8 Tdo 224/2018 — Nejvyšší soud

8 Tdo 224/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 4. 2018 Spisová značka:8 Tdo 224/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.224.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ne bis in idem Zastavení trestního stíhání Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. § 223 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 224/2018-21 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. dubna 2018 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného I. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 9 To 256/2016, jako stížnostního soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 133/2015, a za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 9 To 256/2016, a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 1 T 133/2015, zrušují. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Prostějově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 1 T 133/2015, bylo podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného I. B. pro dále popsaný skutek, v němž byl spatřován přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Proti citovanému usnesení podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově v neprospěch obviněného stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 9 To 256/2016, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. 3. Podle obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. ZT 194/2015, se měl obviněný skutku, v němž byl spatřován přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku a pro který bylo zastaveno jeho trestní stíhání, dopustit tím, že: jako osoba samostatně výdělečně činná s místem podnikání Určice, nechal do své daňové evidence záměrně neoprávněně zaúčtovat jako přijaté a v hotovosti uhrazené faktury: · od údajného dodavatele T. Z., s místem podnikání Brodek u Prostějova, za provedené práce, a to fakturu č. 53/09 ze dne 15. 10. 2009 na částku 198 730 Kč včetně DPH (z toho DPH 31 730 Kč), fakturu č. 75 ze dne 2. 11. 2009 na částku 83 300 Kč včetně DPH (z toho DPH 13 300 Kč), fakturu č. 54/09 ze dne 30. 11. 2009 na částku 224 910 Kč včetně DPH (z toho DPH 35 910 Kč), fakturu č. 56/2009 ze dne 4. 1. 2010 na částku 341 363 Kč včetně DPH (z toho DPH 54 503 Kč) s datem uskutečnění zdanitelného plnění 31. 12. 2009, ačkoliv věděl, že k uskutečnění na fakturách deklarovaných zdanitelných plnění nedošlo a dojít ani nemělo a úhrady nebyly provedeny a T. Z. není registrovaným plátcem DPH, · od dodavatele J. V., s místem podnikání Prostějov, za provedené práce, a to fakturu č. 017/2009 ze dne 1. 12. 2009 na částku 297 500 Kč včetně DPH (z toho DPH 47 500 Kč), fakturu č. 018/2009 ze dne 7. 12. 2009 na částku 45 257 Kč včetně DPH (z toho DPH 3 737 Kč), ačkoliv věděl, že J. V. není registrovaným plátcem DPH a toto DPH mu ani neuhradil, a následně v řádných daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za měsíc říjen 2009, listopad 2009 a prosinec 2009, která podal u Finančního úřadu v Prostějově ve dnech 25. 11. 2009, 22. 12. 2009 a 25. 1. 2010, uplatnil dle těchto faktur daň z přidané hodnoty na vstupu a dosáhl tak toho, že mu byl za měsíce říjen a listopad 2009 vyměřen a následně vyplacen nadměrný odpočet ve výši 19 249 Kč, ačkoliv měl vlastní daňovou povinnost, a za prosinec 2009 mu byla vyměřena daňová povinnost nižší, než činila ve skutečnosti, kdy výše zkrácení daně z přidané hodnoty činí za říjen 2009 částku 13 300 Kč, za listopad 2009 částku 115 140 Kč a za prosinec 2009 částku 54 503 Kč, celkem tedy o 182 943 Kč. 4. Pro úplnost je zapotřebí doplnit, že soudy nižších stupňů se projednávanou trestní věcí obviněného zabývaly opakovaně. Trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 1 T 133/2015, byl obviněný I. B. uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, § 314e odst. 2 tr. ř. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil uhradil způsobenou škodu, kterou přečinem způsobil na zkrácené dani z přidané hodnoty za období říjen 2009 až leden 2010. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem zednictví a provádění staveb, jejich změn a odstraňování v trvání tří let. Podle § 67 odst. 1, 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši šedesáti denních sazeb po 500 Kč (celkem 30 000 Kč), přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šedesáti dnů. Uvedený trestní příkaz nenabyl právní moci, poněvadž byl proti němu podán odpor. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 1 T 133/2015, byl obviněný uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem zednictví a provádění staveb, jejich změn a odstraňování v trvání dvou let. Posledně citovaným rozsudkem byl obviněný uznán vinným tou částí jednání popsaného v obžalobě státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. ZT 194/2015, pro kterou nebylo zastaveno jeho trestní stíhání. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 9 To 256/2016, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného I. B. dovolání. Odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), l) tr. ř. a namítl, že napadeným usnesením zamítl stížnostní soud jako nedůvodnou stížnost proti usnesení podle § 265a odst. 2 písm. c) tr. ř., ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť soudem prvního stupně bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. 6. Zrekapituloval, že Okresní soud v Prostějově v odůvodnění svého usnesení, kterým podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného I. B., konstatoval, že pravomocnými platebními výměry Okresního finančního úřadu v Prostějově vydanými dne 22. 10. 2013 pod sp. zn. 1560130/13/3106-24804-705249, sp. zn. 1560131/13/3106-24804-705249 a sp. zn. 1560132/13/3106-24804-705249 byla obviněnému doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen, listopad a prosinec 2009. Těmito platebními výměry bylo současně podle § 37b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), vyměřeno penále ve výši 20 % z doměřené daně, a to v částkách 20 638 Kč, 33 810 Kč a 27 566 Kč, přičemž obviněný již tyto částky uhradil. Daňové penále bylo podle Okresního soudu v Prostějově uloženo pro tytéž důvody, pro které byl obviněný postaven před soud, tedy pro uplatnění předmětných dodavatelských faktur T. Z. a J. V. Okresní soud v Prostějově poukázal na závěry Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve věci L. D. proti Švédsku ze dne 27. 11. 2014 (stížnost č. 7356/10), podle kterých uložení daňového penále brání trestnímu postihu za daňový trestný čin z hlediska zásady ne bis in idem. V této souvislosti pak obsáhle citoval též akademický názor předsedy Nejvyššího soudu prof. JUD