8 Tdo 1246/2021 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1246/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 1. 2022 Spisová značka:8 Tdo 1246/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.1246.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Cizí věc Svěřená věc Úmysl přímý Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 4. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 972/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1246/2021-295 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 1. 2022 o dovolání obviněného P. O., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa označená pro účely doručování XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 8 To 138/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 3/2021, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. O. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 39 T 3/2021, byl obviněný P. O. shledán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za což byl podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. V dalším bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodováno o nároku poškozené společnosti K., IČ: XY, se sídlem XY, na náhradu škody. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 8 To 138/2021, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dopustil tím, že v blíže nezjištěné době dne 4. 2. 2020 zaregistroval vozidlo AUDI R8 QUATTRO, vin XY, do registru silničních vozidel bez souhlasu a vědomí jeho vlastníka společnosti K. na osobu S. A. E. F., nar. XY, za úplatu 2 000 Kč a následně vozidlo na základě zfalšované plné moci k prodeji vozidla, kterou podepsal jménem A. E. F. dne 6. 2. 2020 v Praze 7 na čerpací stanici Benzina v ul. XY, prodal V. N., nar. XY, za částku 45 000 EUR, kterou si ponechal pro svoji potřebu, ačkoli si byl vědom, že vozidlo dne 13. 9. 2019 (správně: 13. 6. 2019) koupila společnost K., IČ: XY, ve Švýcarsku od původního vlastníka společnosti P. S., IČ XY, se sídlem XY, Švýcarská konfederace, a toto vozidlo mu bylo svěřeno za účelem převozu do ČR a jeho registrace na společnost K., čímž způsobil poškozené společnosti K., IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 1 100 000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 8 To 138/2021, podal obviněný P. O. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném právním posouzení. 5. Konkrétně vytýkal, že soud prvního stupně závěr o tom, že si přisvojil cizí věc, opřel o kupní smlouvu předloženou poškozeným a zcela ignoroval kupní smlouvu ze dne 13. 6. 2019 předloženou dovolatelem, kterou uzavřel jako kupující dříve, než ji údajně uzavřel poškozený. Dovolatel z uvedené kupní smlouvy dovozoval své vlastnické právo, v důsledku čehož si tak nemohl přisvojit cizí věc. Zdůraznil, že otázka vlastnictví věci, která měla být zpronevěřena, měla být soudy řešena jako předběžná otázka. Soud prvního stupně podle jeho názoru při zjišťování dané skutečnosti nezohlednil nejen předložené důkazy, tj. kupní smlouvu uzavřenou dovolatelem, ale nevzal v potaz ani jiné důkazy, které vlastnictví poškozeného zpochybňovaly, např. zjištění registrace vozidla ve Švýcarsku, které zařizoval výhradně dovolatel, a to na své jméno. Odvolací soud se sice s uvedenou předběžnou otázkou vypořádal, avšak podle dovolatele nesprávně. Závěr o vlastnictví věci učinil velice zjednodušujícím způsobem a nijak nevysvětlil, proč je teprve druhá smlouva vážně míněná a jaký to má právní důsledek. 6. K samotné otázce vlastnictví dovolatel uvedl, že podle českého práva se vlastnictví k jednotlivě určené věci nabývá k okamžiku její účinnosti podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). V daném případě strany využily dispozice a ujednáním o výhradě vlastnického práva podle § 2132 o. z. došlo k převodu vlastnického práva zaplacením, přičemž je zcela nerozhodné, kdo kupní cenu zaplatil, tedy zda nabyvatel nebo třetí osoba. Rovněž vytkl, že se soudy nižších stupňů nezabývaly otázkou mezinárodního prvku v závazkovém právním vztahu. Na uvedeném pak podle dovolatele ničeho nemění skutečnost, že vedle tohoto vztahu vznikl další závazkový právní vztah mezi osobou, za kterou bylo plněno, a osobou, která plnila. Pro účely tohoto řízení je podle obviněného relevantní pouze otázka vlastnictví a na to navazující posouzení trestnosti. Obviněný uzavřel, že byl důvodně přesvědčen, že mu věc patří, a nemohl tak jednat v úmyslu spáchat trestný čin. 7. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně připomněl, že obviněný v dovolání opakoval svou obhajobu, kterou uplatnil již před soudy nižších stupňů a s níž se tyto náležitě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Nalézací soud tak učinil v bodě 4. odůvodnění svého rozsudku, kde vysvětlil, proč obhajobě dovolatele neuvěřil a proč považoval za věrohodnou výpověď svědka M. K., že vozidlo bylo ve Švýcarsku prodáno poškozené společnosti K. a nikoliv dovolateli, který měl pouze zajistit převoz vozidla do tuzemska. Odvolací soud se pak v bodě 6. odůvodnění svého usnesení s těmito úvahami ztotožnil. V bodě 7. tamtéž se zabýval kupní smlouvou dodatečně předloženou dovolatelem se závěrem, že dovolatel se vlastníkem předmětného vozidla nestal. Státní zástupce s argumentací soudů nižších stupňů souhlasil a v podrobnostech na ni odkázal. K tomu dodal, že obviněný v dovolání dezinterpretoval obsah argumentace odvolacího soudu, který poukázal na to, že prodávající si vyhradil vlastnictví a že kupní cenu zaplatila poškozená společnost. Přisvědčil dovolateli, že samotné zaplacení ceny vozu poškozenou společností by nemohlo vyvrátit jím tvrzenou variantu skutkového stavu, tedy že k vozidlu vlastnictví nabyl a že zaplacená cena byla jen půjčkou, z níž mu vznikl vůči poškozené společnosti občanskoprávní závazek. Zdůraznil, že argumentace odvolacího soudu však byla mnohem širší. Splacení ceny poškozenou společností považoval jen za jeden z mnoha důkazů vedoucích v jejich souhrnu ke skutkovému zjištění, že dovolatel vozidlo do vlastnictví nenabyl. Za rozhodné totiž soud považoval, že předmětná kupní smlouva, označující jako kupujícího právě dovolatele, byla jen dovolatelovým nástrojem k podvodnému jednání vůči poškozené společnosti – svědek M. K. zjistil tuto změnu až v Ženevě a prodávající společnost P. S., která nemá zájem komukoliv stranit, potvrdila, že vozidlo prodala poškozené společnosti, nikoliv dovolateli. Pokud dovolatel popřel, že by byl pouhým zprostředkovatelem převodu, a nikoliv kupujícím vozidla, brojil tím proti učiněným skutkovým zjištěním o obsahu jeho dojednání se svědkem M. K. Státní zástupce konstatoval, že v dané části dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá, dovolatel nenamítal existenci extrémního nesouladu mezi tímto zjištěním a provedeným dokazováním a tomuto nesouladu ani nic nenasvědčuje. 9. Podle názoru státního zástupce by s jistou rezervou bylo možno hmotněprávní obsah přiznat námitkám, že odvolací soud dovolatelem předloženou cizojazyčnou smlouvu ze dne 13. 6. 2019 nesprávně vyložil jako nikoliv vážně míněnou. Dovolatel k tomu argumentuje výkladem této smlouvy podle českého občanského zákoníku. V této souvislosti státní zástupce připomněl zjištění odvolacího soudu, že obviněný se již uzavřením této kupní smlouvy dopustil podvodného jednání. Dále poznamenal, že z dovolání není patrno, proč by rozhodným právem pro výklad této cizojazyčné a v cizině sjednané smlouvy mělo být právě právo české, když