8 Tdo 528/2018 — Nejvyšší soud

8 Tdo 528/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 5. 2018 Spisová značka:8 Tdo 528/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.528.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Presumpce neviny Dotčené předpisy:§ 2 odst. 2,5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 8. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 528/2018-38 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 o dovolání obviněného Č. M., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 7 To 271/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 72/2016, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Č. M. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 2 T 72/2016, byl obviněný Č. M. uznán vinným přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle § 277 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce devíti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou a půl roku, dále mu byl uložen podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou a půl roku a podle § 67 odst. 2 písm. a), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu jedno sto denních sazeb ve výši sto padesát Kč, tedy v celkové výši patnáct tisíc (15 000) Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku uložen náhradní trest odnětí svobody v délce tří měsíců. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 7 To 271/2017, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce devíti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. 3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný označených přečinů dopustil tím, že dne 11. 9. 2015 kolem 23:00 hod. v obci Ř., okres P.-j., řídil po silnici III. tř. č. 1882 ve směru od obce K. na obec O. osobní automobil zn. Audi A8, a to pod vlivem alkoholu, když se nacházel nejméně na hranici střední opilosti, v důsledku čehož pak v km 10,203 uvedené silnice při projíždění pravotočivé zatáčky vyjel s vozidlem vlevo mimo vozovku ve směru své jízdy na travnatou plochu hospodářského stavení bez č. p., kde vozidlo přední částí narazilo do svislého betonového sloupu elektrického vedení, telefonního vedení a veřejného osvětlení, který se nárazem zlomil a při pádu poškodil trám krovu hospodářského stavení majitele M. K., došlo též k poškození kabelu telefonního vedení upevněného na tomto sloupu majitele a. s. Česká telekomunikační infrastruktura, k poškození lampy veřejného osvětlení, svislého betonového sloupu elektrického vedení a kabelu elektronického vedení, čímž byla způsobena a. s. ČEZ Distribuce škoda ve výši 75 582 Kč, a v důsledku toho došlo dále k přerušení dodávky elektrické energie v celé obci Ř. od dopravní nehody do 02:34 hod. dne 12. 9. 2015. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 7 To 271/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítal, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání ve výroku o vině u přečinu podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozsudek nalézacího soudu spočívá na nesprávném posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině. 5. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že skutek, jak je popsán ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, se nestal a nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Rozebral a hodnotil výpovědi svědků a tvrdil, že soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o výpovědi policistů, které nadřadil nad výpovědi ostatních svědků, což bylo podle dovolatele v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu. Na základě vlastního hodnocení důkazů dále dovozoval, že při nehodě mohl utrpět otřes mozku nebo jiné neurologické poranění s poúrazovým mrákotným stavem, v jehož důsledku se jevil jako osoba opilá. Ze svého hlediska obviněný dále hodnotil znalecké posudky a vytkl soudům, že daly za pravdu znalci MUDr. Petru Hrubému, který zpracoval posudek bez řádných podkladů, a nezdůvodnily, proč se neztotožnily se závěry znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře. Obsáhle reprodukoval závěry znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře, který podle dovolatele konkrétně bez jakýchkoli pochybností vysvětlil, proč nelze z provedených důkazů stanovit, zda měl obviněný před dopravní nehodou v krvi alkohol či nikoli. Dále obviněný s odkazem na výpověď svědka K. Č. prezentoval tvrzení, že pil až po dopravní nehodě. Odvolacímu soudu vytkl, že nebyly odstraněny rozpory mezi svědeckými výpověďmi a rozpory mezi znaleckými posudky. 6. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu obviněný namítal, že existuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními (v této souvislosti odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/4, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, a stanovisko pléna ÚS ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14) a znovu uvedl, že se nestal a nebyl prokázán bez jakýchkoli pochybností skutek kladený mu za vinu, tj. přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle dovolatele je rozsudek odvolacího soudu v rozporu s nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. 4 ÚS 260/05, jehož závěry týkající se tzv. deformace důkazů následně citoval. Dále provedl obecný výklad zásad presumpce neviny a in dubio pro reo. Vytýkal, že při hodnocení důkazů bylo postupováno v rozporu s nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 520/016, a znovu uvedl výhrady proti hodnocení výpovědí policistů a proti znaleckému posudku znalce MUDr. Hrubého. Připomněl, že trestní řízení vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, jaký lze od lidského poznání požadovat, tedy alespoň na úrovni pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“. Podle dovolatele bylo rozhodováno rovněž v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v dovolání citovanou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, 8 Tz 15/2015, a ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1706/2016). Dovolatel měl za to, že přečin podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku měl být z výroku o vině rozsudku vypuštěn, popř. měl být tohoto trestného činu zproštěn, a věc měla být postoupena podle § 222 odst. 2 tr. ř. správnímu orgánu. 7. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený rozsudek, a aby buď podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl vázán právním názorem, že stíhaný skutek kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku není trestný čin, nebo aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně uvedl, že ačkoliv obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží k nápravě právních vad rozhodnutí, dovolání neobsahuje jedinou námitku, kterou by podatel vytýkal nesoulad skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podatel na