8 Tdo 47/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 47/2025-769 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání obviněného V. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 4 To 46/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 43/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2024, sp. zn. 6 T 43/2024, byl obviněný V. K. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným jednak zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 8 let. Současně bylo obviněnému podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické, které bude vykonávat v ambulantní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozeným Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ 41197518, se sídlem Orlická 202/4, Praha 3, škodu ve výši 23 271 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,25 % p. a. z částky 23 271 Kč, jdoucím ode dne 12. 6. 2024 do zaplacení, a Generali České pojišťovně, a. s., IČ 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, škodu ve výši 12 096 Kč. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. Obviněný odvolání zaměřil proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného směřovalo proti výroku o trestu odnětí svobody. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 4 To 46/2024, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného i státního zástupce zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 4. 10. 2023 poté, co v průběhu dne opakovaně telefonicky kontaktoval svou bývalou přítelkyni nezletilou AAAAA (pseudonym) ve snaze zjistit, kde se nachází, kdy z tohoto důvodu telefonicky opakovaně kontaktoval i matku poškozené, která mu odmítla sdělit, kde se poškozená nachází, poté, co před tím ve větším množství požil alkoholické nápoje, řídil v době kolem 19:05 hodin osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, v XY z ulice XY do ulice XY směrem do centra a následně přes kruhový objezd do ulice XY, následně ve 20:08 hodin řídil uvedené motorové vozidlo v XY z ulice XY přes kruhový objezd do ulice XY, ze které odbočil do ulice XY, aby následně po přesně nezjištěných komunikacích dojel do obce XY, kde bydlí poškozená nezletilá AAAAA, kde vozidlo zastavil na návsi nad kapličkou nedaleko domu čp. XY a na poškozenou zde ve vozidle čekal, poté, co spatřil poškozenou nezletilou AAAAA, která šla po místní komunikaci směrem od autobusové zastávky, která se nachází za obcí XY na silnici XY, v doprovodu poškozeného M. P., na konci skupinky za poškozenými T. A., D. A. a nezletilým BBBBB (pseudonym), se s vozidlem tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, v době kolem 20:15 hodin rozjel směrem k uvedeným poškozeným, přičemž po dobu jízdy přidával plyn a s vozidlem akceleroval, přičemž na úhybné pohyby poškozených, kteří se snažili před vozidlem uskočit mimo vozovku, reagoval stržením volantu vlevo směrem ke skupině poškozených, kterým se podařilo střetu s vozidlem vyhnout, vyjma poškozené nezletilé AAAAA, do které v rychlosti přibližně 21 km/h narazil levou přední částí vozu, v důsledku čehož poškozená přepadla přes levou část čelního skla vozidla a byla odmrštěna do travnatého porostu lemujícího vozovku, poté pokračoval v jízdě asi 50 metrů, načež s vozidlem zastavil, zhasl motor a vystoupil, poté, co k vozidlu došel poškozený M. P., jej slovně atakoval s tím, že mu sdělil, že měl chcípnout, následně vozidlo nastartoval a z místa odjel, načež nezjištěnou cestou se vrátil zpět na náves, jel pomalu kolem poškozených a křičel na ně, že měli chcípnout, že si jel pro poškozeného P., poté z XY odjel přesně nezjištěnou cestou do XY, kde v čase 20:29 hodin projel ulicí XY, pokračoval ulicí XY směrem do centra přes kruhový objezd do ulice XY, kde vozidlo poblíž domu čp. XY odstavil, přičemž ve 20:15 hodin, v době, kdy vozidlem najel na poškozené, laboratorně stanovená hladina alkoholu v jeho krvi činila 0,94–1,17 g/kg, což i dle znaleckého posudku o jeho duševním zdraví vylučovalo jeho způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo, v důsledku jeho jednání u poškozené D. A. došlo k výrazné stresové zátěži, což si vyžádalo její ošetření v nemocnici, a poškozená nezletilá AAAAA utrpěla pohmoždění horní části holenní kosti vlevo, pohmoždění v oblasti II.–IV. prstu ruky vlevo, pohmoždění a podkožní krevní výron na hrudi oboustranně více vlevo a dole, s čímž byla také ošetřena v nemocnici, s obvyklou dobou léčení 1–2 týdny bez výraznějšího omezení v obvyklém způsobu života, u poškozené nezletilé AAAAA k závažnějším následkům v podobě tržných ran, zlomenin či poranění vnitřních orgánů dutiny hrudní, břišní či lební a tím i až k bezprostřednímu ohrožení života nedošlo jen shodou náhod a díky tomu, že poškozená před vozidlem částečně uhnula, další poškození újmu na zdraví neutrpěli, neboť před vozidlem uskočili, pokud by na ně najíždějící vozidlo nereagovali a byli by jím přímo sraženi, pak rozsah jejich poranění by mohl být stejný jako v uvažovaném případě u poškozené nezletilé AAAAA. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 4 To 46/2024, podal obviněný V. K. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s jejich zákonnou citací. Namítl, že byla porušena zásada in dubio pro reo, byl užit znalecký posudek, z něhož soud přijal závěry, pro něž je potřebná jiná odbornost znalce, důkazy byly hodnoceny jednostranně v jeho neprospěch, jakož i že se soud odklonil od konstantní judikatury. 5. Konkrétně pak dovolatel vytýkal, že nebylo prokázáno, že jeho jednání bylo s to způsobit těžkou újmu na zdraví kterékoliv z osob. S odkazem na blíže nespecifikovanou judikaturu uvedl, že pokus trestného činu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku je obecně charakterizován cílevědomým zaměřením jednání pachatele na dokonání trestného činu, tj. musí zde být vůle pachatele způsobit zamýšlený následek. Jde-li o útok pachatele na zdraví jiné osoby, pak s ohledem na mimořádně silný vystupňovaný afekt a na podstatně snížené ovládací schopnosti pachatele v době činu není vyloučeno dovodit, že si plně neuvědomoval všechny hrozící následky svého počínání vůči poškozenému a že k jejich způsobení cílevědomě nesměřoval, třebaže pachatel použil nástroj způsobilý přivodit závažnější újmu na zdraví, než jaká vznikla, a útočil jím proti důležitým částem těla poškozeného. Poukázal také na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz 44/90, v němž je konstatováno, že úmysl pachatele způsobit jinému těžkou újmu na zdraví nelze dovozovat jen z povahy předmětu, kterým byl veden útok. Je třeba zvážit i další okolnosti případu, jako jsou způsob použití tohoto předmětu, intenzita vedeného úderu apod. 6. Obviněný připomněl závěry znaleckého posudku MUDr. Lea Havelky, z něhož soudy vyšly při posouzení možnosti vzniku těžké újmy na zdraví. Upozornil také na závěry, které na základě dokazování doplněného o výslech znalce učinil odvolací soud. Poté namítl, že se soudy nevypořádaly s jeho námitkou, že k přijetí závěrů o riziku vzniku těžké újmy na zdraví v závislosti na náraz vozidla řízeného obviněným a následný pád poškozených nepostačuje znalecký posudek MUDr. Lea Havelky, který se může vyjádřit k možnostem vzniku těžké újmy na zdraví při zohlednění charakteru nárazu a pádu těla, tj. v zásadě připustí téměř veškeré varianty úrazů, a měl za to, že soudy měly disponovat odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem z odvětví biomechaniky, který by posoudil možnosti následků nárazu a pádu osob sražených vozidlem, přičemž až takový posudek by mohl být podkladem pro MUDr. Lea Havelku k přijetí závěru o možnostech vzniku těžké újmy. Za dané situace považoval závěr odvolacího soudu, že jednáním obviněného mohla vzniknout těžká újma na zdraví, za projev nepřípustné l