8 Tdo 1411/2016 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1411/2016-48 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2017 o dovoláních obviněného F. A., a obviněného F. A., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 1 Tmo 1/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, pod sp. zn. 63 Tm 4/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. A. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. A. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 63 Tm 4/2014, byl obviněný F. A. uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen i trest vyhoštění na dobu neurčitou. Obviněný F. A. byl uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku ve formě účastenství, jako pomocník, podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 145 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému F. A. uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ: 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, částku 123 425 Kč, jako náhradu škody. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného L. D. a o vině a trestním opatření ohledně mladistvého ,,tulipána“*). 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění F. A., F. A., L. D. a mladistvý ,,tulipána“*) trestných činů (resp. provinění), jimiž byli uznáni vinnými, dopustili tím, že dne 11. 12. 2013 v době od 21:30 do 22:05 hodin v C. Cafe Cocktail Baru na adrese P., K. ..., poté, co došlo nejdříve ke slovnímu a posléze i fyzickému střetu mezi L. A. a poškozeným P. Š., z nějž vítězně vyšel P. Š., který L. A. viditelně zranil v obličeji, to vše za přítomnosti obviněného F. A., L. A. i obviněný F. A. z baru odešli, načež se před bar za krátkou dobu vrátil obviněný F. A., ozbrojen blíže nespecifikovanou střelnou zbraní (pistolí, patrně tzv. „plynovkou“) společně s obviněnými F. A., vyzbrojeným teleskopickým obuškem a blíže nespecifikovaným nožem, L. D. a mladistvým ,,tulipánem“*), a to z důvodu odplaty za předchozí zbití L. A. poškozeným P. Š., přičemž když čtveřice postávala před barem, vyšel ven poškozený P. H. ve snaze vyřešit nastalou situaci, přičemž došlo nejdříve k verbální výměně názorů, kterou ukončil obviněný F. A., když před zraky spoluobviněných nečekaně udeřil minimálně střední silou teleskopickým obuškem do hlavy poškozeného P. H., čímž mu způsobil tržnou ránu v měkkých pokrývkách lebních a dosáhl jeho celkového otřesení, ihned mu přiložil obušek na krk a zatlačil jej do baru, přičemž po natlačení k pravému konci baru (při pohledu ode dveří) poškozeného P. H., kterému v tu chvíli tlačil na krk obušek pravou rukou, obviněný F. A. opakovaně levou rukou bodl blíže nespecifikovaným nožem o celkové délce cca 15 cm do hrudníku, z toho minimálně jednou velkou silou proti dutině hrudní, čímž mu způsobil bodnou ránu s vbodem na levé straně hrudníku v čáře zadní pažní s bodným kanálem pronikajícím sedmým mezižebřím do levé hrudní dutiny a levou brániční klenbou do dutiny břišní a zasáhl slezinu, kdy v důsledku bodného poranění došlo u poškozeného ke krvácení do levé hrudní dutiny a do dutiny břišní a k rozvoji hrudní plynatosti (proniknutí vzduchu do levé hrudní dutiny s kolapsem levé plíce), dále bodnou ránu s vbodem nahoře na hrudníku pod levou klíční kostí, která nepronikla do levé hrudní dutiny, přičemž pokud by poškozenému nebyla včas poskytnuta odborná lékařská pomoc spočívající v neodkladném operačním výkonu, při kterém musela být odstraněna slezina a drénována levá hrudní dutina za účelem obnovení vzdušnosti levé plíce, došlo by ke smrti poškozeného, přičemž obvinění F. A., L. D. a mladistvý ,,tulipán“*) poté, co viděli prvotní úder F. A. do hlavy poškozeného H., obviněný F. A. vytáhl střelnou zbraň, na první pohled vypadající jako funkční pistole, natáhl závěr a zamířil na ochranku baru poškozeného S. B. a poškozeného M. L., kteří stáli u dveří baru, a tím jim znemožnil ukončit útok obviněného F. A. na poškozeného P. H., přičemž současně vběhli za obviněným F. A. do baru obviněný L. D. a mladistvý ,,tulipán“*), kteří v baru napadli poškozeného P. Š. a poškozeného M. L., kteří přiběhli na pomoc poškozenému P. H., údery pěstmi a kopanci do různých částí těla, přičemž minimálně obviněný L. D. užil k úderu do hlavy vůči poškozenému M. L. popelník, byť ránou malé intenzity, čímž poškozenému M. L. způsobil krevní výron v okolí oka a lehké natržení kůže pod okem a společně s mladistvým ,,tulipánem“*) způsobili poškozenému P. Š. pohmoždění hlavy, pravé poloviny zad a levé ruky lehkého stupně, čímž těmto dvěma poškozeným znemožnili ukončit útok obviněného F. A. proti poškozenému P. H., přičemž obviněný F. A. se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2000, sp. zn. 4 T 14/99, pravomocně k 19. 9. 2000, odsouzen pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“). 3. Označený rozsudek soudu prvního stupně napadli uprchlí obvinění F. A. a F. A. prostřednictvím svých obhájců odvoláními směřujícími proti výroku o vině a všem na něj navazujícím výrokům. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 1 Tmo 1/2016, byla obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění F. A. a F. A. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a trestu. Oba obvinění shodně odkázali na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a namítli, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. 5. Obviněný F. A. mínil, že jeho jednání nelze kvalifikovat jako zločin vraždy ve stadiu pokusu, ale při zachování zásady in dubio pro reo je bylo možné nanejvýš kvalifikovat jako těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, a to z toho důvodu, že orgány činné v trestním řízení nade vší pochybnost neprokázaly, že to byl právě on, kdo poškozeného bodl. V tomto ohledu je třeba poukázat na první a zcela spontánní výpověď poškozeného P. H., který jednoznačně hovoří o tom, že jej bodl někdo jiný než osoba s obuškem, tzn. osoba odlišná od obviněného F. A.. Pokud soudy dovodily, že při této výpovědi byl poškozený P. H. ovlivněn právě dovolatelem F. A., jedná se o naprostý a nijak neprokázaný nesmysl. Nadto je třeba uvést, že se k bodnutí poškozeného H. později doznal spoluobviněný L. D.. 6. Soudy podle názoru tohoto dovolatele hodnotily veškeré důkazy zcela účelově, což dokládá např. ta skutečnost, že přestože poškozený P. H. ve své výpovědi v přípravném řízení a pak následně před odvolacím soudem uváděl, že obviněného táhl za sebou do baru, což odůvodnil tím, že chtěl mít krytá záda, tak soudy obou stupňů ve výrokové části rozhodnutí tvrdí, že byl naopak poškozený do baru dovolatelem tlačen. Z tohoto hodnocení důkazů je pak naprosto zřejmé, že soudy od počátku odmítly přistoupit na to, že by to byl právě poškozený P. H., kdo měl od rány obuškem v celém konfliktu navrch, a že obviněný se naopak pouze bránil tomu, aby byl poškozeným vtažen do baru. S tím souvisí i to, že soudy při vyhodnocení celé situace vůbec nezohlednily, že poškozený P. H. je profesionální sportovec bojových sportů, a proto mohl mít obviněný reálné obavy o své zdraví a život, když jej poškozený násilím táhl do baru, aby, jak sám poškozený uvádí, měl „krytá záda“. Vzhledem k tréninku poškozeného je také nepředstavitelné, že by obviněný F. A. dokázal při potyčce po ráně obuškem se jej pustit a na poškozeného P. H. vytáhnout nůž, aniž by si toho poškozený všiml, a nedokázal tak pohotově zareagovat. 7. Přesto soudy uvěřily výpovědím svědků, kteří tento krátký, ale intenzivní konflikt sledovali z povzdálí, přestože se nakonec ukázalo, že vlastní bodnutí do poškozeného P. H. nemusel vidět vůbec žádný ze svědků, neboť tito to sami dovodili až z doby po skončení konfliktu, kdy se teprve přišlo na to, že poškozený utrpěl i bodn