8 Tdo 1164/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1164/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 1. 2026 Spisová značka:8 Tdo 1164/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.1164.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:In dubio pro reo Svědek Hodnocení důkazů Výpověď svědka Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 125 tr. ř. § 97 tr. ř. § 104b tr. ř. § 164 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1164/2025-174 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání obviněného M. E., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 10 To 293/2025, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 73/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. E. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 7. 8. 2025, sp. zn. 16 T 73/2025, byl obviněný M. E. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 1. 5. 2025 ve 21:12 hodin v prostoru km -1,83 dálnice XY ve směru jízdy na Německo, okres Praha-XY, řídil osobní automobil Audi Q7, RZ XY, s vědomím, že před jízdou požil alkoholické nápoje, nedbal potřebné opatrnosti a v levém jízdním pruhu narazil levou přední částí vozidla do pravé spodní části světelného značení umístěného na přívěsu HIT HOFMAN ZSP-10.1, RZ XY, který tvořil jízdní soupravu s nákladním automobilem MAN TGA 26.310 6×4 BB, RZ XY, řízeným L. Š., poté pokračoval s poškozeným vozidlem na nejbližší benzínovou čerpací stanici MOL v prostoru km -1,7 dálnice, kde vozidlo odstavil, přičemž dechovou zkouškou provedenou u něj téhož dne ve 21:57 hodin mu byla zjištěna hodnota 1,89 ‰ a ve 22:03 hodin 1,87 ‰ alkoholu v krvi. 2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 274 odst. 2, § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výměře 180.000 Kč, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 10 To 293/2025, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu obviněný podal prostřednictvím obhájce s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. dovolání, v jehož odůvodnění poukázal na zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající pravidlo in dubio pro reo s tím, že je soudy porušily, protože totožnost řidiče nebyla prokázána, když svědci R. M. a L. Š. uvedli, že neviděli, kdo vozidlo řídil. Závěr soudů, že řidičem byl obviněný, je proto založen pouze na nepřímém důkazu, že byl přítomen u vozidla na čerpací stanici. Jestliže se soud opíral o kamerové záznamy pořízené u čerpací stanice, zachycovaly místo, kdy byl pozorován obviněný ze značné vzdálenosti a za zhoršených světelných podmínek, a proto z nich není možné průkazně identifikovat osobu vystupující z místa řidiče posuzovaného vozidla, neboť zachycují toliko osobu v tmavém oblečení. Zadní část vozidla ani jeho druhou boční stranu přitom kamery dostatečně nezabírají. 5. Podle obviněného nepostačovalo, že se soudy opíraly pro závěr o tom, že čin spáchal, o výpověď svědka L. M., který jediný viděl vystupovat u poškozeného automobilu z místa řidiče osobu, kterou identifikoval jako obviněného. Tato výpověď je totiž zatížena zásadními rozpory, a to v popisu výšky, podle svědka robustní, přibližně 180 cm vysoké postavy, což neodpovídá tomu, že obviněný měří 171 cm. K oblečení svědek uvedl, že muž byl oděn v džínových kraťasech a nízkých bílých sportovních botách, zatímco podle fotodokumentace pořízené Policií České republiky je obviněný zachycen v tmavých plátěných kraťasech a bos. Závěr soudu prvního stupně, že mohl obuv někde zahodit, označil za pouhou spekulaci nepodloženou žádným důkazem. Kamerové záznamy nezachycují, že by obviněný po vystoupení z vozidla odkládal obuv. Poukázal rovněž na skutečnost, že se svědek nacházel přibližně 70 metrů od vozidla, a identifikace osoby byla ztížena i noční dobou. Svědek sám připustil míru jistoty identifikace na 70 %, resp. 90 %. 6. Nedostatky obviněný shledával i při výslechu svědka L. M., jemuž v hlavním líčení byla předestřena fotodokumentace obviněného, který byl fyzicky přítomen v jednací síni, čímž musel být svědek ovlivněn a identifikace tak nemohla být objektivní. Uvedený postup se podle něj fakticky blížil rekognici podle § 104b tr. ř., která však nebyla provedena v souladu se zákonem, a proto důkaz takto procesně vadně provedený nemůže být spolehlivým podkladem pro závěr o jeho vině. Uvedené nedostatky podle něj vedly k porušení principu in dubio pro reo, neboť přímí svědci osobu, která řídila vozidlo, neviděli, kamerové záznamy dostatečnou identifikaci neumožňují a výpověď jediné osoby, která viděla řidiče, trpí rozpory, a proto není možné uzavřít, že jeho vina byla prokázána nade vší rozumnou pochybnost. Jestliže existují dvě verze, a není možné spolehlivě dojít k jednoznačnému závěru o přesvědčivosti jedné z nich, byl soud povinen vysvětlit, z jakých důvodů přisvědčil jedné z nich (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). 7. Nesprávné je podle obviněného i právní posouzení věci, protože z uvedených důvodů nebyl objasněn základní znak skutkové podstaty přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, že „vykonával činnost“ tj. řídil motorové vozidlo, protože pouhá přítomnost obviněného u vozidla po nehodě a to, že měl v krvi alkohol, sama o sobě požadované znaky nenaplňuje. 8. Z uvedených důvodů v závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 10 To 293/2025, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 7. 8. 2025, sp. zn. 16 T 73/2025, a sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl o zproštění obviněného obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., popřípadě aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze věc v nezbytném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 9. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání (§ 265h odst. 2 tr. ř.) poukázal na obdobnost námitek uplatněných před nalézacím soudem, s nimiž se soudy vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí (viz body 10. až 12. odůvodnění rozsudku, body 7. a 8. usnesení). Státní zástupce se s argumentací soudů ztotožnil a odkázal na ni. 10. Obviněným označený důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nemá podle státního zástupce v dovolání oporu, protože neobsahuje argumentaci, která by tomuto dovolacímu důvodu odpovídala (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 11 Tdo 320/2024). 11. Pokud obviněný na podkladě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkal vady ve skutkových zjištěních a v zásadě tvrdil, že je nesprávný závěr soudů, že byl řidičem předmětného vozila, nepřiřadil tuto svou verzi a s ní spojené tvrzení dalších vad ke konkrétní alternativě tohoto dovolacího důvodu, což pro přezkum Nejvyšším soudem nepostačuje, protože ten není povinen „sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/2022). 12. Výhrady obviněného, že soudy porušily princip in dubio pro reo, státní zástupce nepovažuje s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu za uplatněné v souladu s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014). Navíc zdůraznil, že s ohledem na výsledky provedeného dokazování nic nenasvědčuje tomu, že by byl tento princip porušen, protože soudy o tom, že obviněný řídil, neměly pochybnosti, a tento závěr je logickým vyústěním výsledků celého dokazování, k nimž soudy své úvahy dostatečným způsobem vysvětlily v rámci odůvodnění posuzovaných rozhodnutí. 13. Vzhledem k tomu, že podle státního zástupce námitky obviněného žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vyslovil přitom souhlas s rozhodnutím o dovolání v neveřejném