8 Tdo 112/2011 — Nejvyšší soud

8 Tdo 112/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1f 265b/1g Datum rozhodnutí:16. 2. 2011 Spisová značka:8 Tdo 112/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.112.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Postoupení věci jinému orgánu Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 188 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 222 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 4. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 112/2011 U S N E S E N ÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2011 o dovolání, které v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 49/2010 podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněných E. V., a V. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. 9 To 251/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podala dne 17. 5. 2010 pod sp. zn. 2 Zt 82/2010 obžalobu na obviněné E. V. a V. P. pro skutek kvalifikovaný jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Podle obžaloby se obvinění uvedeného přečinu měli dopustit tím, že dne 16. 3. 2010 v době kolem 17:05 hod., v P., V. společným jednáním prodali osobě O. P. část tablety Subutex 8 mg za částku 100,- Kč, a to tím způsobem, že obviněný V. P. nakontaktoval O. P., který šel proti nim, a obviněná E. V. mu následně předala část tablety Subutexu a inkasovala peníze, kdy obviněný V. P. po celou dobu kryl svým tělem její jednání a hlídal okolí neustálým rozhlížením se kolem sebe, přičemž Subutex obsahuje účinnou látku buprenorfin, která je uvedena v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, jako látka psychotropní a zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž volná distribuce této látky je zakázána. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 2 T 49/2010, byla podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení s § 188 odst. 1 písm. b) tr. ř. věc obviněných E. V. a V. P. pro takto popsaný skutek postoupena k projednání Obvodnímu úřadu Městské části P., V., P., neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Toto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 napadla státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 stížností. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. 9 To 251/2010, byla stížnost státní zástupkyně podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Proti označenému usnesení Městského soudu v Praze jakožto soudu druhého stupně podala v zákonné lhůtě nejvyšší státní zástupkyně dovolání, a to v neprospěch obou obviněných. Odkázala v něm na důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), g), l) tr. ř., protože Městský soud zamítl stížnost proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a které současně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Po zevrubné rekapitulaci podstatných částí rozhodnutí soudů obou stupňů dovolatelka konstatovala, že nesouhlasí s učiněnými právními závěry soudů. Připomněla obsah skutkových podstat tzv. drogových deliktů v ustanoveních § 283 až 286 tr. zákoníku, obsah vládního nařízení č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, a akcentovala, že ze znění ustanovení § 283 tr. zákoníku vyplývá, že zde není obsažen žádný limit týkající se množství drogy, s níž pachatel disponoval. Vyjádřila přesvědčení, že soudy obou stupňů pochybily, pokud dovodily, že znak množství omamné nebo psychotropní látky většího než malého je nutnou podmínkou pro aplikaci i ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Na tom podle dovolatelky ničeho nemění ani odkaz na § 283 tr. zákoníku v ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku, neboť toto ustanovení jednak výslovně zmiňuje § 283 tr. zákoníku pouze ve vztahu k definici jedů, což tvoří první, relativně samostatnou část jak tohoto zmocnění, tak i následně vydaného nařízení vlády, a jednak poté dále udílí zmocnění k definici množství většího než malého u omamných a psychotropních látek (resp. přípravků je obsahujících a jedů) obecně, bez konkrétního odkazu na § 283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy zjevně ve vztahu k těm ustanovením, které tento znak užívají a mezi něž § 283 odst. 1 tr. zákoníku nepatří. K postihu drogových deliktů doplnila, že zákonodárce si byl zjevně vědom toho, že stanovením dolní kvantitativní hranice trestnosti přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku a nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 tr. zákoníku určitá tomu jinak odpovídající jednání z působnosti trestního zákoníku vyloučil. Vzhledem k tomu, že však i nakládání ve smyslu § 284 tr. zákoníku či § 285 tr. zákoníku se zanedbatelným množstvím (menším než malým) omamných a psychotropních látek vykazuje jistou škodlivost a je třeba i před nimi společnost chránit, zajistil jeho postih prostřednictvím zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kterým ho reprobuje jako přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. j) a k) tohoto zákona. Upozornila, že ustanovení § 30 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, týkající se přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi žádné obdobné ustanovení, jež by za přestupek označovalo jednání, které svým charakterem odpovídá jednání popsanému v ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku a které nedosahuje trestně právní relevance toliko s ohledem na množství disponované látky, neobsahuje. Měla za to, že pokud by byl akceptován názor soudů, znamenalo by to, že spáchání jednání ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku s látkou v množství menším než malém, ač se jinak jedná o společensky nebezpečnější útok než spáchání kvantitativně shodného jednání ve smyslu § 284 nebo § 285 tr. zákoníku, by paradoxně nebylo vůbec protiprávní. Nesouhlasila ani s úvahami soudů ohledně možného posouzení skutku jako přestupku na úseku zdravotnictví podle § 29 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích, neboť objektem zde definovaných přestupků je především ochrana zdraví osob před porušováním zvláštních předpisů z oblasti zdravotnictví, hygieny apod., a nikoli ochrana společnosti před účinky drog. Odmítla i závěr Městského soudu v Praze o nízké společenské škodlivosti předmětného jednání ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku a naznačovala, že bylo třeba vzít v úvahu, že spoluobvinění prodali drogu třetí, zcela cizí osobě (uživateli) na V. v P. Ke zkontaktování se s kupujícím i k samotnému prodeji přitom měli zjevně zkušený a sehraný přístup, když nelze přehlédnout, že kupující O. P. uvedl, že je mu známo, že obviněná mívá Subutex k prodeji. Dovozovala proto, že společenská škodlivost jednání obviněných, které mělo charakter distribuce drogy, nikoli jednoho výjimečného prodeje jejího malého množství, dosahovala takové míry, že případné uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu není postačující. Při správném postupu přitom měly soudy dříve činné ve věci dovodit, že i přes malé množství distribuované psychotropní látky obvinění společně neoprávněně prodali jinému psychotropní látku, čímž se při zohlednění všech okolností dopustili přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli přestupku. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. 9 To 251/2010, i jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 2 T 49/2010, aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný V. P. ve vyjádření k podanému dovolání uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů mají reálný základ, jelikož podstatou věci je, že u obviněných šlo o ojedinělý prodej úlomku tablety Subutexu se zanedbatelným množstvím účinné látky buprenorfin. Upozornil, že účelově se nad rámec sděleného obvinění a obžaloby dovolatelka