8 Tdo 1486/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1486/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 1. 2020 Spisová značka:8 Tdo 1486/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1486.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Násilí proti úřední osobě Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:6. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1486/2019-565a. b. c. USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 o dovolání obviněného K. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 12 To 91/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 196/2016, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 12 To 91/2019, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 5 T 196/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Kladně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 2. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 5 T 196/2016, byl obviněný K. S. uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 12. 1. 2016 v době kolem 8:15 hodin v Kladně v ulici XY, v prvním patře budovy Úřadu práce v Kladně č. p. XY, jako uchazeč o zaměstnání, v kanceláři č. XY, při vyřizování žádosti o podporu v nezaměstnanosti nejdříve slovně vulgárně napadal poškozenou H. F., referentku zaměstnanosti Úřadu práce v Kladně, rozhodující o přiznání podpory v nezaměstnanosti, následně po výzvě poškozené, aby doplnil údaje v evidenci uchazečů, se slovy, že si jde stěžovat, při odchodu z kanceláře jí fyzicky napadl tak, že ji otevřenou dlaní udeřil do levé tváře a dále pokračoval ve slovním vulgárním napadání poškozené, která v důsledku fyzického napadení utrpěla poranění spočívající v podvrtnutí krční páteře s následným omezením v běžném způsobu života po dobu znehybnění krční páteře zpevňovacím límcem, tj. po dobu tří týdnů, bolestmi a obtížemi při pohybu hlavou, dále se u ní v přímé souvislosti s popsaným jednáním rozvinula posttraumatická stresová porucha s následným omezením v běžném způsobu života po dobu přibližně dvou měsíců s řadou neurotických obtíží, vyžadujících si nasazení medikace, dlouhodobým narušením osobní pohody a narušením pracovní a osobní výkonnosti. 3. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 325 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, který mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 12 To 91/2019, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z obsahu dovolání 5. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že čin, jenž mu je kladen za vinu, nevykazuje zákonné znaky zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. 6. Výhrady obviněného směřovaly proti tomu, že soudy jím spáchaný skutek dostatečně neobjasnily, protože provedeným dokazováním nebyly zjištěny všechny rozhodné skutečnosti a přezkoumávaná rozhodnutí tak neobsahují dostatečné podklady pro závěry dotýkající se právní kvalifikace. V těchto nedostatcích obviněný spatřoval extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jež podložil citací závěrů vycházejících z judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04; ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04; ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04; ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94; ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, a dalších). Poukázal také na konkrétní vady, jež spatřoval v nezohlednění provedených listinných důkazů v podobě pracovních posudků a potvrzení o proběhlém pracovním pohovoru, k nimž se soud prvního stupně vůbec nevyjádřil a nevyvodil z nich žádné skutečnosti, z čehož obviněný dovozoval, že se se jedná o opomenuté důkazy. 7. Výtky obviněný směřoval i vůči odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (body 4. až 6.), který sice shledal pochybení soudu prvního stupně, ale následně je bagatelizoval, neboť vady nepovažoval za zásadní. Podle obviněného odvolací soud postupoval jen paušálně, aniž by své závěry vyložil a popsal co nejprecizněji a vypořádal se s uplatněnou obhajobou. Nepřezkoumatelné je proto i rozhodnutí odvolacího soudu, neboť pouhý odkaz na odůvodnění soudu prvního stupně nemůže být adekvátní reakcí na vznesené odvolací námitky, v nichž obviněný vytýkal špatně učiněná skutková zjištění nemající podklad v provedeném dokazování i nesprávné právní posouzení věci. Mířil proti hodnocení důkazů při posuzování věrohodnosti proti sobě stojících výpovědí s důrazem na obsah své výpovědi, kterou považoval za konzistentní a v souladu s výpovědí H. S. S ohledem na celkový kontext těchto výpovědí pak nelze shledat, že by záměrně popisoval některé části děje v rozporu s realitou či je záměrně vypustil. Podle názoru obviněného jde o „tvrzení proti tvrzení“, na něž soudy dostatečně s ohledem na postupy vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, nereagovaly. Nesprávně hodnotily i výpovědi svědkyň J. K. a K. J., v nichž nemá oporu fyzické napadení poškozené. Proto se obviněný neztotožnil s názorem soudů, že je usvědčován jak výpovědí poškozené, tak výpověďmi uvedených osob. Za nesprávně vyhodnocené obviněný považoval i to, zda na místě, kde k činu mělo dojít, byl dostatek prostoru pro to, aby se rozmáchl a udeřil poškozenou otevřenou dlaní do obličeje. 8. Pochybení obviněný shledával i ve vyhodnocení znaleckého posudku zpracovaného MUDr. Michalem Beranem, podle něhož poškozená trpěla chronickými obtížemi krční páteře pro degenerativní změny již desítky let před činem (viz i výpověď svědkyně J. K.), a po činu mohlo dojít jen k zhoršení stavu poškozené, přičemž znalec vysvětlil, jakými mechanizmy k takovému zhoršení mohlo dojít. Závěry v tomto znaleckém posudku však nebyly soudem prvního stupně vůbec zohledněny, neboť vycházel pouze ze znaleckého posudku a výpovědi znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství MUDr. Olgy Plockové – Tatičové, která názory MUDr. Michala Berana nepotvrdila. Vadou bylo, že nebyl proveden výslech znalce MUDr. Michala Berana, aby své závěry mohl s druhou znalkyní zkonfrontovat, a odvolací soud k námitce obviněného zcela nedůvodně uvedl, že takový požadavek byl nadbytečný. Z uvedených důvodů skutkové závěry nejsou výsledkem procesu provedeného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť nedošlo ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nutný pro soudní rozhodnutí, čímž nebyla dodržena zásada presumpce neviny a z ní vycházející princip in dubio pro reo (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. I. ÚS 910/07; ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 226/06; ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15 a ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 4266/16). 9. Uvedené nedostatky se promítly i do právních závěrů. Pochybnosti podle obviněného vzbuzuje použitá právní kvalifikace zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože z provedeného dokazování je patrné, že k napadení poškozené mělo dojít až poté, co bylo úřední jednání mezi ní a obviněným skončeno a obviněný byl vybídnut k tomu, aby z kanceláře odešel, přičemž poškozená ho vyprovázela ven, a již žádné úkony pramenící z jejího úředního postavení nečinila, a proto na ni nemohl působit jako na úřední osobu vykonávající svou pravomoc ve smyslu § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože k fyzickému útoku na poškozenou nedošlo při jednání samém, ale až poté, co bylo definitivně skončeno. 10. Výhrady obviněný vznesl i proti naplnění kvalifikačního znaku podle § 325 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, protože závěr o tom, zda se reálně jednalo o těžkou újmu na zdraví, soud opřel pouze o závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Petra Navrátila, aniž by to, zda se jednalo o těžkou ú