8 Tdo 408/2009 — Nejvyšší soud

8 Tdo 408/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 4. 2009 Spisová značka:8 Tdo 408/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.408.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 408/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2009 o dovolání obviněného mladistvého P. J., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 4 Tmo 98/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 8 Tm 66/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého P. J. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 8 Tm 66/2008, byl obviněný mladistvý P. J. (dále jen mladistvý) uznán vinným proviněním řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a odsouzen za toto provinění a za sbíhající se provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 8 Tm 97/2007, a provinění poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 8 Tm 135/2007, podle § 26 odst. 1 zákona č. 218/2003, o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (nadále jen zákon č. 218/2003 Sb.), § 45 odst. 1, § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestnímu opatření obecně prospěšných prací ve výměře sta padesáti hodin. Současně byly zrušeny výroky o trestních opatřeních uložených mladistvému rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 8 Tm 97/2007, a rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 8 Tm 135/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného A. Z. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se mladistvý provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dopustil společně s obviněným A. Z. tím, že dne 21. 8. 2006 v době kolem 00.30 hod. v B. na ulici O. předal obviněný A. Z. osobní motorové vozidlo zn. Daewoo Nexia, červené barvy, k řízení mladistvému, ačkoliv věděl, že tento není držitelem řidičského oprávnění v souladu s ustanovením § 81 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, jelikož již vzhledem k věku mladistvého, o kterém věděl, není způsobilý k jeho získání, přičemž následně mladistvý uvedené vozidlo řídil po ulici O. a na ulici Č. byli kontrolováni hlídkou Policie ČR. Rozsudek soudu prvního stupně napadl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně odvoláním podaným v neprospěch mladistvého směřujícím proti výroku o uloženém trestním opatření. Z jeho podnětu byl rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 4 Tmo 98/2008, rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně mladistvého zrušen ve výroku o uloženém trestním opatření. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl mladistvému za provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., kterým byl uznán vinným odvoláním napadeným rozsudkem, a za sbíhající se provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 8 Tm 97/2007, a provinění poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 8 Tm 135/2007, podle § 26 odst. 1 zákona č. 218/2003, § 45 odst. 1, 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestnímu opatření obecně prospěšných prací ve výměře sta padesáti hodin. Podle § 26 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl mladistvému uložen trest (správně trestní opatření) zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně byly zrušeny výroky o trestních opatřeních, které byly mladistvému uloženy rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 8 Tm 97/2007, a rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 8 Tm 135/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Odvolacímu soudu vytýkal, že výrazným způsobem zasáhl do jeho ústavních práv, zejména práva chráněného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a též práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Porušení práva na spravedlivý proces spatřoval v tom, že odvolací soud neodůvodnil řádně své rozhodnutí způsobem stanoveným v § 134 odst. 2 tr. ř. Dovolatel poukazoval na nelogičnost zrušení jemu uloženého trestního opatření soudem prvního stupně a původně uložené trestní opatření považoval za adekvátní. Připomněl, že se jedná o trestní opatření, které mu bylo ukládáno za jeho historicky první provinění, nikoliv za poslední protiprávní jednání. Domníval se, že odvolací soud jednal mimo meze rozhodovací praxe tím, že uložením přísnějšího trestního opatření v dané věci „napravoval“ předchozí rozhodnutí soudu o jeho až následně spáchaných proviněních. Proto považoval rozhodnutí odvolacího soudu za nezákonné. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Z textu dovolání obviněného se podává, že jeho těžiště spočívá ve výtce, že mu bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu uloženo příliš přísné trestní opatření, neodpovídající okolnostem, za nichž bylo spácháno provinění, jímž byl uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně. Námitky obviněného pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Evidentně nejsou námitkami směřujícími proti nesprávnému právnímu posouzení skutku. Mladistvý nevytkl, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako provinění, ačkoliv o provinění nejde nebo jde o jiné provinění. Ve vztahu k výroku o vině ostatně dovolatel žádné konkrétní námitky neuplatnil. Jím vytýkané vady ale nelze chápa