8 Tdo 1339/2006 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1339/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 2. 2007 Spisová značka:8 Tdo 1339/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.1339.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1794/07 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1339/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2007 o dovolání obviněného V. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 3 To 141/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 372/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. o d m í t á . Odůvodnění: Obviněný V. M. byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 17 T 372/2005, uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon toho trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Krajský soud v Brně jako soud odvolací z podnětu odvolání obviněného V. M. tento rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 3 To 141/2006, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že tohoto obviněného uznal vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil skutkem popsaným tak, že „po vypsání veřejné nabídky na prodej pozemku z majetku státu, ode dne 18. 11. 2003 do 18. 12. 2003 na základě plné moci jako zástupce společnosti E. C., s.r.o., (dále jen „E.“), zajišťoval uzavírání smluv o postoupení pohledávky s restituenty za tím účelem, aby společnost E. získala ve smyslu § 7 odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby postavení oprávněné osoby s přednostním právem – tedy aby finanční hodnota jejího nároku představovala nejméně 70% z minimální ceny pozemku určeného k prodeji, přičemž následně dne 18. 12. 2003 podal na územním pracovišti Pozemkového fondu České republiky, pracoviště Z., žádost o úplatný převod zemědělského pozemku, který doložil smlouvami o postoupení pohledávky, mimo jiné ze dne 29. 11. 2003 uzavřenou mezi společností E. a manželi A. a J. D., na částku 7.675,20 Kč a dále ze dne 9. 12. 2003 uzavřenou mezi společností E. a M. N., E. M., J. V., J. S., L. K., a B. Ž., na částku 8.357,31 Kč, kdy na obou smlouvách zfalšoval podpisy postupitelů a podepsal je jejich jménem sám, přičemž tímto jednáním se pokusil získat pro společnost E. právo přednostního prodeje, na základě kterého by v případě dokončení veřejné nabídky na prodej pozemku získal pro společnost E. uvedený pozemek, ohledně kterého by v souvislosti s uhrazením kupní ceny byly započteny nároky vzniklé nevydáním pozemků nebo jejich částí, které společnost E. v postavení oprávněné osoby uplatnila v žádosti o převod mimo jiné i ze smluv se zfalšovanými podpisy v celkové výši 16.032,51 Kč ke škodě České republiky zastoupené Pozemkovým fondem České republiky.“ Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný V. M. prostřednictvím obhájce JUDr. Z. O. dovolání, které zaměřil proti všem jeho výrokům, a jež vymezil dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že zjištěný skutkový stav byl nesprávně právně posouzen, a to zejména ve vztahu ke smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 9. 12. 2003 uzavřené s M. N., E. M., Mgr. J. V., J. S. a B. Ž. jako postupiteli. Poukázal na to, že uvedená smlouva byla sjednána s Mgr. J. V., která předložila dvě plné moci, podle nichž byla za své ostatní příbuzné oprávněna v restitučních záležitostech jednat. K podpisu smlouvy o postoupení pohledávky došlo za všechny postupitele a podepsala je pouze Mgr. J. V., jejíž podpis byl na smlouvě úředně ověřen. Tato smlouva byla také předložena Pozemkovému fondu České republiky (dále jen „Pozemkový fond“) za účelem uplatnění přednostního práva společnosti E. na koupi pozemku z majetku státu. Obviněný na vysvětlenou uvedl, že když zjistil, že F. S., na smlouvě též uvedená, nežije, vypracoval nové znění smlouvy o postoupení pohledávky, v níž jmenovanou z okruhu postupitelů vypustil a ve smlouvě upravil i výši převáděné pohledávky. Jménem všech tam uvedených postupitelů smlouvu sám podepsal, avšak učinil tak s ústním souhlasem Mgr. J. V., a poté tuto smlouvu předložil Pozemkovému fondu. Za platnou smlouvu obviněný označil pouze tu, která byla dne 9. 12. 2003 v pořadí první, neboť jen ta vyvolala následky zamýšlené smluvními stranami. Jakákoliv jiná smlouva je podle obviněného právně bezpředmětná. Z toho dovolatel dovodil, že nemohl uvést Pozemkový fond v omyl v otázce, kdo je majitelem předmětné pohledávky. Pokud soud posoudil jednání ohledně druhé postupní smlouvy jako jednání podvodné, šlo o nesprávné právní posouzení takto zjištěného skutku, protože mohlo dojít k zápočtu podle § 9 odst. 8 zákona č. 95/1999 Sb. Tím škoda na straně státu ve výši této pohledávky nemohla vzniknout. Obviněný zpochybnil i existenci subjektivní stránky trestného činu, neboť předpokládal, že první postupní smlouva je platná, a že na jejím základě E. získala předmětnou pohledávku do svého majetku. Druhou smlouvu obviněný vyhotovil pouze ze svého přirozeného zájmu, aby řízení proběhlo bez eventuálních komplikací. Poukázal i na nižší částku uvedenou v druhé postupní smlouvě, svědčící o tom, že nechtěl způsobit státu škodu, ale naopak chtěl zajistit, aby na kupní cenu byla započítána skutečná pohledávka. Kromě uvedeného obviněný zdůraznil, že Mgr. J. V. od něho převzala částku 60.000,- Kč, kterou nevrátila. Nemohl tedy předpokládat, že Mgr. J. V. se v budoucnu bude dovolávat nedostatků postupní smlouvy, které sama způsobila, a že svůj nárok bude dále postupovat. Poukázal i na to, že v případě korektního postupu Mgr. J. V. by státu nemohla vzniknout škoda ani v případě, že by byly na úhradu kupní smlouvy za pozemek použity nároky postupitelů podle druhé postupní smlouvy, neboť nároky postupitelů by byly proti majetku státu v souladu se zákonem započteny pouze jednou. Obviněný ze všech těchto důvodů shledal, že skutkový stav zjištěný v napadeném rozsudku nelze posoudit jako pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo dostatečně prokázáno, že by chtěl Pozemkový fond uvést v omyl a státu způsobit škodu v rozsahu shora konstatované pohledávky. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 3 To 141/2006 a aby dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Poté, co shrnul obsah podaného dovolání a konstatoval, že námitky byly uplatněny v souladu s označeným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k obsahu podaného dovolání uvedl, že nelze souhlasit s tvrzením dovolatele, že by vylíčený skutkový stav vůbec nevykazoval znaky trestného činu pokusu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1 tr. zák., neboť byla zcela pominuta existence zfalšované smlouvy o postoupení pohledávky ve výši 7.675,20 Kč s manželi D., kteří svůj restituční nárok společnosti E. obviněnému nikdy nepostoupili. Jestliže obviněný tuto pohledávku uplatnil v souvislosti s podáním žádosti o úplatný převod pozemku, pak v případě, že by byl převod realizován, by došlo k obohacení uvedené společnosti o tuto částku a současně i ke vzniku škody na straně státu. Obviněný o uvedené skutečnosti věděl. V této části proto skutek vykazuje všechny znaky předmětného trestného činu, a to i po materiální stránce. Jiný závěr státní zástupce vyjádřil ohledně smlouvy ze dne 9. 12. 2003 a poukázal na to, že z odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že skutečně existovala odvolatelem zdůrazňovaná „první“ smlouva o postoupení pohledávek podepsaná za všechny postupitele na podkladě plných mocí Mgr. J. V., ve které však figurovala jako postupitelka v době sepsání smlouvy již nežijí