8 Tdo 523/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 523/2025-996 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2025 o dovolání obviněné H. L., nyní ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 7 To 51/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 39/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. L. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 6 T 39/2023, byla obviněná H. L. uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustila společně (§ 23 tr. zákoníku) s obviněným F. T. (dále „obviněný“), zkráceně tím, že v přesně nezjištěné době v létě roku 2021 opakovaně telefonicky kontaktovali L. N., které nabídli uzavření smlouvy o půjčce ve výši 850.000 Kč, se zástavou bytové jednotky č. XY nacházející se v Plzni, část obce XY, na adrese XY č. p. XY, ve vlastnictví poškozené V. T., bez jejího vědomí a vědomosti o tom, že je ve smlouvě uvedena jako dlužník. Obvinění nejprve takto L. N. nabízeli uvedenou smlouvu s podmínkou věcného břemene doživotního užívání ve prospěch V. T. K podepsání této smlouvy však nedošlo, protože byla sjednána jiná smlouva o zápůjčce i o zřízení zástavního práva tak, že zapůjčovaná částka činila 1.500.000 Kč, byl ponechán stejný předmět zástavy, avšak bez zřízení věcného břemene ve prospěch V. T., jejíž inteligenční nedostačivosti a faktické negramotnosti obvinění zneužili jak k podpisu těchto dokladů, tak i k podpisu smlouvy, jako věřitel byl uveden M. B. (syn L. N.) a na straně dlužníka V. T. L. N. předala oběma obviněným ve dnech 19. 9. 2021 až 24. 9. 2021 v šesti splátkách celkem 1.500.000 Kč. Obvinění následně celou finanční částku ve výši 1.500.000 Kč použili pro vlastní potřebu, předmětná smlouva byla vložena do katastru nemovitostí, v důsledku čehož došlo u uvedené nemovitosti ke zřízení zástavního práva k dluhu ve výši 1.500.000 Kč s příslušenstvím ve prospěch M. B., které již bylo zrušeno na základě rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 3. 2023 sp. zn. 20 C 266/2021, jenž nabyl právní moci dne 3. 5. 2023. 2. Za uvedený zločin byla obviněná odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byla zařazena podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného F. T. a o náhradě škody. 3. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 7 To 51/2024, odvolání obviněných podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněné 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, jímž brojila proti učiněným skutkovým zjištěním, tvrdila, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Vadnost učiněných skutkových zjištění obviněná spatřovala v tom, že soud prvního stupně důkazy nesprávně hodnotil, protože bral do úvahy jen ty, které ji usvědčují, zamítl návrhy obhajoby na doplnění dokazování, a proto vzal nedůvodně za prokázané, že se stala trestná činnost, kterou obviněná popírá. Uvedené nedostatky nenapravil ani odvolací soud, jenž se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil, aniž by bral do úvahy, že je třeba dbát rovnosti stran a provádět důkazy ve prospěch i v neprospěch obviněných. 6. Soudům vytýkala, že nevyhověly jejím důkazním návrhům, které zamítly pouze na základě domněnky, že s projednávanou věcí nesouvisí, nebo že již byl dostatečně skutkový stav zjištěn, a nebral v potaz, že obsah výpovědi svědka, který nebyl slyšen, nelze předjímat. Z těchto důvodů uvedla, že stále trvá na výslechu soudy odmítnutých svědků J. K., H. R., J. A. a J. Z., a dále na výpisu z živnostenského rejstříku V. T., i na vyžádání zprávy Policie České republiky o trestních věcech vedených v souvislosti s V. T. 7. Odvolacímu soudu obviněná vytkla, že dostatečně nezohlednil prohlášení obviněného F. T. učiněné při veřejném zasedání dne 30. 5. 2024, v němž uváděl, že ona nemá s projednávanou věcí nic společného. Toto prohlášení by měl zohlednit alespoň Nejvyšší soud. 8. Rovněž žádala o zmírnění trestu, a to s poukazem na to, že je matkou nezletilého syna, který navštěvuje první třídu základní školy. Pokud je ve výkonu trestu odnětí svobody, přijde nezletilý o péči obou rodičů, což je skutečnost, jíž by soudy měly brát do úvahy se zřetelem na možný podmíněný odklad uloženého trestu. Poukázala i na to, že při veřejném zasedání u odvolacího soudu dokládala své onemocnění, které je dalším důvodem pro neukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody. 9. Z uvedených důvodů, zejména když nebyly provedeny obhajobou navrhované důkazy a nebylo přihlédnuto k prohlášení obviněného F. T., bylo porušeno právo na spravedlivý proces, neboť skutkový stav nebyl spolehlivě zjištěn, a proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 7 To 51/2024, zrušil, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 10. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství zmínil, že dovolání je doslovným opakováním námitek obviněnou uváděných v průběhu celého řízení, s nimiž se soudy obou stupňů vypořádaly, což svědčí o nedůvodnosti dovolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). 11. Po obsahové stránce v dovolání shledal naplněnými formální podmínky důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho alternativě dopadající na neúplný rozsah dokazování a bezdůvodné nevyhovění návrhům na jeho doplnění. Jestliže obviněná v dovolání uvedla výčet svědků, které navrhovala vyslechnout, nekonkretizovala, co těmito důkazy mělo být prokazováno. Tyto námitky označil za neopodstatněné, protože když některá ze stran v průběhu trestního řízení vznesla požadavek na provedení nového důkazu, soudy takový návrh nepominuly, vyhodnotily jej z hlediska jeho důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci, a důvody, proč návrhu nevyhověly, vysvětily zpravidla nadbytečností, když rozhodné skutečnosti považovaly za prokázané jinými důkazními prostředky (viz bod 14. rozsudku a body 8. a 12. usnesení). Státní zástupce se s těmito argumenty ztotožnil s tím, že neprovedením dalších důkazů nebylo porušeno právo obviněné na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu, a nezakládá vadu opomenutých důkazů. 12. Jestliže obviněná v dovolání uplatnila rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nedoprovodila ho odpovídající argumentací, neboť jí učiněné námitky s vymezením uvedeného důvodu nekorespondují, a výhrady proti výroku o trestu, který shledává nepřiměřeně přísným, nedopadají na žádný z dovolacích důvodů, pokud nejde o mimořádně závažné osobní či rodinné důvody. V daném případě však takové výjimečné okolnosti neshledal, protože těmi jsou případy toliko trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod odsouzené osoby. Trest odnětí svobody uložený dovolatelce je přiměřený a soudy řádně odůvodněný s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem. Státní zástupce zdůraznil, že obviněná má sklony k páchání majetkové trestné činnosti podvodného charakteru (viz rozsudky Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 2 T 104/2020 za pokračující úvěrový podvod podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, sp. zn. 32 T 6/2022, za pokus přečinu podvodu podle § 21 odst. 1 a § 209 odst. 1 tr. zákoníku). Požadavek na opětovné uložení výchovného trestu nemůže obstát, neboť nyní projednávané trestné činnosti se dopustila ve zkušební době předchozího podmíněného odsouzení. Podle názoru státního zástupce na nutnosti uložení trestu spojeného s odnětím svobody nemůže nic změnit ani péče o nezletilého syna, která sama o sobě není důvodem, jenž by obecně uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody vylučoval. 13. Při závěru o nedůvodnosti podaného dovolání státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Vyslovil přitom souhlas s rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. 14. Obviněná, jíž bylo toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství zasláno, se k němu do doby konání neveřejného zasedání před Nejvyšším soudem nevyjádřila. IV. Přípustnost dovolání 15. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., obviněná je oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. k podání dovolání, které bylo učiněno podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. v zákonné lhůtě a u