8 Tdo 443/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 443/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 241a odst. 1 o. s. ř. Datum rozhodnutí:12. 5. 2020 Spisová značka:8 Tdo 443/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.443.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Čin jinak trestný Omezování osobní svobody Řízení proti dětem mladším patnácti let Dotčené předpisy:§ 243c odst. 2 o. s. ř. § 90 odst. 1 z. s. m. § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. § 171 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 8. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2376/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 443/2020-62 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové v právní věci dítěte mladšího patnácti let AAAAA (pseudonym), nar. XY, trvale bytem XY, t. č. XY, syna rodičů J. H., nar. XY, trvale bytem XY, a S. H., dříve M., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. XY, zastoupeného jednak opatrovníkem J. R., advokátem se sídlem advokátní kanceláře XY, jednak advokátem Mgr. Jiřím Zájedou, se sídlem advokátní kanceláře Zahradnická 38, 388 01 Blatná, vedené u Okresního soudu v Písku, soudu pro mládež, pod sp. zn. 7 Rod 2/2019, o dovolání jmenovaného dítěte mladšího patnácti let proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích jako odvolacího soudu pro mládež ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 3 Rodo 2/2019, takto: I. Dovolání dítěte mladšího patnácti let AAAAA se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku (dále jen „okresní státní zástupce“) podal u Okresního soudu v Písku, soudu pro mládež, návrh, aby dítěti mladšímu patnácti let AAAAA (dále převážně jen „nezletilý“) bylo uloženo opatření podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), pro skutek, v němž spatřoval čin jinak trestný omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, a jehož se nezletilý měl dopustit tím, že dne 23. 1. 2019 v době od 13:00 hod. do 13:15 hod. společně s podezřelým nezletilým BBBBB (pseudonym), narozeným XY, v ulici XY, před domem č. p. XY, v obci Mirovice zastoupili poškozenému nezletilému CCCCC (pseudonym), nar. XY, cestu, fyzicky jej napadli a bez oprávnění mu bránili užívat osobní svobodu, kdy tomuto přihlíželi a verbálně útok podněcovali nezletilá DDDDD (pseudonym), nar. XY, nezletilý EEEEE, nar. XY, a nezletilá FFFFF (pseudonym), nar. XY, kdy tomuto skutku předcházelo obdobné jednání od měsíce září roku 2018 v intervalech cca dvakrát týdně, čímž poškozenému CCCCC, nar. XY, způsobili újmu, bez zranění. 2. Okresní státní zástupce návrh odůvodnil tím, že policejní orgán Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Písek, Obvodní oddělení Čimelice usnesením ze dne 18. 3. 2019 č. j. KRPC-12555-36/TČ-2019-020513 odložil věc podezření pro výše uvedený čin jinak trestný, neboť trestní stíhání nezletilého je nepřípustné z důvodu nedostatku jeho věku (usnesení nabylo právní moci dne 23. 3. 2019). Okresní státní zástupce dovodil (i s poukazem na věk nezletilého), že jako vhodné opatření se jeví napomenutí s výstrahou podle § 93 odst. 1 písm. c) zák. č. 218/2003 Sb., kde na jedné straně je možné sledovat chování dítěte v rodině, i způsob výchovného působení, a na druhé straně pozitivně vést dítě k životu v souladu se zákonem. 3. Okresní soud v Písku, soud pro mládež, po provedeném dokazování rozhodl o uvedeném návrhu rozsudkem ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 7 Rod 2/2019, tak, že I. Podle § 93 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb. se nezletilému AAAAA, narozenému XY, ukládá napomenutí s výstrahou. II. Česká republika – Okresní soud v Písku je povinen opatrovníkovi nezletilého AAAAA J. R., advokátovi se sídlem XY, uhradit za poskytnutí právních služeb při výkonu funkce opatrovníka na odměně a náhradě hotových výdajů 3 000 Kč. III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly zaplacením odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníkovi J. R. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Proti tomuto rozsudku podal nezletilý prostřednictvím zvoleného advokáta Mgr. Jiřího Zájedy odvolání, v němž (kromě procesních výhrad) především namítl, že soudu prvního stupně se nepodařilo prokázat, že jednání, kterého se dopustil, by bylo trestným činem. V závěru svého obsáhlého podání proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a od podaného návrhu na uložení opatření jej zprostil. 5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako odvolací soud pro mládež rozhodl o tomto odvolání rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 3 Rodo 2/2019, tak, že pod bodem I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a pod bodem II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V jeho odůvodnění mimo jiné uvedl, že nemohl přisvědčit odvolacím námitkám procesního charakteru už proto, že v řízení podle hlavy třetí zák. č. 218/2003 Sb. postupuje soud pro mládež podle předpisů upravujících občanské soudní řízení, v jehož rámci lze použít jako důkaz i listiny opatřené policejními orgány při prověřování okolností spáchání činu jinak trestného, včetně opatřených protokolů o svědeckých výpovědích či úředních záznamů o podaných vysvětleních. Ztotožnil se i se závěrem okresního soudu, že nezletilý se předmětného skutku dopustil, naopak se neztotožnil s odvolacími námitkami, jimiž nezletilý rozporoval závěr soudu prvního stupně, že zjištěný skutek naplnil znaky činu jinak trestného ve smyslu § 89 odst. 2 a násl. zák. č. 218/2003 Sb. 6. K tomu odvolací soud v podrobnostech uvedl, že ustanovení § 171 odst. 1 tr. zákoníku postihuje pachatele, jenž jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody. Objektem tohoto trestného činu je osobní svoboda ve smyslu volného pohybu člověka. Bránění v užívání osobní svobody je zásah do osobní svobody, jímž se znemožňuje nebo omezuje volný pohyb člověka a zároveň se mu zabraňuje o svém pohybu svobodně rozhodovat. Z hlediska konstantní judikatury trestních soudů není rozhodná délka doby, během níž se osobní svoboda omezuje, může jít o omezování i po poměrně krátkou dobu. Kratší doba a další okolnosti, za kterých došlo k neoprávněnému zásahu do osobní svobody jiného má samozřejmě význam pro závěr o stupni společenské škodlivosti, zda již je natolik výrazný, aby naplnil znaky přečinu podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku. 7. Po tomto obecném vymezení odvolací soud konstatoval, že v dané věci rozhodně není na místě zjištěné jednání nezletilého bagatelizovat, neboť nešlo o jakési nahodilé protizákonné jednání, kterým by spontánně, v afektu reagoval na provokaci či jiné nevhodné počínání nezletilého poškozeného CCCCC (dále jen „poškozený“). Provedené důkazy naopak svědčí o tom, že šlo o pokračování v do jisté míry šikanózním jednání ze strany nezletilého vůči spolužákovi ze základní školy, o jednání plánované, kdy nezletilý se svým kamarádem BBBBB úmyslně vyčkal v doprovodu i dalších spolužáků odchodu poškozeného ze školy, aby ho potrestal za údajně nevhodný výrok, který měl (poškozený) pronést na adresu jeho matky. K tomu se nezletilý obklopil dalšími vrstevníky, čímž si vytvořil výraznou fyzickou převahu, a své společníky organizoval v tom směru, aby poškozeného zadrželi, čemuž tito vyhověli. Následně došlo k fyzickému a rovněž slovnímu vulgárnímu napadení poškozeného, jenž byl držen za zavazadlo nesené na zádech a následně v důsledku napadení i upadl na zem, kde byl po krátkou dobu i držen a bylo mu bráněno v dalším pohybu. 8. Podle názoru odvolacího soudu takto zjištěné jednání nezletilého rozhodně překročilo meze pouhé klukoviny, běžného nedorozumění mezi takto starými nezletilci. Stupeň škodlivosti jeho počínání byl v nemalé míře zvyšován i tím, že nemělo jít o první zneužívání dominantního postavení nezletilého mezi jeho vrstevníky, nýbrž o pokračování v nedůvodných atacích vůči slabším spolužákům. Na druhé straně odvolací soud zcela neodmítl stanovisko advokáta nezletilého, že zjištěný skutek by u trestně odpovědné mladistvé osoby nemusel být pro nedostatek potřebného stupně společenské škodlivosti posouzen jako provinění omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, neboť úmysl nezletilého reálně nesměřoval k omezování volného pohybu poškozeného, když motivem jeho zadržení byla snaha fyzicky jej napadnout a tím jej ztrestat za předchozí výroky na adresu matky nez