8 Tdo 472/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 472/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 8. 2020 Spisová značka:8 Tdo 472/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.472.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Usmrcení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 11. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 472/2020-653 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2020 o dovoláních obviněných J. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, T. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a J. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 4 To 178/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 31/2017, takto:Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. O d ů v o d n ě n í : 1. Obvinění J. L., T. Š. a J. Š. (dále také jen „obvinění, případně „dovolatelé“) byli rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 27 T 31/2017, uznáni vinnými, že obžalovaný J. L. jako osoba pověřená řízením provozu Ž. l. S. p. ch. a h. v., s povinností řídit se vnitřními předpisy společnosti, mj. i podnikovou směrnicí S. p. ch. a h. v., č. 9024/2013, z níž vyplývá mj. povinnost vedoucího zaměstnance zajistit, aby na všech plochách, které nezaručují, že jsou při zatížení osobami včetně nářadí, pracovních pomůcek a materiálů bezpečné proti prolomení, případně, na nichž toto zatížení není vhodně rozloženo technickou konstrukcí, bylo provedeno zajištění proti propadnutí, vydal dne 16. 9. 2014 povolení k provádění montážních prací na potrubním mostu XY pro společnost W. L.&W. G., se sídlem XY, pro kterou pracoval poškozený R. Č., nar. XY, v němž mj. uvedl, že práce v této části provozu jsou bez rizika, přičemž při měsíčních preventivních kontrolách výrobního zařízení včetně potrubního mostu XY ve dnech 18. 7. 2014 a 21. 8. 2014 postupoval nedůsledně, když neodhalil závadu v zajištění mostních podlážek (roštů), které nebyly k mostu XY nijak upevněny, což bylo v rozporu s ČSN číslo 74 6930, kdy tuto závadu nedůsledným postupem nezjistili ani obžalovaný T. Š. na pozici vedoucího strojní údržby, a obžalovaný J. Š. na pozici mechanik údržby, kteří jako zaměstnanci společnosti I. prováděli periodické preventivní kontroly výrobního zařízení v provozu Ž. l., naposledy při preventivní kontrole mj. potrubního mostu XY, provedené v době od 6. 1. 2014 do 22. 1. 2014, jejímž výstupem byl protokol, v němž je uvedeno, že nátěry i konstrukce mostu XY jsou v pořádku, a poškozený R. Č., nar. XY, následně dne 16. 9. 2014 v době kolem 9:00 hodin v XY, v ulici XY, v objektu S. p. ch. a h. v., v provozu Ž. l., před výrobnou XY, při provádění montážních prací na potrubním mostu s označením XY, propadl mostní podlahou ve výšce 6 metrů nad zemí poté, co se mu pod nohama uvolnila jedna z neupevněných mostních podlážek, a následně z výšky 6 metrů dopadl na betonovou dlažbu pod mostem, čímž si způsobil vážná zranění, zlomeninu krční páteře s poraněním míchy, zlomeninu hrudní páteře, zlomeniny obou předloktí a tržně zhmožděné rány na hlavě, přičemž tato zranění byla příčnou jeho smrti, která nastala dne 24. 9. 2014 při jeho hospitalizaci v XY nemocnici v XY. 2. Takto popsané jednání obviněného J. L. soud právně posoudil jako přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a uložil mu podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Jednání obviněných T. Š. a J. Š. soud právně kvalifikoval jako přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a podle citovaného zákonného ustanovení jim uložil shodné tresty odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jejichž výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. 3. Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění a státní zástupce (ten tak učinil v neprospěch všech obviněných do výroku o trestu) odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 4 To 178/2019, tak, že podle § 256 tr. ř. je všechna zamítl. 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali všichni obvinění dovolání. 5. Obviněný J. L. tak učinil prostřednictvím svého obhájce JUDr. Zdeňka Gruse, přičemž rozhodnutí soudu druhého stupně napadl z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho naplnění spatřoval konkrétně v tom, že při rozhodování soudů obou stupňů došlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, kdy soudy pochybily ve zjišťování skutkového stavu, a následně i k nesprávnému právnímu posouzení daného skutku, jenž není trestným činem. 6. Ve vztahu k nesprávnému právnímu posouzení skutku dovolatel v podrobnostech namítl, že v jeho případě nebyla prokázána subjektivní stránka předmětného trestného činu. Vyjádřil nesouhlas s (toliko strohým) konstatováním obou soudů, že subjektivní stránka naplněna byla, a to formou vědomé nedbalosti, tedy že věděl o předmětném konstrukčním nedostatku mostu XY a bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové konstrukční pochybení nezpůsobí porušení či ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Vyslovil názor, že zavinění v jeho případě nelze dovodit ani ve formě nevědomé nedbalosti, tj. že o konstrukční vadě mostu nevěděl, ale vzhledem k dalším okolnostem o ní vědět měl a mohl. K pojmu „měl“, pod nímž lze spatřovat míru opatrnosti, ke které je v rámci okolností někdo povinen, tedy jakési objektivní kritérium stanovené v dané věci směrnicí č. 9024/2013, zdůraznil, že tento není naplněn, neboť ani o této směrnici, ani o technických normách ČSN, zejména o ČSN číslo 74 6930, neměl nejmenší tušení a svým zaměstnavatelem nebyl v tomto ohledu nikterak proškolen či jinak upozorněn na jejich existenci. Jestliže odvolací soud v této souvislosti uvedl, že jeho zaměstnavatel disponoval osobou, jež měla na starost bezpečnost a ochranu zdraví se specializací na prevenci závažných havárií (svědka V. L.) a která by jej jistě seznámila s potřebnými technickými normami, a tedy je povinností zaměstnanců s těmito se seznámit, je takové jeho odůvodnění ve zřejmém rozporu s normami především pracovního práva, jež mají za cíl bezpečnost práce a prevenci. V tomto směru poukázal na ustanovení § 103 odst. 2 a 3 zákoníku práce upravující povinnosti zaměstnavatele týkající se školení zaměstnanců ohledně právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, aby zdůraznil, že zaměstnavatel tyto povinnosti nesplnil, neseznámil zaměstnance s nezbytnými předpisy pro řádný výkon závislé práce, a pak on zásadně neměl povinnost dané předpisy znát, resp. nelze mu přičítat k tíži, že zaměstnavatel své povinnosti nesplnil. K pojmu „mohl“, který závisí na subjektivních schopnostech toho kterého člověka dostát míry opatrnosti, namítl, že v předmětné době (a to navíc krátce, od 1. 8. 2014) byl jen pověřeným vedoucím provozu Ž. l., takže ještě nebyl vedoucím provozu v pravém slova smyslu, resp. plnohodnotně; tím se stal až po události. Z těchto důvodů na něho není možné pohlížet ani jako na zkušenou osobu, která v provozu působí již léta a jíž je zřejmé fungování záležitostí na pracovišti, nýbrž přesně naopak, tedy jako na člověka, který je pověřen fungováním určitého segmentu útvaru zaměstnavatele, se kterým se musí nejprve řádně seznámit, a tudíž po něm nelze požadovat stejnou míru opatrnosti jako po osobě, která by na dané pozici působila dlouhodobě; k tomu upozornil na další absenci poučení podle § 103 odst. 2 písm. a) bodů 1 a 2 zákoníku práce, jež upravují povinnost školení pro zaměstnance i při změně pracovního zařazení a druhu práce. 7. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2019, č. j. 4 To 178/2019-567, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Obviněný T. Š. podal prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Hájka dovolání z téhož dovolacího důvodu, přičemž rozhodnutí odvolacího soudu rovněž vytkl, že spočívá na nesprávném právn