8 Tdo 201/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 201/2022 citace  Právní věta:Skutečnost, že po zpracování znaleckého posudku znalcem zapsaným v seznamu znalců za splnění podmínek § 105 tr. ř. a zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“), znalec ukončí svou činnost podle § 14 odst. 3 písm. c) zákona o znalcích oznámením o ukončení znalecké činnosti, nebrání v tom, aby tento znalec byl za splnění hledisek § 108 tr. ř. vyslechnut jako znalec přibraný ad hoc. Učinit tak lze, byl-li opětovně poučen ve smyslu § 106 tr. ř., složí-li slib podle § 5 odst. 2 zákona o znalcích (srov. § 26 odst. 3 zákona o znalcích) a nebrání-li takovému postupu důvody pro jeho vyloučení podle § 18 zákona o znalcích. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 3. 2022 Spisová značka:8 Tdo 201/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.201.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 108 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:3. 7. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:27 / 2022 Anotace:Rozsudkem příslušného nalézacího soudu byl obviněný uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o vině a trestu, odvolací soud podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce podle § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. dovolání (ve znění zákona účinného do 31. 12. 2021). Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, zda skutečnost, že po zpracování znaleckého posudku znalcem zapsaným v seznamu znalců za splnění podmínek § 105 tr. ř. a zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“), kdy znalec ukončí svou činnost podle § 14 odst. 3 písm. c) zákona o znalcích oznámením o ukončení znalecké činnosti, nebrání v tom, aby tento znalec byl za splnění hledisek uvedených v § 108 tr. ř. vyslechnut jako znalec přibraný ad hoc. Dospěl k závěru, že učinit tak lze, byl-li opětovně poučen ve smyslu § 106 tr. ř., složí-li slib podle § 5 odst. 2 zákona o znalcích (srov. § 26 odst. 3 zákona o znalcích) a nebrání-li takovému postupu důvody pro jeho vyloučení podle § 18 zákona o znalcích. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 201/2022-762 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání obviněného V. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 4 To 124/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 86/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 5. 2021, sp. zn. 17 T 86/2020, byl obviněný V. K. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2010 do konce roku 2017 v obci XY, okres XY, zprvu v rodinném domě č. p. XY, později v rodinném domě č. p. XY, v různé denní a noční době opakovaně jiným způsobem pohlavně zneužíval svého nevlastního vnuka poškozeného nezletilého AAAAA (pseudonym), nar. XY, tak, že v období jeho pobytů u obviněného jej hladil na prsou, osahával na celém těle včetně intimních partií, třel mu penis a prováděl felaci, zasouval mu prsty do konečníku a požadoval, aby mu rovněž sáhl na penis, chodil před poškozeným nahý, přičemž u tohoto jednání obviněný na sobě neměl spodní prádlo, měl pouze župan, případně byl obnažen, kdy se jednání dopustil přesto, že bezpečně věděl, že poškozený v dané době nedosáhl věkové hranice 15 let, a takto jednal v době, kdy mu byl poškozený svěřen k dozoru, u obviněného byla s ohledem na zjištěnou pedofilii podstatně snížena ovládací schopnost. 2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 40 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkonu mu byl podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku a § 48 odst. 4 tr. zákoníku mu byly uloženy přiměřené povinnosti řádně se podrobovat uloženému ochrannému léčení a zdržet se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů poškozeného. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické – sexuologické ve formě ústavní. Poškozený byl s nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázán podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.   3. Krajský soud v Brně jako odvolací soud usnesením ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 4 To 124/2021, odvolání obviněného podané proti výroku o vině a trestu uvedeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.   II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání (ve znění zákona účinného do 31. 12. 2021), neboť tvrdil, že výrok o vině spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny zákonné procení podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. 5. Nesprávné hmotněprávní posouzení obviněný spatřoval v existenci extrémního nesouladu mezi právními závěry a učiněnými skutkovými zjištěními, protože soudy v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., důkazy hodnotily jednostranně a nesprávně a bez přiměřených důvodů odmítly obhajobou navrhované vypracování nového znaleckého posudku na duševní stav obviněného za situace, kdy znalkyně MUDr. Želmíra Herrová ukončila svou činnost. Oba soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo a principem presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.). 6. Pro naplnění znaků zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku podle obviněného při neexistenci přímého důkazu chybí řetězec nepřímých důkazů, jež by prokazovaly naplnění všech rozhodných skutečností. Za přímý důkaz nebylo možné označit výpověď poškozeného, která neobsahovala spontánní souvislé vyjádření, nebyla hodnocena nezaujatě a objektivně v souladu s ostatními důkazy. Poškozený pouze odpovídal na otázky, aniž by kdykoli soustavněji popsal průběh událostí. Pokládané otázky byly návodné, a proto jeho výpověď není možné považovat za věrohodnou ve smyslu přímého důkazu, a ani matce I. K. průběh činu nepopsal, neboť odpovídal na otázky „ano“, „ne“. Výpovědi této svědkyně byly založeny na předávání zprostředkovaných informací. Za dobu, během které mělo docházet k pohlavnímu zneužívání poškozeného, nezjistila žádnou změnu v jeho chování či jakékoliv projevy, které by poukazovaly na to, že se AAAAA děje něco nedovoleného. Znalec PhDr. Jiří Mezník poškozeného vyhodnotil jako obecně věrohodného, nikoliv však specificky, neboť ani před ním se poškozený nevyjádřil ke konkrétním okolnostem skutku. 7. Zjištěná posttraumatická stresová porucha, pro kterou byl poškozený umístěn do Centra sociálních služeb, měla příčinu v tom, že nalezl oběšeného přítele matky, nikoliv v jednání obviněného, jak vyplynulo i ze stanoviska znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Evy Čermákové. Pokud se měl obviněný nedovoleného jednání dopouštět v době od roku 2010 do konce roku 2017, v tomto období u poškozeného nebyly zjištěny žádné projevy podporující závěr o protiprávním jednání obviněného. 8. Vady ve znaleckém posudku znalkyně MUDr. Želmíry Herrové z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie, obviněný spatřoval v tom, že jmenovaná v době provádění důkazu znaleckým posudkem při hlavním líčení již byla vymazána ze seznamu znalců. Soudy se pro ověření její odbornosti spokojily s tvrzením, že jako znalkyně skončila kvůli péči o manžela. Závěr o sexuální deviaci obviněného proto není podložen řádně provedeným důkazem, protože v době zpracování znaleckého posudku jako důkazu nebyly splněny podmínky podle § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále „zákon č. 254/2019 Sb.“), a nesprávným byl i postup nalézacího soudu, jestliže přibral tuto znalkyni ad hoc. Závěr soudů o nebezpečnosti obviněného pro jeho sexuální deviaci tudíž vychází z nezákonného důkazu. Zvláště, pokud bylo zjištěno, že písemně zpracovaný posudek neobsahuje všechny promítané snímky ani jejich vyhodnocení (viz § 28 odst. 2 pís