8 Tdo 347/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 347/2025-1443 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2025 o dovolání obviněného J. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 4 To 45/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 10/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2024, sp. zn. 49 T 10/2024, byl obviněný J. L. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přípravou ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, alinea druhá tr. zákoníku a dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se dva přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným v bodech 2), 3) rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 1 T 19/2024, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2024, byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců. Pro jeho výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to průkazů konkretizovaných ve výroku rozsudku, které jsou uloženy ve skladu policejního orgánu Policie České republiky, KŘP MSK, odboru obecné kriminality na ul. Českobratrské 10, Ostrava. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků specifikovaných ve výroku rozsudku. Současně byl zrušen výrok o trestu pod body 2), 3) z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 1 T 19/2024, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 2. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně bylo dále rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných S. S. I., E. Ř. a Z. B. (rozené D.). 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o trestu. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 4 To 45/2024, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, které posléze doplnil s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. 5. Dovolatel namítl, že při rozhodování o odvolání sice obhájce měl, avšak přesto došlo k porušení jeho práva na bezplatnou obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť podal dne 6. 11. 2024 žádost o bezplatnou obhajobu, aby si mohl vybrat obhájce podle svého uvážení, a odvolací soud rozhodl o jeho odvolání dříve, než bylo o této žádosti pravomocně rozhodnuto. Nejvyšší soud porušení takového základního práva obviněného musí zohlednit již v dovolacím řízení i za předpokladu, že by takové porušení nebylo možné podřadit pod některý z taxativně stanovených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05). 6. Případ měl obviněný za specifický proto, že těsně před termínem veřejného zasedání nařízeného na 4. 11. 2024 došlo k zániku výkonu obhajoby jeho původního obhájce Mgr. Ladislava Bárty a byl vyškrtnut ke dni 1. 11. 2024 ze seznamu advokátů. Nástupce tohoto advokáta a zároveň současný obhájce Mgr. Petr Šupal, LL.M., kontaktoval obviněného a bylo jeho povinností podle zákona o advokacii převzít obhajobu obviněného v případě jeho zájmu. Obviněný s ohledem na kontinuitu obhajoby této možnosti využil jako vhodnější variantu než zastoupení ustanoveným obhájcem. Chtěl však využít institutu bezplatné obhajoby, aby si sám poté zvolil obhájce a přiznáním nároku na bezplatnou obhajobu vylepšit své postavení a zvolenému obhájci nabídnout záruku úhrady právních služeb alespoň za advokátní tarif určený předpisem Ministerstva spravedlnosti. V žádosti několikrát upozornil na princip potřeby aktuálního rozhodování o žádosti a potřebu aktuálního vývoje obhajoby. Chtěl s takovým obhájcem uzavřít smlouvu o právní pomoci a předejít vzniku pohledávky uhrazené státem za ustanoveného obhájce, což plyne ze skutečnosti, že v průběhu celého řízení nebyl zastoupen žádným ustanoveným obhájcem, a eventualita, že by mu mohla vzniknout povinnost hradit státu takové náklady, vůbec neexistovala. 7. O žádosti obviněného o přiznání bezplatné obhajoby měl rozhodnout odvolací soud podle § 33 odst. 1, 2 tr. ř. a analogicky podle § 39 odst. 1 tr. ř. prostřednictvím daného předsedy senátu, neboť v daný okamžik právě on rozhodoval v meritu věci, což se nestalo. Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně, u něhož byla podána předmětná žádost, mylně dospěl k závěru, že výlučně on je oprávněn k rozhodnutí o nároku obviněného v prvním stupni, a opomněl smysl žádosti, že o ní mělo být rozhodnuto ihned, než bude dále pokračováno v řízení. Opožděně o něm rozhodl usnesením ze dne 13. 1. 2025, č. j. 49 T 10/2024-1382, což zdůvodnil tím, že spisový materiál se v té době nacházel u odvolacího soudu, tudíž vyčkal vrácení věci po rozhodnutí o odvolání obviněného a rozhodl s časovým odstupem, jelikož příslušným rozhodnout byl podle něj předseda soudu, který koná řízení v prvním stupni. Soud prvního stupně byl proto v dané situaci povinen uvědomit o vývoji situace odvolací soud, který by následně soudu prvního stupně mohl poskytnout součinnost pro včasné rozhodnutí o žádosti obviněného před dalším pokračováním v řízení. Pokud soud prvního stupně nerozhodl o žádosti o přiznání bezplatné obhajoby, žádost nepostoupil odvolacímu soudu a neučinil ani jiné kroky, aby zabezpečil včasné rozhodnutí o žádosti obviněného, znemožnil obviněnému realizovat jeho právo na obhajobu a zvolit si obhájce podle vlastního výběru, přičemž obviněnému nezbylo než se nechat zastupovat nástupcem svého bývalého obhájce, anebo si nechat obhájce ustanovit náhodně prakticky ze všech advokátů sídlících v obvodu Vrchního soudu v Olomouci z celé Moravy a Slezska. 8. Obviněný napadené usnesení považoval za nezákonné a navrhl proto, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 20224, sp. zn. 4 To 45/2024, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se k podanému dovolání vyjádřil tak, že nejprve rekapituloval dovolací námitky a vymezil uplatněný dovolací důvod. Podstatné podle něj je, že prostřednictvím něj je poskytována možnost zjednání nápravy, jestliže došlo k porušení práva na obhajobu jako jednoho ze základních práv garantovaných v článku 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“) a také čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Tento dovolací důvod je nicméně svým obsahem užší, než je obecné právo obviněného na obhajobu (srov. rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr., přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/1996, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002). Může se vztahovat i na situaci, kdy obviněný sice obhájce – ať již zvoleného, nebo ustanoveného – má, avšak ze strany orgánů činných v trestním řízení nejsou plněny jejich zákonné povinnosti, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění mohl vykonávat. Tento dovolací důvod je tak naplněn kupříkladu v situaci, kdy se obhájce obviněného v odvolacím řízení neúčastnil veřejného zasedání o odvolání, protože o jeho termínu nebyl vůbec vyrozuměn (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002). 10. Státní zástupce nevyloučil oprávněnost části výhrad dovolatele, v níž odkazuje na pochybení Krajského soudu v Ostravě s odůvodněním, že zmíněný soud měl žádost o přiznání bezplatné obhajoby (či obhajoby za sníženou odměnu, jak jeho žádost vyhodnotil Krajský soud v Ostravě) s ohledem na stadium řízení postoupit k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci a o této mělo být rozhodnuto ještě předtím, než proběhlo odvolací řízení (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1100/2019, uveřejněné pod č. 27/2020 Sb. rozh. tr.). S ohledem na mantinely vymezující podmínky úspěšného uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. však tuto okolnost nelze považovat za stěžejní. Podstatné je, že obviněný byl v odvolacím řízení