8 Tdo 123/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 123/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 3. 2020 Spisová značka:8 Tdo 123/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.123.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Hodnocení důkazů In dubio pro reo Loupež Nutná obhajoba Obhájce ustanovený Právo na spravedlivé soudní řízení Uznání a výkon cizozemských rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 125 odst. 1 tr. ř. § 40 tr. ř. § 11 odst. 1, 2 tr. zákoníku § 173 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:5. 7. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1783/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 123/2020-1162 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2020 o dovolání obviněného P. D., nar. XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, Slovenská republika, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 4 To 223/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 74/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 72 T 74/2019, byl obviněný P. D. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 2. 8. 2018 v době kolem 16:26 hodin v Ostravě-Porubě, na XY, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, vyzbrojen pistolí a maskován kuklou přes obličej a kšiltovou čepicí na hlavě, vešel do pobočky peněžního ústavu UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., v níž došel k přepážkám sloužícím jako pokladna, postavil se za zády k sedícímu klientovi banky P. M., kterému položil svou levou dlaň na levé rameno, a současně vyzval pracovníka banky poškozeného M. Š., který v tu chvíli seděl za přepážkou, k vydání finanční hotovosti z pokladny, přičemž držel ve své pravé ruce pistoli s hlavní namířenou směrem k zemi, načež M. Š. uposlechl příkaz obviněného a snažil se otevřít pokladnu pomocí pokladní klávesnice, což se mu z důvodu stresu nezdařilo, načež mu obviněný zdůraznil, ať se nesnaží spouštět výstražný signál, a po otevření pokladny si převzal od M. Š. bankovky v české měně v různých nominálních hodnotách, načež chtěl další peníze, avšak po sdělení M. Š., že už žádné další peníze nemá, se obviněný otočil a z banky i se získanými penězi rychlým krokem odešel, čímž způsobil poškozené společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., IČ: 64948242, se sídlem Praha 4 – Michle, ulice Želetavská 1525/1 (dále „společnost UniCredit“) škodu odcizením ve výši 85.200 Kč, a poškozenému M. Š., nar. XY, nemajetkovou újmu na zdraví spočívající v akutní reakci na stres, po jejímž odeznění došlo k rozvoji poruchy přizpůsobení, která se u poškozeného projevila v destabilizaci psychiky, úzkostmi se zvýšenou úlekovou reaktivitou, psychosomatickými obtížemi v podobě pocitů na zvracení a bolestí břicha a pocity psychického dyskomfortu, které však poškozeného M. Š. nijak neomezují v jeho běžném způsobu života a je schopen se s těmito následky vypořádat. 2. Za uvedený zločin byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o nároku poškozeného M. Š. na náhradu škody a nemajetkové újmy. 3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce v neprospěch obviněného, obviněný a poškozený, o nichž Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 4 To 223/2019, rozhodl tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil uvedený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného odsoudil podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání obviněného P. D. a poškozeného M. Š. jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a rovněž brojil proti výroku o trestu soudu druhého stupně, který byl uložen v rozporu s § 38 tr. zákoníku a je nepřiměřeně přísný. 5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že v řízení před soudem druhého stupně neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Námitky konkretizoval tím, že mu obhájce Mgr. Daniel Grimm nebyl včas vyměněn, když o to obviněný žádal a obhájce s takovým postupem souhlasil, a dokonce navrhoval odročení veřejného zasedání. Soud druhého stupně těmto požadavkům nevyhověl, ve věci jednal a rozhodl, ačkoli byla mezi obviněným a obhájcem zjevně narušena důvěra. Podle obviněného tedy jde o situaci, kdy neměl řádného obhájce, čímž došlo k porušení jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces. 6. Obviněný uvedl, že ačkoliv byl zamítnut jeho návrh na přiznání bezplatné obhajoby, soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že předmětný čin spáchal ze zištných důvodů, údajně kvůli své špatné socioekonomické situaci. Pominul však, že měl v době spáchání zločinu příjmy a jeho nutné potřeby byly finančně zabezpečeny, a proto nelze dovozovat, že by jednal z důvodů zištných. 7. Nesprávné hmotněprávní posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že na jeho osobu nebyl vypracován psychiatrický ani psychologický znalecký posudek za účelem posouzení jeho duševního stavu v době spáchání činu, čímž by mohlo dojít ke zjištěním majícím vliv zejména na ukládání trestu, obzvláště, když soudy upozorňoval, že dlouhodobě navštěvoval psychology a ve věznici měl sebevražedné sklony. Jím předestřené skutečnosti mohly vést k pochybnostem o plném zachování rozpoznávací a ovládací složky jeho jednání a najít odraz ve výroku o trestu. 8. Obviněný rovněž tvrdil, že čin spáchal z důvodu špatné rodinné situace, do níž se dostal ne vlastní vinou, když mu byl znemožněn styk s dcerami, což těžce snášel a nedokázal se s tím psychicky vyrovnat. Jediným východiskem pro něj bylo, aby se dostal do vězení a neměl už vůbec žádnou šanci stýkat se s dcerami, k čemuž zvolil jako nejvhodnější postup spáchání trestného činu. Tomu, že důvodem předmětného činu nebylo získání finančních prostředků, nasvědčuje, že použil pouze atrapu pistole, při přepadení nepostupoval agresivně, nedomáhal se vydání bankovek vyšší nominální hodnoty a od dalšího jednání v bance v podstatě sám upustil. Způsob spáchání trestného činu nasvědčuje tomu, že měl zájem na tom, aby byl co nejdříve odhalen, když zanechal celou řadu stop a výrazněji se neskrýval, přičemž v minulosti páchaných trestných činech vždy dokázal stopy zahladit. Protože se nabízejí dva motivy, a to ziskuchtivost a špatná rodinná situace, které by vedle sebe mohly obstát, měly soudy postupovat v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ a při ukládání trestu přihlédnout k motivu pro obviněného příznivějšímu. 9. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že nevzal v potaz polehčující okolnosti, že se ke spáchání skutku doznal, a již v rámci přípravného řízení projevil lítost, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a trestný čin spáchal pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil. S ohledem na tyto skutečnosti nepůsobí odvolacím soudem uložený trest jako přiměřený, protože je stižen vadou spočívající v porušení § 38 tr. zákoníku. 10. V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 4 To 223/2019, i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 72 T 74/2019, zrušil, a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby byly provedeny důkazy, které obviněný zmiňuje v podaném dovolání a jejichž provedení navrhoval také v předcházejícím řízení. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství a reakce obviněného 11. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) k námitkám podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že u obviněného se jednalo o důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř., a proto mu byl opatřením soudu prvního stupně ze dne 23. 11. 2018, sp.