8 Tdo 1088/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1088/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 12. 2025 Spisová značka:8 Tdo 1088/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.1088.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 597/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1088/2025-422 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání obviněného J. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. 6 To 152/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 57/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Č. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný J. Č. byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 3. 2025, sp. zn. 5 T 57/2024, uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tak, že dne 30. 3. 2024 okolo 13:10 h řídil vozidlo Škoda Octavia, reg. zn. XY, na silnici č. XY ve směru od obce XY na obec XY a v rozporu s § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu, dále „zákon č. 361/2000 Sb.“), odbočoval vlevo na účelovou pozemní komunikaci ve chvíli, když byl předjížděn motocyklem Kawasaki, reg. zn. XY, řízeným J. L., čímž došlo ke střetu uvedených vozidel, v důsledku čehož J. L. utrpěl sériovou zlomeninu 1. až 10. žebra, klíční kosti vpravo, lopatky dolního konce vřetenní kosti a zhmoždění plic s dobou léčení a znesnadnění obvyklého způsobu života hospitalizací, operací, bolestí a podstatným omezením hybnosti pravé ruky delší než 42 dní. 2. Za uvedený přečin byl odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výši 25.000 Kč, u něhož mu byly podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku povoleny měsíční splátky ve výši 2.500 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na osmnáct měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody a majetkové újmy poškozeným. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. 6 To 152/2025, odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, v němž po obsáhlém shrnutí výroků rozsudku soudu prvního stupně, obsahu podaného odvolání a rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž vytkl jeho závěry vtělené do bodu 7. napadeného usnesení s tím, že odvolací soud dostatečně nepodrobil rozsudek soudu prvního stupně přezkumu určení místa nehody, když obviněný i na tuto vadu v podaném odvolání poukazoval. V tom, že odvolací soud nevymezil, v čem bylo odvolání nedůvodné, spatřoval nepřezkoumatelnost jak jím vydaného usnesení, jímž bylo odvolání zamítnuto, tak i rozsudku soudu prvního stupně, který tuto skutečnost řádně nezjistil. V tom shledal porušení čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované jako sdělení č. 209/1992 Sb. (dále „Úmluva“), které řeší tzv. „účinnost prostředku nápravy“, pro niž je „bohatá a široce rozvětvená judikatura Evropského soudu pro Lidská práva, která přesně vymezuje obsah prostředků nápravy, aby takový prostředek byl považován za účinný, a tudíž za jdoucí v souladu s právem úmluvy“. Za takový nedostatek obviněný považoval chybně vymezené skutkové zjištění, „za jaké je možné považovat skutečnost, že ani v rozsudku soudu I. stupně ani v usnesení odvolacího soudu není přesně určeno místo nehody, tedy místo činu“. 5. Obviněný poukázal na obsah skutkového zjištění ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a k tam uvedenému popisu místa události uvedl, že silnice č. XY ve směru od obce XY na obec XY je dlouhá přibližně 900 m a je rozdělena křižovatkou asi ve vzdálenosti 480 m od XY, kdy zprava se připojuje silnice od obce XY, coby vedlejší silnice. V místě křižovatky se silnice stáčí v úhlu asi 120 stupňů doleva a do XY je asi 400 m. Podle map lze určit, že od křižovatky s vedlejší silnicí již není možné odbočit kamkoliv vlevo na místně obslužnou komunikaci, protože tam žádná není, neboť poslední taková možnost je na místně obslužnou silnici asi 230 m od obce XY. Soudy však dostatečně místo nehody nelokalizovaly. Zejména odvolací soud pochybil, jestliže neprovedl revizi popisu místa činu, které zahrnuje silnici v délce 900 m. 6. S poukazem na nemožnost revizního principu v odvolacím řízení obviněný uvedl, že by tato možnost měla být zajištěna v dovolacím řízení, kde jsou však dovolací důvody vymezeny velice úzce, což svědčí o „neexistenci účinného prostředku nápravy“, protože se odvolací soud o takový přezkum na základě jím podaného odvolání ani nepokusil. 7. Nesprávnými shledal obviněný i další úvahy odvolacího soudu, který podle něj ignoroval jím uvedená fakta, čímž v jeho případě došlo k porušení presumpce neviny, protože jeho úvahy jsou zatíženy právě tím, že se nezabýval námitkou o nedostatečně určeném místě činu. Obviněný kritizoval i to, že odvolací soud „bagatelizoval problematické zadání otázek znalci, které bylo stejným způsobem ovlivněno porušením presumpce neviny, a na tuto skutečnost byl odvolací soud též upozorněn, avšak jeho přezkumná činnost se zúžila na prosté odmítnutí veškerých dalších odvolacích námitek…“, z čehož obviněný rovněž dovodil porušení čl. 13 Úmluvy. 8. Z takto uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. 6 To 152/2025, i rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 3. 2025, sp. zn. 5 T 57/2024, zrušil a rozhodl, že se věc vrací zpět soudu prvního stupně. III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 9. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství poukázal na to, že není patrno, jakým způsobem měly být tvrzené dovolací důvody naplněny, když obviněný vytýkal jen to, že nebylo zjištěno místo dopravní nehody, resp. že ho soud prvního stupně nesprávně určil a odvolací soud pro absenci revizního principu tuto vadu nenapravil. Podstatu dovolání proto státní zástupce shledal v popírání skutkového zjištění o místu nehody a v kritice české právní úpravy odvolacího řízení pro absenci revizního principu, v čemž obviněný spatřuje rozpor s čl. 13 Úmluvy, což nekoresponduje s žádným z dovolacích důvodů. 10. Přesto, že dovolání nesplňuje formální podmínky pro přezkum Nejvyšším soudem, poukázal na to, že odvolací soud v bodě 7. odůvodnění svého usnesení uvedl, že obviněný odbočoval „vlevo na účelovou pozemní komunikaci ve chvíli, kdy byl předjížděn motocyklem…“, což svědčí o tom, že dovolatel již v uvedeném odvolání uváděl k místu činu tvrzení, která byla v rozporu jak s jeho vlastní výpovědí, tak s jím tvrzenými údaji z veřejně dostupných map. Dovolatel svůj střet s motocyklem vysvětloval setrvale tím, že odbočoval vlevo, jak např. uvedl i u hlavního líčení dne 5. 3. 2025. Ani obviněným tvrzené údaje z map neodpovídají skutečnosti, podle nichž je od konce obce XY do počátku obce XY vzdálenost přes 2 km. Pro právní posouzení skutku bylo bezvýznamné, zda odbočoval na komunikaci místní nebo účelovou, neboť ve věci nebyla řešena otázka přednosti zprava. Navíc by řidičům ani pak nezbývalo, než aby se řídili dopravním značením, podle něhož šlo o křižovatku s komunikací místní. Až za dalších 1600 m následuje obviněným zmíněná odbočka na XY, odkud zbývá na počátek obce XY asi 400 m. 11. Státní zástupce pro neurčitost obviněným uvedených námitek poukázal na to, že argumentace obviněného je nelogická a výsledky provedeného dokazování nepodložená. Zdůraznil, že pouhou nesprávností skutkových zjištění není založen žádný dovolací důvod, a rovněž připomenul, že Nejvyšší soud není povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, a pokud jde o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná. Bylo třeba určit, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly s