8 Tdo 430/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 430/2025-119 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání obviněného V. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 10 To 400/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 T 58/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 10. 2024, sp. zn. 7 T 58/2024, byl obviněný V. P. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle soudem učiněných skutkových zjištění dopustil tak, že nejméně dne 2. 7. 2024 v době od 08:00 do 08:02 hodin v XY, okres XY, v ulici XY, a na přilehlém veřejně přístupném parkovišti společnosti GZ Media, a. s., řídil po předchozím požití blíže nezjištěného druhu a množství alkoholu osobní motorové vozidlo značky Škoda Fabia, RZ XY, modré barvy, a následně provedenou první dechovou zkouškou mu bylo naměřeno v 09:30:23 hodin 2,45‰ alkoholu v dechu, druhou dechovou zkouškou v 09:45:13 hodin 2,35‰ alkoholu v dechu a třetí dechovou zkouškou v 11:29:56 hodin 1,95‰ alkoholu v dechu, motorové vozidlo tak řídil ve stavu, kdy je nemohl bezpečně ovládat a mohl ohrozit ostatní účastníky silničního provozu. 2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku ve výši 35.000 Kč. Podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dvacet sedm měsíců. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 10 To 400/2024, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. 5. V obsahu dovolání tvrdil, že z dokazování provedeného u soudu prvního stupně nevyplynul skutkový děj tak, jak je popsán ve výrokové části rozsudku, a nebylo prokázáno, že by se přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku dopustil, protože pro tyto závěry nepostačovalo, že se soud prvního stupně opíral výhradně o výpovědi svědkyně K. S., podle níž učinil závěr o jeho ovlivnění alkoholem v době, kdy vozidlo řídil. Nedůvodně soud nebral do úvahy obhajobu, že na parkoviště přijel střízlivý, vozidlo zde odstavil, a teprve pak se přivedl do podnapilého stavu. Jestliže svědkyně popsala údajné známky požití alkoholu, neuvedla nic, z čeho by se dalo dovodit, že vozidlo pod vlivem alkoholu řídil. Pokud tato svědkyně uváděla, že se po vystoupení z vozidla motal, z provedených kamerových záznamů tato skutečnost neplyne. Obviněný se v této souvislosti neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že není rozhodné, že kamerové záznamy poznatky svědkyně K. S. nezaznamenaly, a opřel uvedený závěr o úvahu, že snímací kamery byly umístěny ve značné vzdálenosti od místa, kde se čin odehrál, a tudíž záznamy nejsou natolik podrobné, aby z nich takové okolnosti bylo možné dovodit. 6. Dechová zkouška byla provedena v 9:30 hodin, ač jízda obviněného byla zaznamenána v čase 8:00 až 8:02 hodin, a tedy byla dechová zkouška nenásledovala bezprostředně po vykonané jízdě. Pokud v této době sledovala svědkyně jeho chůzi tak, jak ji jen ona popsala, pak to nemůže svědčit o tom, že na parkoviště přijel pod vlivem alkoholu, když jiné důkazy k tomuto časovému úseku provedeny nebyly. Zcela chybí sdělení a zjištění policejní hlídky, která by ho např. zastavila a v ten moment mu provedla dechovou zkoušku, jak to bývá obvyklé. Jízda obviněného pod vlivem alkoholu je zaznamenána na soukromém parkovišti, tedy mimo veřejnou komunikaci. 7. Obviněný uvedl, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že alkohol požil až po jízdě. Poukázal i na to, že svědkyně K. S. na něj den předtím podala trestní oznámení pro pronásledování, a proto se soud měl její věrohodností a přesvědčivostí její výpovědi podrobně zabývat, a to i s ohledem na její subjektivní vztah k obviněnému. Nepostačovalo takto postupovat bez provedení dalších důkazů a odmítnout jím navrhovaný důkaz na bližší zkoumání její věrohodnosti. 8. Nebylo-li prokázáno jednoznačně a s největším možným stupněm jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, že se dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu, není možné bez porušení principu presumpce neviny učinit závěr, že je pachatelem skutku uvedeného v obžalobě (viz např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 3622/10). Podle obviněného nepřímé důkazy, o něž se soudy v této věci opíraly, nepostačovaly k závěru, že se činu, jenž mu je kladen za vinu, dopustil. 9. S ohledem na tyto výhrady obviněný považuje provedené dokazování za nedostatečné a závěry o jeho vině za nepřesvědčivé. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k a § 265l tr. ř. dovoláním napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal, aby rozhodl o odložení vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně. III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 10. Nejvyšší státní zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) ve vyjádření k dovolání prostřednictvím u něj působícího státního zástupce zmínilo, že pokud obviněný poukazoval na nedodržení pravidla in dubio pro reo, skutečnost, že soud dospěl k závěru, který obviněný nesdílí, v situaci, kdy soud neměl pochybnosti o skutkovém stavu, takovou pochybnost nezakládá. Soud prvního stupně si byl vědom alternativních skutkových verzí předkládaných obhajobou, avšak tyto byly výsledky provedeného dokazování vyvráceny a o vině obviněného pochybnosti nevznikají, protože bylo z výpovědi svědkyně K. S. i z kamerového záznamu pořízeného na místě parkoviště prokázáno, že požil alkoholické nápoje ještě před započetím jízdy motorovým vozidlem. Do příjezdu policejní hlídky, resp. do okamžiku provedení odborného měření hladiny alkoholu v dechu, nebyl vytvořen časový ani faktický prostor, v němž by obviněný mohl – ať již během sledování svědkyní nebo dodatečně po návratu na parkoviště – konzumovat jím uváděné alkoholické nápoje. Druh a množství alkoholu, konkrétně malá láhev lihoviny, které obviněný uváděl jako údajně zkonzumované, neodpovídají hodnotám zjištěným odborným měřením. Poukázal na klesající trend hladiny alkoholu, zaznamenaný při třech po sobě jdoucích dechových zkouškách, což svědčí o postupném odbourávání alkoholu v organismu, nikoli o jeho novém příjmu. Obhajoba obviněného, podle níž měl alkohol požít až po zastavení vozidla, tak byla provedeným dokazováním dostatečně a přesvědčivě vyvrácena. 11. Státní zástupce se neztotožnil ani s tvrzením obviněného, že parkoviště obchodní společnosti GZ Media, a. s., má výlučně soukromý charakter, protože šlo o prostor veřejně přístupný, na nějž se obviněný musel dopravit po veřejně přístupné komunikaci, konkrétně z ulice XY, která je součástí veřejné silniční sítě. Neexistuje jiná reálně využitelná trasa, která by umožňovala příjezd na parkoviště bez použití veřejné komunikace. Neztotožnil se ani s výhradami obviněného proti věrohodnosti výpovědi svědkyně K. S., neboť skutečnost, že soud prvního stupně hodnotil věrohodnost svědkyně odlišně od očekávání obhajoby, sama o sobě nezakládá existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konstatoval, že soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a své závěry řádně odůvodnil v souladu s § 125 odst. 1 tr. ř. Výpověď této svědkyně nebyla osamocená, nýbrž byla podpořena dalšími důkazními prostředky (viz bod 16. odůvodnění rozsudku). 12. Návrh na doplnění dokazování, který směřoval k podrobnějšímu zkoumání věrohodnosti svědkyně K. S., státní zástupce považoval za důvodně odmítnutý pro nadbytečnost (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997 sp. zn. I. ÚS 362/96, a usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), protože soud není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany, s návrhem obviněného se podle protokolu o hlavním líčení ze dne 18. 10. 2024 vypořádal. 13. Podle státního zástupce obviněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnil tvrzením, že nejednal v úmyslu spáchat trestný čin, avšak státní zástupce jeho námitky neshledal důvodnými, protože stav absolutní nezpůsobilosti k řízení motorového vozidla je presumován při hladině alkoholu v krvi dosahující alespoň 1,0 ‰. V případech, kdy je zjištěna nižší hladina alkoholu, je nezbytné posoudit i další důkazní okolnosti, které by svědčily o tom, že konkrétní látka v daném množství skutečně vedla ke stavu, jenž objektivně vylučoval způsobilost k řízení. V posuzovaném případě policisté provedli odborné měření hladiny alkoholu v dechu až přibližně hodinu