8 Tdo 1485/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1485/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 1. 2018 Spisová značka:8 Tdo 1485/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1485.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození cizí věci Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1 tr. zákoníku § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 4. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1485/2017-38 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2018 o dovolání obviněného R. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 7 To 190/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 26/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný R. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 2 T 26/2016, uznán vinným, že dne 24. 5. 2015 v době kolem 14:30 hodin v P. v ulici O. před domem na frekventovaném místě v blízkosti cyklostezky v rámci služebního zákroku strážníka Městské policie Prostějov bezdůvodně postřelil třemi výstřely ze své služební zbraně psa rasy německý ovčák jménem Uras Anrebri, nar. 21. 2. 2012, tetovací číslo 06752, který následkům střelných zranění přibližně po 15 minutách podlehl, přičemž při použití zbraně jednal v rozporu s ustanovením § 20 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii; majiteli psa M. H. způsobil škodu ve výši nejméně 93 600 Kč. 2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jednak jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost nahradit poškozenému M. H., bytem P., A. S., (dále jen „poškozený“), škodu ve výši 93 600 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal jmenovaného poškozeného se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti citovanému rozsudku podali obviněný, státní zástupce (ten tak učinil v neprospěch obviněného do výroku o vině i trestu) a poškozený odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 7 To 190/2017, tak, že I. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání poškozeného M. H. zrušil ve výroku o náhradě škody, jímž byl tento poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 2 tr. ř. za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce doplnil tak, že obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání či funkce, při jejichž výkonu je nutné nošení zbraně a v zákazu držení a nošení všech střelných zbraní, a to na dobu tří let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného M. H., bytem P., A. S., s jeho nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. 4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. Michala Bortela proti němu podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž namítl, že soudy obou stupňů vyvodily z provedeného dokazování nesprávné hmotněprávní závěry, když jednak zcela pominuly hodnocení odborného vyjádření podaného radou pplk. Mgr. Alešem Zídkou, dále nehodnotily rozpory a pochybnosti ve výpovědích poškozeného a svědků, a též nerespektovaly všechny zásady trestního řízení. 5. V podrobnostech dovolatel rozvedl, že oba soudy nižších instancí se nikterak nezabývaly závěry odborného vyjádření rady pplk. Mgr. Aleše Zídky, jež zcela jasně hovoří v jeho prospěch, když jeho jednání hodnotí jako jednání v podmínkách krajní nouze, tj. v podmínkách ustanovení § 28 tr. zákoníku a plně v souladu s ustanovením § 20 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obecní policii“); tímto postupem oba soudy porušily ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a současně i jeho právo na spravedlivý proces. Vyslovil názor, že vzhledem k tomu, že soudy odmítly aplikovat ustanovení § 28 tr. zákoníku upravující krajní nouzi jako okolnost vylučující protiprávnost činu, pak daný skutek nesprávně právně posoudily. V této souvislosti rovněž soudům vytkl, že zcela odhlédly od faktu, že věrohodnost poškozeného a jemu spřízněných svědků (manželky, svědka M. S.) je snížena jednak příbuzenskými, a dále sousedskými vztahy, a také tím, že poškozený sám zmařil objasnění všech skutkových okolností, a to řádné vyšetření způsobu úmrtí svého psa tím, že využil chyby policie, která tělo psa nezajistila, a nechal jej na blíže neurčeném místě zpopelnit. Za této situace nebylo zcela bezpečně vyvráceno, že poškozený psa nepustil sám s cílem vyprovokovat celou událost, a oba soudy měly aplikovat zásadu in dubio pro reo; pokud by totiž tělo psa bylo ohledáno, mohly být zjištěny skutečnosti, které by svědčily ve prospěch verze předestřené obviněným. 6. V dalším textu svého podání se obviněný zaměřil na tzv. ostatní pochybnosti a v tomto směru poukázal jednak na rozpory ve výpovědi poškozeného (zde namítl, že tvrzení poškozeného o nejméně pěti výstřelech strážníků a o tom, že pes se k zasahujícím strážníkům nepřiblížil na více než tři metry, byla vyvrácena ostatními provedenými důkazy), a dále na výpovědi jednotlivých svědků. K výpovědi svědka M. S. uvedl, že tento během telefonického hovoru s dispečinkem PČR mohl po určitou dobu předmětné události sledovat, a pokud by viděl útěk poškozeného, případně vyběhnutí psa ke strážníkům, nepochybně by na to v tomto hovoru nějakým způsobem reagoval, což se však nestalo. Jestliže svědkyně M. H. vypověděla, že na psa střílel strážník v postavení čelem proti jejímu domu, pak je takové její tvrzení v rozporu s výpověďmi ostatních svědků, z nichž plyne, že v tomto postavení byl strážník J. P. Pochybnosti vyjádřil i ohledně výpovědi svědkyně L. M., jež uvedla, že z terasy viděla na ulici dva policisty, ačkoli z obrazového záznamu pořízeného jejím synem, byť zachycuje pouze část incidentu, je zřejmé, že výhled z terasy na místo události je značně omezený, přičemž navíc na něm ani nejsou vidět žádné osoby, tím méně samotní strážníci. Co se týče dalších rozporů mezi jednotlivými svědeckými výpověďmi a ostatními provedenými důkazy, odkázal na obsah svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. 7. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti dovolatel poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 888/14 k problematice extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy s tím, že v něm obsažené závěry dopadají právě na posuzovaný případ, a vyjádřil přesvědčení, že závěr soudů obou stupňů je zcela nespravedlivý, neboť nemůže jít k jeho tíži, že policie nezajistila tělo psa poškozeného, z jehož zkoumání by bylo možné dovodit zásadní závěry ohledně míst průstřelu těla, a takto získaná zjištění konfrontovat s jednotlivými svědeckými výpověďmi. Opakovaně zde rovněž označil za neomluvitelné, že žádný z rozhodujících soudů nevěnoval jedinou větu hodnocení zásadního důkazu svědčícího v jeho prospěch, a to odborného vyjádření rady pplk. Mgr. Aleše Zídky. 8. Z výše uvedených důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 9. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání uvedl, že obviněný prostřednictvím svých námitek prakticky nevytýká nesoulad soudy učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků přečinů, jimiž byl uznán vinným. Jestliže totiž formálně vznáší výhrady proti tomu, že na jeho trestní věc nebylo aplikováno ustanovení § 28 tr. zákoníku o krajní nouzi, jeho námitky nevycházejí ze skutkových zjištění vymezených v soudních rozhodnutích. 10. Státní zástupce poukázal na to, že podle skutkových zjištění rozvedený