8 Tdo 418/2023 – Nejvyšší soud

8 Tdo 418/2023-418 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 8. 2023 dovolání obviněného D. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 3 To 295/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 44/2022, a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 3 To 295/2022, i rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 4 T 44/2022. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 4 T 44/2022, byl obviněný D. M. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) shledán vinným přečinem schvalování trestného činu podle § 365 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1. výroku o vině) a přečinem popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku (body 2. a 3. výroku o vině). Za to byl podle § 405 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 a § 68 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu, a to v počtu 100 denních sazeb, když jedna sazba činí 450 Kč, tedy v celkové výměře 45 000 Kč. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání zaměřené proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 3 To 295/2022, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označených přečinů dopustil tím, že poté, co z pokynu prezidenta Ruské federace Vladimira Vladimiroviče Putina, jakožto osoby, která vykonává kontrolu nad Ruskou federací a řídí její politické a vojenské akce, vstoupila ruská vojska v ranních hodinách dne 24. 2. 2022 bez jakéhokoliv důvodu, souhlasu či legitimní záminky, která by opravňovala použití síly, na území suverénního státu Ukrajina, kde započala vojenské operace spočívající v prvních fázích v ostřelování různých vojenských cílů na celém území Ukrajiny a v obsazování letišť a dalších strategických objektů, tedy poté, co v rozporu s ustanoveními mezinárodního práva tato vojska zahájila útočný čin spočívající v použití ozbrojené síly proti svrchovanosti, územní celistvosti a politické nezávislosti Ukrajiny, způsobem neslučitelným s Chartou Organizace spojených národů, který svou povahou, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty Organizace spojených národů, v kontextu s uvedenou agresí, ve městě Dar es Salaam v Tanzanii, prostřednictvím svého mobilního telefonu značky iGET Blackview, umístil na veřejné sociální síti Facebook na adrese XY pod svým uživatelským jménem D. M.: 1. dne 25. 2. 2022 v 08:38 hodin příspěvek s následujícím textem: „Putin je prostě borec, věřím, že se mu podaří odzbrojit ukrofašisty.“ 2. dne 25. 2. 2022 v 08:42 hodin komentář s následujícím textem: „Beru to i jako bývalý voják z povolání, věřím, že mu ta výborná strategie vyjde a osvobodí Ukrajinu od té fašistické vládnoucí chunty.“ 3. dne 25. 2. 2022 v 08:48 hodin komentář s následujícím textem: „Ještě ze strategického hlediska, bych použil vodíkové bomby menší tonáže, pro vyčištění strategických územím a likvidace útočné vojenské techniky. Je třeba opravdu zasadit ještě tvrdší úder, pokud budou ukrofašisti klást odpor.“ II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 3 To 295/2022, podal obviněný D. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť skutky, jimiž byl uznán vinným, nejsou trestným činem, jelikož po objektivní i subjektivní stránce nenaplňovaly znaky označených přečinů. Subsidiárně namítl také absenci aplikace zásady subsidiarity trestní represe. 5. Konkrétně obviněný uvedl, že svým vyjádřením na Facebooku „Putin je prostě borec, věřím, že se mu podaří odzbrojit ukrofašisty“ rozhodně veřejně nevychvaloval pro zločin jeho pachatele a nenaplnil objektivní stránku skutkové podstaty schvalování trestného činu podle § 365 odst. 1 tr. zákoníku, protože objektem předmětného trestného činu je zájem na potlačování zločinnosti tím, že zákon stíhá projevy, které jsou způsobilé vytvořit podmínky a nálady příznivé pro spáchání trestných činů. Mínil, že nebylo prokázáno, že by tento jeho text byl způsobilý vytvořit podmínky a nálady příznivé pro spáchání trestných činů, když z výpovědi jediného svědka P. R. pouze vyplynulo, že tyto texty na něj působily negativně, že ho popudily, ale v žádném případě nehovořil o tom, že by v něm vytvořily uvedené podmínky. Stejně tomu bylo u ostatních osob, které se na Facebooku vyjádřily. Zdůraznil, že své výroky na Facebooku umístil den po zahájení ruského útoku na Ukrajinu před odletem z pracovní cesty v Africe v hotelu D. Neměl žádné bližší informace o konfliktu, pouze od spolucestujícího obdržel informaci, že se Rusko rozhodlo zbavit Ukrajinu od fašistů, a to ultranacionálních uskupení operujících na Donbase a terorizujících národnostní menšiny. Jeho výroky byly namířeny pouze proti ukrajinským fašistům, nikoliv proti ukrajinskému národu. Obviněný vyjádřil rovněž přesvědčení, že verbální vymezení se proti zločinné ideologii fašismu a jeho stoupencům již z principu nemůže být trestným činem. V takovém případě by totiž trestným činem bylo i schválení obsazení nacistického Německa na konci 2. světové války a jeho následná demilitarizace. Podle názoru dovolatele by jeho odsouzení mohlo otevřít prostor pro zcela absurdní trestní stíhání vůči každému, kdo otevřeně a veřejně odsuzuje fašismus a nacismus v jakékoliv jeho podobě. Za součást dovolání pak označil své výpovědi učiněné před soudy nižších stupňů, jakož i závěrečnou řeč jeho obhájce a jeho odvolání, na které odkázal. 6. Dále zdůraznil, že pro naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu je nezbytné, aby byl schvalován konkrétní skutek, který naplňuje znaky jiného trestného činu uvedeného v trestním zákoníku. Skutek spočívající v „odzbrojení fašistů“ však tuto podmínku nesplňuje. Případný výklad tohoto výroku tak, že při odzbrojování „ukrofašistů“ by mohlo dojít k naplnění nějakého jiného trestného činu, označil za výklad extenzivní a z hlediska principů trestního práva nepřípustný. 7. Obviněný nesouhlasil ani s posouzením jednání popsaného pod body 2. a 3. výroku o vině jako přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku, neboť citované ustanovení podle dovolatele cílí na kriminalizaci xenofobie a rasismu (srov. rámcové rozhodnutí rady 2008/913/SVV ze dne 28. 11. 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva), jeho smyslem je kriminalizace jednání vedoucího k podněcování násilí nebo nenávisti proti skupině osob – určitému etniku, rase, národu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Perincek proti Švýcarsku ze dne 15. 10. 2015, č. 27510/08). Konstatoval, že uvedenými texty na svém facebookovém účtu nepodněcoval k žádnému násilí a intoleranci k určitému etniku, rase, národu, protože výroky cílil výhradně a jen proti ukrajinským fašistům a projevům fašismu na Ukrajině. Vyjádřil názor, že trestním právem se má postihovat pouze nejzávažnější překročení svobody projevu, a to ve smyslu principu ultima ratio. Jeho odsouzení za předmětné výroky je za daných okolností (učinil je ze zahraničí den po zahájení ruského útoku na Ukrajinu, jde o konflikt mezi cizími státy, z nichž ani jeden není aliančním partnerem České republiky) nutno považovat za extrémní zásah do jeho práva na svobodu myšlení. 8. Uzavřel proto, že jeho názory vyjádřené na sociální síti Facebook nejsou trestným činem. Subsidiárně pak argumentoval, že jeho případ je méně závažným a lze jej označit za hraniční případ trestní odpovědnosti, na který měl být aplikován korektiv subsidiarity trestní represe, jejíž teoretický výklad ve svém dovolání připomněl. 9. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout tak, že bude zproštěn obžaloby, protože v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem, případně nechť je věc postoupena jinému orgánu, jestliže shledá, že nejde o trestný čin, avšak že žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupite