8 Tdo 1456/2016 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1456/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 11. 2016 Spisová značka:8 Tdo 1456/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1456.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hlavní líčení Hodnocení důkazů Přítomnost při soudních jednáních Dotčené předpisy:§ 202 tr. ř. § 240 odst. 1 tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1456/2016-21 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2016 o dovolání obviněného L. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 67 To 157/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 80/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 5 T 80/2015, byl obviněný L. B. uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. 2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 67 To 157/2016, bylo odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný vytýkaného jednání dopustil tím, že v P., P., na pobočce společnosti Richemont Northern Europe GmbH , se sídlem v SRN, Mnichov, Landsberger Strasse 302, v prodejně Cartier, zakoupil dne 25. 9. 2012 zapalovač, prsten a náušnice za celkovou částku 359 700 Kč, z toho DPH 59 950 Kč, dne 6. 11. 2012 náhrdelník za částku 133 000 Kč, z toho DPH 22 166,67 Kč, dne 27. 11. 2012 náušnice za částku 218 000 Kč, z toho DPH 36 333,33 Kč, a dne 18. 12. 2012 prsten za částku 497 000 Kč, z toho DPH 82 833,33 Kč, tedy zboží v celkové hodnotě 1 207 700 Kč, a následně v blíže nezjištěné době mezi 25. 9. 2012 a 15. 3. 2013 předložil poškozené společnosti Richemont Northern Europe GmbH vyplněné Tax Free vývozní formuláře pro vrácení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží, spolu s originály čtyř výše uvedených faktur za šperky, s úmyslem zajistit si nárok na vrácení daně z přidané hodnoty zaplacené v ceně zboží, když zakoupené zboží z Evropské unie vyvezeno nebylo a jeho vývoz byl obviněným úmyslně předstírán, neboť vývozní povolení na zboží, zakoupené dne 25. 9. 2012, na němž je jako vyvážející osoba uvedena neztotožněná ukrajinská osoba, bylo opatřeno pouze razítkem pasové kontroly z hraničního přechodu V. N. ze dne 26. 9. 2012, které neprokazuje vývoz zboží, a současně prsten zakoupený 25. 9. 2012 a dne 26. 9. 2012 údajně vyvezený z EU, obviněný dne 18. 12. 2012 v prodejně Cartier v P. vrátil a za něj vystavený dobropis v hodnotě 218 000 Kč, respektive fakturu na – 218 000 Kč, z toho DPH 36 333,33 Kč, uplatnil téhož dne 18. 12. 2012 při platbě faktury za prsten, z jehož ceny následným předstíraným vývozem uplatnit nárok na vratku DPH později, a to v žádosti o vratku DPH z ceny zboží z faktury a dále náušnice zakoupené 25. 9. 2012, dne 26. 9. 2012 údajně vyvezené z EU, obviněný dne 27. 11. 2012 v prodejně Cartier v P. vrátil a za ně vystavený dobropis v hodnotě 122 000 Kč, respektive fakturu na – 122 000 Kč, z toho DPH 20 333,33 Kč, uplatnil téhož dne při platbě faktury za náušnice, z jejichž ceny rovněž následným předstíraným vývozem uplatnil nárok na vratku DPH, a to v žádosti o vratku DPH z ceny zboží z faktury, a dále vývozní povolení na zboží z faktur předložená obviněným byla opatřena padělanými razítky potvrzujících výstup zboží z Evropské unie, a to falešnými razítky Hlavního celního úřadu ve Frankfurtu nad Mohanem, Hlavního celního úřadu v Postupimi a Hlavního celního úřadu v Mnichově, jako osoby vyvážející zboží byly uvedeny neztotožněné ruské osoby, kdy jako účet pro vrácení DPH byl ve všech případech uveden účetvedený u Komerční banky, a. s., pro společnost Pelorus CZ, s. r. o., se slovenským IČ: 46539301, se sídlem Slovenská republika, Bratislava, Klincová 37/B, k němuž měl v době podání žádostí o vratku DPH výhradní dispoziční právo obviněný L. B., jako jednatel společnosti Pelorus CZ, s. r. o., tedy se pokusil předstíráním nepravdivých skutečností o vývozu zboží z EU osobami ze třetích zemí, zakládajících povinnost poškozené České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 1, sídlem Štěpánská 28, Praha 1, poskytnout daňovou výhodu podle § 84 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, v celkové výši 257 949,99 Kč, a následným uplatněním nároku na vrácení DPH vylákat neoprávněné vrácení DPH, avšak plátce daně z přidané hodnoty, společnost Richemont Northern Europe GmbH po prověření validity a pravosti razítek DPH nevrátila. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný L. B. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., neboť měl za to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že postupem soudu prvního stupně bylo porušeno jeho základní právo na obhajobu plynoucí z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“), když hlavní líčení bylo konáno bez jeho přítomnosti, a obviněný tak neměl možnost se hlavního líčení přímo a aktivně účastnit. Přitom svoji neúčast v hlavním líčení omluvil, tato omluva byla nalézacímu soudu doručena řádně a včas a je součástí spisového materiálu. Z omluvy je patrné, že obviněný se hlavního líčení chce účastnit a uplatnit svá práva na obhajobu, a to včetně práva zvolit si obhájce, a dále je zřejmé, že na stejný den i čas bylo nařízeno jednání v jiné trestní věci u Okresního soudu v Košicích. Soud prvního stupně přesto hlavní líčení ve věci konal a v odůvodnění rozsudku navíc absentuje odůvodnění postupu, proč i přes žádost obviněného o odročení hlavního líčení bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 6. K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný uvedl, že jeho vina před nalézacím soudem nebyla řádně prokázána a skutkové závěry učiněné před tímto soudem není možné opřít o žádné z provedených důkazů. Z výpovědí svědků je možné dovodit pouze to, že to byl právě obviněný, kdo postupně zakoupil jednotlivé zboží uvedené ve skutkové větě výroku o vině. Skutková zjištění soudů jsou však naprosto nedostatečná v prokázání toho, že se skutečně pokoušel zkrátit daň a svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu. O skutkovém stavu, jak byl zjištěn oběma soudy, vznikají důvodné pochybnosti, což platí zejména o závěru soudu prvního stupně, že ve skutečnosti nebylo předmětné zboží, pro které bylo následně uplatněno vrácení DPH, vyvezeno mimo území EU. Tento závěr nalézací soud opřel výhradně o listinné důkazy, z těch však tato soudy tvrzená skutečnost nevyplývá. Jednotlivé vývozní dokumenty neprokazují, že by zboží nebylo vyvezeno mimo území EU a nic na tom nemění ta skutečnost, že zahraničním orgánem byl vypracován posudek negativně se vyjadřující k platnosti vývozních dokumentů. 7. Měl za to, že z provedeného dokazování nevyplývá, že uplatnil nárok na vrácení DPH. Tato soudy opět nad rámec dokazování dovozovaná skutečnost nevyplývá z jediné výpovědi svědků ani z provedených listinných důkazů. 8. Dovolatel rovněž zpochybnil naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku za situace, kdy byly předložené vývozní doklady nedostatečné a není na nich jako vývozce uvedena osoba obviněného. 9. Svoji argumentaci uzavřel tím, že jakkoliv si je vědom toho, že dovolací řízení neslouží primárně k přezkumu skutkových závěrů, z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případě extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými závěry je namístě takové nedostatky odstranit i v rámci dovolacího řízení. 10. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 67 To 157/2016, a rovněž rozsudek O