8 Tdo 17/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 17/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 2. 2022 Spisová značka:8 Tdo 17/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.17.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Trest odnětí svobody Výkon trestu odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 39 odst. 1,2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 17/2022-287 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2022 o dovolání obviněného Y. K., nar. XY v XY, státního občana Ukrajiny, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 5 To 73/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 10/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Y. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 34 T 10/2021, byl obviněný Y. K. (dále „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem (správně zločinem) obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 272 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 60 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 66 měsíců a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž trest propadnutí věci, a to osobního automobilu značky Toyota RAV4, RZ XY. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal v neprospěch obviněného odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně. Řádný opravný prostředek směřoval výhradně proti výroku o trestu odnětí svobody, a to konkrétně způsobu jeho výkonu, neboť úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 36 měsíců pokládal za trest přiměřený. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 5 To 73/2021, byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora označených trestných činů tím, že dne 21. 11. 2020 mezi XY a XY někdy kolem 13:30 hodin po předchozím požití alkoholických nápojů, když mu bylo při dechové zkoušce provedené na přístroji Dräger naměřeno 2,15 promile alkoholu, řídil osobní automobil značky Toyota RAV4 RZ XY, v XY najel do protisměru na dálnici D55, načež velkou rychlostí pokračoval v jízdě v tzv. rychlém pruhu až do XY, čímž porušil ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) a § 35 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., a v důsledku toho se mu nejméně šest řidičů osobních automobilů se čtyřmi členy svých osádek muselo vyhýbat, aby zabránilo čelnímu střetu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 5 To 73/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Dovolatel soudům obou stupňů vytkl, že byl v rozporu s hmotným právem uznán vinným přečinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoliv se správně mělo jednat o zločin. Připustil, že taková argumentace by se mohla jevit jako jdoucí proti němu, paradoxně v tom však spatřoval pochybení soudů a kvalifikovaný dovolací důvod. Podle jeho názoru nemůže být takový nedostatek napraven pouhým odkazem na písařskou chybu. I přes uvedené pochybení dovolatel vyzdvihl, že nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, neboť dané rozhodnutí považoval za příznivé a spravedlivé, zejména co se týče trestu, resp. způsobu jeho výkonu. Naproti tomu s rozhodnutím soudu druhého stupně, jímž byl napadený prvoinstanční rozsudek v jeho neprospěch změněn ve výroku o způsobu výkonu trestu, se již ztotožnit nemohl, a proto nemohl nechat jeho nezákonný rozsudek bez náležité odezvy. 6. Obviněný zkritizoval odvolací soud za to, že celé jednání před ním trvalo jen několik málo minut včetně prezentace a následného vyhlášení nového rozhodnutí v jeho neprospěch. Vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud nebyl schopen za takto krátký časový úsek v rámci zásady bezprostřednosti objektivně posoudit jeho osobu při následném vyvození závěru spočívajícím ve zpřísnění uloženého trestu. Dané rozhodnutí doprovází stejná skutková zjištění, přičemž rozhodující okolnosti případu mohou vyústit v ponechání původně podmíněně odloženého trestu v platnosti. Dovolatel připomenul, že všem ohroženým se osobně nebo dopisem omluvil. Žádná škoda v souvislosti s jeho jednáním (kterého samozřejmě litoval) nevznikla. Od prvopočátku řízení doznával své pochybení, vylíčil všechny rozhodné skutečnosti pravdivě, jeho doznání bylo kajícné a úplné. Uznal, že jeho jednání bylo společensky velmi škodlivé, nicméně v jeho případě šlo o jediný exces z jinak spořádaného života. V této souvislosti připomenul, že má po dobu asi 20 let trvalý pobyt na území České republiky a řádně přispívá do zdejších veřejných rozpočtů. Obviněný vyjádřil názor, že první podmínka (podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku) – jeho bezúhonnost, může převážit podmínku druhou, kde pouhá argumentace konstrukcí okolností případu nemůže a priori ukazovat na nezákonnost způsobu výkonu trestu odnětí svobody, který odvolací soud zrušil. 7. Dovolatel následně poukázal na skutečnost, že za totožných nebo velmi obdobných okolností případu bylo jinde rozhodováno jinak (byl ukládán podmíněný trest), a on tudíž dovozoval, že lze zachovat tuto předvídatelnost. Takový postup by byl účelný a zároveň plně v souladu s principem legitimního očekávání, jenž je jedním ze základních principů, na kterých stojí právní stát. Dané rozhodnutí o zpřísnění trestu se tímto odchyluje od principu legitimního očekávání či víry v ustálenou rozhodovací praxi obecných soudů. Svůj názor obviněný podpořil odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 690/01, podle kterého je neoddělitelným komponentem principu právní jistoty nejen předvídatelnost práva, nýbrž i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky. V návaznosti na to obviněný přiložil článek z internetu popisující případ 49 letého polského řidiče, který ve stavu těžké opilosti (přes 4 promile alkoholu v krvi a na sedadle spolujezdce měl ještě nedopitou láhev vodky) ujel 11 km v protisměru na české dálnici, než si uvědomil chybu a otočil se. Svou jízdou ohrozil nejméně dvě vozidla, jejichž řidiči museli rychle uhnout. S ohledem na to, že ve své zemi měl čistý trestní rejstřík a že nezpůsobil žádný závažný následek, mu byl Okresním soudem v Tachově uložen pouze podmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let, trest zákazu činnosti v téže výměře a propadnutí jeho motorového vozidla Audi A4. 8. S ohledem na vše výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 5 To 73/2021, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 9. V souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Dovolatel ve svém podání brojil proti výroku o vině i o trestu. Státní zástupce se nejprve věnoval výroku o vině a v této části považoval dovolání za nepřípustné. Výrok o vině totiž nabyl právní moci, aniž by byl kýmkoliv napaden odvoláním – dovolatel odvolání nepodal a státní zástupce brojil pouze proti výroku o trestu. Odvolací soud proto postupem podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával výhradně tento výrok. Státní zástupce odkázal na bohatou judikaturu zaměřenou na téma přípustnosti dovolání, např. na rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 68/2013 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, podle nichž (zkráceně řečeno) dovolání není přípustné do výroku, který odvolací soud nepřezkoumával. To se proto týká i námitek dovolatele v této trestní věci, které byly zaměřeny do výroku o vině, neboť v jejich případě nebyla splněna