8 Tdo 301/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 301/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 4. 2017 Spisová značka:8 Tdo 301/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.301.2017.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Týrání osoby žijící ve společném obydlí Zákaz retroaktivity Dotčené předpisy:§ 199 odst. 1,2 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 301/2017-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2017 o dovolání obviněného J. M, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 55 To 109/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 57/2013, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 55 To 109/2016, zrušuje. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 32 T 57/2013, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 5. 2004 (dále „tr. zák.“), a zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Za trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. byl podle § 235 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. ve výroku o trestu zrušen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 31 T 80/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 55 To 429/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 1. 2014, č. j. 32 T 57/2013-183, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 55 To 229/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 55 To 109/2016, byl podle § 258 odst. 1 písm. a), d) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný J. M. byl uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, za což byl podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 1. 2014, č. j. 32 T 57/2013-183, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 8. 2014, č. j. 55 To 229/2014-205, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od října 2001 do 18. 5. 2011, vyjma období od 5. 2. 2004 do 5. 1. 2005, ve společných domácnostech na adresách N. Z. č. p. ..., O. č. p. ..., O. č. p. ... a v B. ulici v Č. L. opakovaně psychicky a fyzicky napadal svoji družku J. P., a to tak, že ji obviňoval z nevěry, svázal jí ruce za zády kabelem od elektroniky a držel jí několikrát za sebou hlavu pod vodou, s cílem, aby se k nevěře přiznala, u toho jí nadával slovy „kurvo a mrdko, přiznej se“, u čehož jí docházel vzduch, hodil po ní dveře, vyhodil ji v nočních hodinách před byt, kde ji nutil spát na rohožce, nepravidelně ji zhruba dvakrát do týdne bil fackami a pěstmi do obličeje a ramene při hádkách kvůli jeho pití alkoholu a vyžadoval po ní opakovaně násilím sex, a to zejména fackami, nutil ji uprostřed noci, když se vracel opilý, chodit otevírat vchodové dveře, když přišel domů sám, stahoval ji prudce za nohy z postele, aby mu ohřála jídlo a dělala společnost, přičemž nesměla od stolu odejít, nutil ji před ním masturbovat, u čehož se sám ukájel, splachoval jí antikoncepci, bil ji, když odmítala plnit jeho příkazy, například odnášet cenné věci z domácnosti do zastavárny, při jednom z útoků jí zlomil přední horní zub, vyhrožoval, že ji píchne jehlou od injekční stříkačky, nutil ji chodit po čtyřech a štěkat jako pes, u některých z útoků byla přítomna jejich nezletilá dcera „kopretina“*), vodil si do bytu ženské známosti z restaurace a poškozené nakazoval, aby je nerušila, přičemž měla poškozená po fyzickém napadání modřiny po celém těle, které v obličeji zakrývala make-upem, ale nevyhledala lékařské ošetření. 4. Není od věci upozornit, že soudy nerozhodovaly v této věci poprvé. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 1. 2014, sp. zn. 32 T 57/2013, byl obviněný uznán vinným pod bodem 1. zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit skutkem popsaným v podstatě ve shodě s obžalobou (a též shodně právně kvalifikovaným) v přesně nezjištěné době od října 2001 do 19. 5. 2011 (jde o skutek totožný s nyní posuzovaným jednáním obviněného), pod bodem 2. přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku (skutek časově zařazený do přesně nezjištěné doby od 18. 1. 2012 do 19. 7. 2012) a pod body 3. a 4. přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyřicet dva měsíce, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. K odvolání obviněného byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 55 To 229/2014, podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o vině pod bodem 1. a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla v rozsahu zrušení věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle § 258 odst. 2 tr. ř. byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněnému byl za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, které zůstaly pod body 2., 3., 4. nedotčeny, podle § 196 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 55 To 109/2016, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) obviněný namítl, že odvolací soud skutek nesprávně právně posoudil, pokud jej kvalifikoval jako pokračující zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, přičemž ve skutkové větě výroku o vině je jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, časově vymezeno obdobím od přesně nezjištěné doby v říj