uplatnění trestní odpovědnosti podle zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Zdůraznila svoji roli matky s tím, že sám poškozený jakékoli negativní jednání vůči své osobě vyloučil, jak vyplývá ze zprávy OSPODu z února 2019. 9. Obviněná se neztotožnila ani s právní kvalifikací činu pod bodem 3) jako přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b)