8 Tdo 1372/2016 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1372/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 1. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1372/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1372.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 4. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1372/2016-22 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2017 o dovolání obviněného K. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 2 To 104/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 77/2015, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 2 To 104/2016, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 3. 2016, č. j. 3 T 77/2015-172. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje Okresnímu soudu v Šumperku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Šumperku původním rozsudkem v této trestní věci ze dne 19. 11. 2015, č. j. 3 T 77/2015-149, obviněného K. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu, že v době od 1. 2. 2010 do 12. 2. 2012, tedy do doby zletilosti syna *) „X. Y.“, v L., okres V. ani jinde, úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat svého nezletilého syna „X. Y.“, která mu plynula ze zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, kdy uvedená povinnost mu byla upravena rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 0P 135/2008, který nabyl právní moci 7. 1. 2010 na částku 2 000 Kč měsíčně, kterou byl povinen platit vždy k prvému dni každého měsíce k rukám matky nezletilého L. S. za uvedené období tak dluží L. S. částku ve výši 50 000 Kč, kdy v předmětném období měl prostředky k placení takto stanoveného výživného, neboť dospěl k závěru, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Své rozhodnutí stručně zdůvodnil tím, že obviněný sice nezasílal stanovené výživné k rukám matky, ale svému nezletilému synovi přispíval jiným způsobem. 2. Citované rozhodnutí ovšem napadla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Šumperku odvoláním. Z jejího podnětu Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 2 To 295/2015, zprošťující rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvého stupně, neboť je nutno učinit ve věci rozhodnutí nové. Přitom vyjádřil názor, že pro naplnění zákonných znaků posuzovaného přečinu je významná skutečnost, že obviněný nehradil výživné způsobem stanoveným rozhodnutím soudu, nikoli to, že přispíval jiným způsobem. Poukázal i na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu k této problematice a rovněž zmínil, že nalézací soud se případně bude zabývat i otázkou použitelnosti tzv. zásady subsidiarity trestního řízení vyplývající z § 12 odst. 2 tr. zákoníku. 3. Okresní soud v Šumperku po doplněném dokazování novým rozsudkem ze dne 14. 3. 2016, č. j. 3 T 77/2015-172, uznal obviněného vinným, že v době od 1. 2. 2010 do 12. 2. 2012, tedy do doby zletilosti syna„X. Y.“, v L., okres V., ani jinde, úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat svého nezletilého syna „X. Y.“, která mu plynula ze zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, kdy uvedená povinnost mu byla upravena rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 0P 135/2008, který nabyl právní moci 7. 1. 2010 na částku 2 000 Kč měsíčně, kterou byl povinen platit vždy k prvému dni každého měsíce k rukám matky nezletilého L. S. za uvedené období tak dluží L. S. částku ve výši 45 000 Kč, kdy v předmětném období měl prostředky k placení takto stanoveného výživného. 4. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku ve znění zákona č. 390/2012 Sb. a uložil mu podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku, přičemž podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu stanovil povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení dle svých sil a schopností splácet dlužné výživné. 5. Proti tomuto odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl tak, že je usnesením ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 2 To 104/2016, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. 6. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Štípka dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 7. Dovolatel sice v úvodu svého podání připustil, že k platbám výživného stanoveným výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně nedocházelo, bylo tomu však proto, že se s L. S., matkou svého tehdy nezletilého syna, dohodl na úhradě výživného jiným způsobem, a to tím, že bude za ni platit finanční pohledávky z titulu exekučních řízení, která jsou proti ní vedena. Tuto dohodu bezezbytku splnil, přičemž listinnými důkazy doložil zaplacení částky přesahující 50 000 Kč (které byly v této trestní věci žalovány). Taktéž připomněl, že jmenovaná svědkyně na něj podala trestní oznámení po dvou letech od nabytí zletilosti syna „X.“, z čehož lze dovodit nejen existenci zmíněné dohody, ale i účelovost jejího jednání vedeného snahou získat další finanční prostředky, které zcela jistě nebudou sloužit na výživu „X. Y.“. Závěrem ještě obviněný dodal, že s ohledem na zásadu ultima ratio měla být tato věc projednávána v občanskoprávním řízení, a neměla být na něj podávána obžaloba. 8. Vzhledem ke shora uvedeným námitkám dovolatel (aniž přitom odkázal na konkrétní ustanovení trestního řádu) navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 2 To 104/2016, a rozsudek Okresního soudu Šumperku ze dne 14. 3. 2016, č. j. 3 T 77/2015-172, zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Šumperku, aby věc znovu projednal a rozhodl. 9. K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve konstatovala, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňoval obviněný již v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení, takže se jimi opakovaně zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. 10. Státní zástupkyně dále poukázala zejména na výpověď svědkyně L. S., která popřela, že by s obviněným uzavřela dohodu, že nebude požadovat výživné, pokud se bude starat o úvěr. Potvrdila, že mezi ní a obviněným byla vzájemná dohoda, že obviněný zaplatí úvěr za pohostinství, podepsali dohodu, že se postará o pohledávky a o výživné ve výši 2.000 Kč. Požadovala sice více, nestalo se tak ani tak, obviněný hospodu nesplácel a výživné rovněž neplatil. Také syn obviněného „X. Y.“. jako svědek potvrdil vzájemnou neschopnost komunikace mezi otcem a matkou, nicméně sám se necítil být poškozen, když s oběma rodiči má dobrý vztah. Ani po doplněném dokazování výslechem svědka K. S., tedy druhého syna obviněného, a svědkyně R. K., přítelkyně syna K. S. mladšího, nebylo zjištěno, že by tito svědci potvrdili obhajobu obviněného v tom, že by existovala dohoda mezi obviněným a svědkyní L. S., že pokud bude obviněný platit úvěr, nemusí platit výživné. 11. Podle státní zástupkyně skutečnost, že ze strany obviněného nějaké plnění ve vztahu k jeho tehdy nezletilému synovi v období od 1. 2. 2010 do 12. 2. 2012 proběhlo, vyplývá z listinných a písemných dokladů spisového materiálu, kdy jde především o platby pojistného v celkové výši 15 312 Kč. Ze sporožirového účtu „X. Y.“. vyplývá, že v předmětném období mu otec na účet zaslal částku ve výši 10 760 Kč. O platbách kapesného nejsou k dispozici objektivní doklady, ačkoliv svědek „X. Y.“. potvrzuje příjem peněz mimo účet. Přesto však v celkovém souhrnu za žalované období rozhodně nejde o částku, kterou měl obviněný plnit k rukám matky tehdy nezletilého syna, která v žalované době byla odpovědnou osobou za výchovu a výživu tehdy nezletilého syna. Současně pou