8 Tdo 1439/2015 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1439/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 2. 2016 Spisová značka:8 Tdo 1439/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1439.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokonání trestného činu Obohacení Podvod Subsidiarita trestní represe Škoda Úmysl Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1 tr. zákoník § 2 odst. 5,6 tr. ř. § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:10. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1439/2015-34 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2016 o dovolání obviněného L. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně − pobočky ve Zlíně ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 6 To 337/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 48 T 21/2013, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 48 T 21/2013, byl obviněný L. M. v části A., bod 1. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku s L. Ch. činem popsaným tak, že dne 1. 3. 2010 v P. L., po předchozí dohodě jako starosta obce P. L. na žádost o potvrzení správného čísla bankovního účtu obce společnosti MND, a. s., se sídlem Hodonín, Úprkova 807/6 (dále „společnost MND“), namísto čísla bankovního účtu obce oznámil číslo účtu, jehož jedinou majitelkou a disponentkou byla spoluobviněná L. Ch., přičemž na základě tohoto sdělení následně společnost MND na uvedený účet L. Ch. zaslala dne 18. 3. 2010 poplatek za průzkumné území "P. V. v. I." ve výši 38.170 Kč, který náležel obci P. L., avšak tento poplatek si ponechali obvinění L. Ch. a L. M., čímž vědomě uvedli společnosti MND nepravdivé údaje o číslu účtu obce P. L., a způsobili tak obci P. L. škodu ve výši 38.170 Kč. 2. Za uvedený přečin byl obviněný L. M. odsouzen podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Rovněž bylo rozhodnuto v bodech 1., 2., 3. o vině a trestu obviněné L. Ch., a také o odkázání poškozené obce P. L. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. V části B. rozsudku soudu prvního stupně byl obviněný L. M. zproštěn podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby v bodě 2., jímž mu byl kladen za vinu přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství s obviněnou L. Ch., a bylo podle § 229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody. 4. Krajský soud v Brně − pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací usnesením ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 6 To 337/2014, rozhodl o odvoláních obviněných L. M. a L. Ch. směřujících do výroku o vině a trestu v odsuzující části, státního zástupce, jenž napadl zprošťující výrok, a poškozené obce P. L. proti výroku o náhradě škody tak, že I. z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku, jímž byla poškozená obec P. L. podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a II. odvolání obviněných L. M. a L. Ch. i poškozené obce P. L. jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 5. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný L. M. prostřednictvím obhájkyně z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, neboť napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutkových zjištění, neboť ta nemají oporu v provedeném dokazování a jsou v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že se nezabýval jím namítanou absencí úmyslu podvést a obohatit se, že připustil nesrovnalosti ve skutkových zjištěních, a vyslovil právní závěr, že čin byl dokonán již okamžikem připsání peněžních prostředků na bankovní účet spoluobviněné. Rovněž podle obviněného tento soud ve vztahu k trestnosti skutku nezohlednil finanční prostředky, které byly obci vráceny, ale posoudil je pouze jako následnou náhradu škody, aniž by v tomto směru respektoval dohodu obviněných, že finanční prostředky budou použity na úhradu závazků obce. 6. Obviněný k závěru soudů o naplnění jeho úmyslu obohatit se vytýkal, že pro takový závěr neexistuje podklad ve skutkových okolnostech, když nebylo bráno do úvahy zjištění, že peněžní prostředky byly do dispozice obce navráceny, a tuto snahu soudy bagatelizovaly jen jako okolnost mající význam pro náhradu škody, aniž by zvažovaly fakt, že v rozhodné době byly účty obce blokovány. Po krátké rekapitulaci skutkového stavu věci, ve které obviněný popisoval především průběh exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 012 EX 3317/08, jehož prostřednictvím exekutor vymáhal pohledávku Z. V., dovolatel zdůraznil, že díky této blokaci účtů obec nemohla s bankovními účty až do 18. 3. 2010 fakticky nakládat, co mělo za následek komplikace v realizování záležitostí obce. 7. Pro posouzení věci obviněný považoval za podstatný spoluobviněnou vystavený příjmový doklad (č. l. 941), jímž peníze obci vrátila, který měly soudy vyhodnotit tak, že obviněný měl subjektivně za to, že peněžní prostředky byly do pokladny vráceny, a tedy za skutkově nepravdivý obviněný považoval závěr odvolacího soudu, že spoluobviněná předmětné prostředky užila na úhradu vlastního úvěru, a ani nedbal na snahu obviněného zajistit faktické hrazení kritických závazků obce v době, než byla na základě dohody s věřiteli obce blokace účtů formálně zrušena ke dni 26. 2. 2010. V dobré snaze pomoci obci obviněný zvolil jako platební místo pro platbu od společnosti MND neblokovaný účet spoluobviněné L. Ch., která takto inkasované prostředky následně, podle jeho výslovného pokynu, vložila do pokladny obce či přímo na úhradu jejích závazků. Tyto okolnosti měly soudy vyhodnotit ve prospěch obviněného a na jejich podkladě shledat absenci úmyslu směřujícího k obohacení. Obviněný požadoval v této souvislosti přihlédnout i k tomu, že nebylo věrohodně prokázáno, že by obci vznikla uváděná škoda, a tudíž se nemohlo jednat ani o nedbalostní čin, když poté, co peníze svěřil spoluobviněné L. Ch., která jako účetní obce s pokladní hotovostí obce běžně nakládala a měla též dispoziční právo k nakládání s bankovními účty obce. Pokud by spoluobviněná i v rozporu s pokynem obviněného tyto prostředky např. zpronevěřila, pak by se jednalo toliko o její vlastní jednání, nikoliv však o vůli obviněného. Jestliže nebylo prokázáno, že spoluobviněná peněžní prostředky zneužila, a tyto obci skutečně chyběly, jde o rozhodnutí ve skutkově nejasné situaci, při níž měla být respektována zásada in dubio pro reo. 8. Soudy podle obviněného celou věc právně vadně posoudily proto, že v činu obviněného shledaly trestný čin i přesto, že se jedná o běžný občanskoprávní úkon v rámci závazkových vztahů, a to ve smyslu sdělení platebního místa závazku podle § 567 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., resp. § 335 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Společnost MND nemohla být uvedena v omyl, neboť zasláním platby na číslo účtu sdělené obviněným došlo k zániku jejího závazku vůči obci P. L. Znak uvedení v omyl společnosti MND podle obviněného tak zcela chybí, v omyl nemohl uvést ani poškozenou obec P. L., když sám vystupoval jako její statutární orgán. 9. Nesprávným obviněný shledal rovněž závěr soudu ohledně vzniklého následku, když samotná poškozená obec P. L. považuje předmětnou pohledávku z titulu poplatku za průzkum „P. V. v. I“ za splněnou, nedoplatek neeviduje, ani jej nevymáhá. Případná neprůkaznost účetnictví nemůže být obviněnému kladena v rámci trestního řízení k tíži, když při respektování zásady in dubio pro reo je nutno zohlednit možnost úplného navrácení peněžních prostředků z dispozice L. Ch. obci. V případě, že by soud shledal existenci počátečního „podvodného“ a „obohacujícího“ úmyslu, by dobrovolné navrácení peněžních prostředků, ke kterému došlo předtím, než bylo zahájeno jakékoli šetření, mělo být posouzeno podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, což však soudy neučinily, a i přes uvedený nedostatek a absenci subjektivní i objektivní stránky nesprávně v jeho činu spatřovaly přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. 10. Ze všech uvedených důvodů obviněný závěrem navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně − pobočky ve Zlíně ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 6 To 337/2014, ve výroku o zamítnutí odvolaní obviněného, zrušil a věc přikázal so