8 Tdo 42/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 42/2025-1710 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2025 o dovolání obviněného M. P., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 6 To 37/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 3/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 2 T 3/2022, byl obviněný M. P. (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1, odst. 3 písm. a), j) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterých se dopustil ve stručnosti tím, že dne 16. 1. 2022 společně s již odsouzeným K. Č. za účelem zmocnění se tří historických vozidel, zn. Tatra v hodnotě 2.500.000 Kč, 1.900.000 Kč, a 400. 000 Kč, umístěných na dvoře a zahradě domu v XY na ulici XY, majitele F. K., požádal již odsouzeného D. F., aby ho svým vozidlem Škoda Octavia zavezl do Brna. Tam k nim přistoupil K. Č. a všichni odjeli do průmyslového areálu bývalé XY ve XY, kde K. Č. vystoupil a měl vyčkat návratu obviněných M. P. a D. F., kteří mezitím odjeli do XY do bydliště F. K. a J. K. Obviněný se vydával za policistu Policie České republiky jménem „N.“ a vyzval J. K., aby s ním a D. F. odjel do XY údajně sepsat na policii protokol o vytěžení záznamů z kamer, které měl podle smyšlené legendy obviněný coby policista umístit na zahradě domu K. Po příjezdu do průmyslového areálu v XY obviněný požádal D. F., aby na něho počkal, a J. K. vyzval, aby si v autě nechal mobilní telefon a následoval ho na místo, kde na ně čekal K. Č., který stříkl J. K. do očí pepřový sprej, společně s obviněným ho spoutali a ústa mu omotali lepicí páskou, vzali mu z kapsy bundy klíče a peněženku s řidičským a občanským průkazem, finanční hotovost 2 000 Kč a mobilní telefon a přenesli ho do kufru vozidla Škoda Octavia, všichni jeli zpět do místa bydliště poškozeného v XY. Za pomoci odcizených klíčů odemkli zadní bránu zahrady a vjeli na pozemek poškozeného, vynesli J. K. z vozidla do stodoly, kde ho nechali spoutaného ležet na zemi. Obviněný a K. Č. vstoupili do domu, F. K. požádali o kávu a mezitím odešli do části domu obývané J. K., prohledávali jeho pokoj, aby našli doklady k výše uvedeným historickým vozidlům. Odcizili zde nový mobilní telefon a nabíječku. Poškozenému J. K. se mezitím podařilo za pomoci nože, který našel v traktoru, se zbavit pásky na rukou a nohou, odešel za F. K., aby zavolal policii, K. Č. stříkl J. K. do obličeje pepřový sprej, ale ten mu ho z ruky lopatou vyrazil, a K. Č. utekl ze dvora do zahrady. Obviněný nato zaútočil mačetou, kterou měl při sobě, na J. K. tak, že zasadil tři sečné rány, dvěma velkou intenzitou zasáhl čelo a hřbet levé ruky a jednou střední intenzity zasáhl hřbet levé ruky, čímž mu způsobil devastační sečnou ránu na čele délky 10 cm procházející oběma očními víčky s lalokem vyklápějícím se přes obě oči, s tříštivou zlomeninou nosu a očnic, nos byl oddělen od čelní kosti, dvě sečné rány na hřbetu levé ruky s tříštivou zlomeninou 2. a 3. záprstní kosti s poraněním šlach natahovače prstů. Tato zranění si vyžádala akutní operaci a hospitalizaci od 16. 1. 2022 do 24. 1. 2022. Uvedené zranění vedlo k poruše levého oka pro možné poranění nervů, když pouze náhodou nedošlo při útoku mačetou na čelo poškozeného k devastačnímu poranění obou očních koulí se ztrátou zraku, k otevřenému poranění dutiny lební s život ohrožujícím poraněním mozku nebo k přetětí tepen v oblasti obličeje či levé ruky s možným vznikem krvácivého šoku. F. K. obviněný zasadil celkem čtyři sečné rány, jednou vedenou velkou intenzitou zasáhl temenní krajinu vpravo a třemi vedenými nejméně střední intenzitou zasáhl pravý loket, levé předloktí a palec levé ruky, čímž mu způsobil sečnou ránu v temenní krajině hlavy vpravo délky 6 cm se šupinami kostí v ráně a zásekem do kosti délky 4 cm a hloubky 3 mm až 5 mm, a další sečné rány na zevní ploše pravého lokte na zadní hraně levého předloktí a hřbetu palce levé ruky, byl hospitalizován od 16. 1. 2022 do 19. 1. 2022. I u něj pouze náhodou nedošlo k poranění oční koule se ztrátou zraku na postižené oko, k otevřenému poranění dutiny lební s život ohrožujícím poraněním mozku nebo k přetětí tepen v oblasti paží s možným vznikem krvácivého šoku. 2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí uvedených věcí. Rovněž bylo rozhodnuto o zrušení výroku o trestu v trestním příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 2 T 158/2021, a o náhradě škody. 3. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 6 To 37/2024, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, protože se se závěry v napadeném rozhodnutí neztotožnil. Soudům obou stupňů vytýkal, že nepostupovaly tak, aby řádně zjistily skutkový stav věci ohledně toho, kdo napadl poškozeného F. K. Nepopíral, že napadl J. K., ale nebyl tím, kdo mačetou útočil na poškozeného F. K., protože tím byl K. Č., a proto poškozenému uvedená zranění nezpůsobil. Tvrdil, že se soudy nevypořádaly zejména se svědeckými výpověďmi samotných poškozených, kteří jeho verzi o dvou útočnících potvrzují. Za nesprávné považoval, že soudy nevyhověly jeho návrhu na výslech svědkyně N. Š., která si osobně vyslechla rozhovor mezi jím a K. Č. o tom, co se na místě událo, a jakým způsobem budou vypovídat v případě jejich dopadení. 5. Obviněný připustil, že tímto tvrzením podstatným způsobem změnil původní výpověď, a jak vysvětlil již i v podaném odvolání, stalo se tak proto, že s ohledem na smrt K. Č. již necítil morální povinnost vzít veškerou vinu za útok mačetou vůči oběma poškozeným na sebe, což za života spoluobviněného považoval za důležité, když byl tím, kdo celou akci naplánoval a K. Č. do ní vtáhnul. K jeho výpovědi uvedl, že ten v průběhu trestního řízení vypovídal tak, jak se předem domluvili, avšak tato jeho výpověď nepůsobí věrohodně, neboť tvrdil, že vůbec nevěděl, že obviněný u sebe měl nějakou mačetu. 6. Závěr soudů o tom, že původní výpověď obviněného oproti její nové verzi koresponduje s výpověďmi poškozených, podle obviněného neodpovídá jejich obsahu. Naopak je to obviněným změněný popis způsobu napadení poškozeného F. K., jenž koresponduje s tím, co před soudem uvedli poškození. Soudy však dostatečně nereagovaly na to, že se poškození neshodovali s jeho původní verzí v počtu útočníků, kteří měli každého z poškozených napadnout. Zejména verze popisovaná J. K. se obviněnému jeví jako konzistentní a zapadá do stávající výpovědi. Poukázal na jeho výpověď při hlavním líčení ze dne 31. 8. 2022, kde uvedl, že „pan Č. skočil na F. nějakou zbraní, nevím jakou, a pak jsem dostal pecku do hlavy“. Obviněný má za to, že měl odvolací soud oba poškozené opětovně vyslechnout za účelem zjištění, který z útočníků je napadl. Podle obviněného i výpověď poškozeného F. K. z téhož hlavního líčení odpovídá jeho změněné verzi, protože tento poškozený uvedl, že jej nenapadl stejný pachatel jako jeho bratra, ale „ten druhý“. Uvedené skutečnosti však soudy řádně nehodnotily, neboť bez podkladu ve výsledcích provedeného dokazování jen spekulativně uzavřely, že obviněný byl pro změnu výpovědi veden až po smrti spoluobviněného snahou pro sebe dosáhnout mírnější právní kvalifikace. Proto podle obviněného bylo nutné, aby soudy opětovně především J. K. vyslechly a vzniklé nesrovnalosti odstranily. 7. Kromě těchto námitek obviněný brojil i proti naplnění všech znaků pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy. V rámci své nové obhajoby tvrdil, že měl být popis skutku i jeho právní posouzení omezeno jen na poškozeném J. K., protože na poškozeného F. K. neútočil. Podle jeho přesvědčení však nešlo o pokus zločinu vraždy, ale čin měl být posouzen jako pokus zločinu zabití podle § 21 odst. 1 k § 141 odst. 1 tr. zákoníku, či těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, anebo pokus zločinu loupeže podle § 21 odst. 1 k § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, popřípadě k § 173 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. 8. Vzhledem k uvedeným námitkám obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 6 To 37/2024, jakož i jemu předcházející rozsud