8 Tdo 545/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 545/2025-385 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání obviněného J. K., nyní ve výkonu trestu ve Věznici Brno-Bohunice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2024, sp. zn. 9 To 294/2024, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 153/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 90 T 153/2023, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 8. 10. 2019 uzavřel s poškozeným P. S. smlouvu o zápůjčce ve výši 440.000 Kč a dne 10. 10. 2019 další smlouvu o zápůjčce ve výši 330.000 Kč, které ihned po podpisu smluv v hotovosti převzal a zavázal se je vrátit do 28. 10. 2019, přičemž při sjednání zápůjček uvedl poškozeného v omyl, neboť mu nepravdivě tvrdil, že zapůjčené prostředky potřebuje k rychlému nákupu motorových vozidel, pro které měl mít již zajištěné kupce, což prokazoval fotografiemi vozů, a při sjednávání obou smluv rovněž zamlčel, že je ve špatné finanční situaci a on i společnost C., s. r. o., jejímž byl jednatelem a jediným společníkem, mají řadu splatných dluhů, kdy šlo především o jeho splatný dluh ve výši 1.050.000 Kč s příslušenstvím vůči věřiteli V. H., a část z nich je již vymáhána exekučně, zapůjčené finanční prostředky ve sjednané lhůtě ani později nevrátil a v dalších měsících se poškozenému pouze vymlouval, navrhoval různá řešení, která neplnil, vrácení zapůjčených finančních částek oddaloval a užil je na úhradu dluhů a pro svou osobní potřebu, v důsledku čehož poškozenému způsobil škodu ve výši 770.000 Kč. 2. Za tento přečin a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 2 T 70/2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 7 To 240/2023, a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 2 T 130/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 7 To 89/2023, a byl odsouzen podle § 209 odst. 4 za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny jednak výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 2 T 70/2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 7 To 240/2023, a jednak výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 2 T 130/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 7 To 89/2023, a byla zrušena všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 10. 2024, sp. zn. 9 To 294/2024, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení obviněný podal prostřednictvím obhájce s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že neměl v úmyslu P. S. uvést v omyl a zamlčet mu podstatné skutečnosti, a tedy dopustit se přečinu podvodu. Poukázal na to, že mu poškozený již dříve poskytl zápůjčku ve výši 300.000 Kč za účelem nákupu vozidla ze zahraničí, kterou mu v celé výši vrátil, a do budoucna spolu plánovali navázat užší spolupráci, která poškozenému připadala lukrativní. V návaznosti na to poškozeného požádal o další půjčku 400.000 Kč, s čímž on souhlasil s tím, že byly určeny na nákup konkrétního automobilu, avšak zájemce z předběžně smluveného obchodu odstoupil, o čemž poškozeného informoval, a když se objevila možnost nákupu dražšího vozidla, na jehož nákup neměl obviněný dostatek finančních prostředků, požádal poškozeného o zapůjčení dalších 330.000 Kč, čemuž poškozený vyhověl. Když i z tohoto obchodu sešlo, poškozený trval na vyhledání dalšího zájemce, protože chtěl, aby mu obviněný půjčené peníze vrátil. Po celou dobu s poškozeným komunikoval a o všem jej informoval, nechtěl ho podvést a peníze mu chtěl vrátit. 5. Důvodem závěru, že jde o podvod, nemůže být ani domnělá špatná finanční situace obviněného, neboť mu v inkriminované době nebylo známo, že by po něm byl některý z dluhů exekučně vymáhán, o čemž svědčí výpisy z Centrální evidence exekucí, které v té době nezobrazovaly žádné záznamy. Dluh vůči V. H. uhradil v celé výši prodejem svého čtvrtinového podílu na nemovitosti. Kromě toho disponoval podílem na další nemovité věci (chalupě), což svědčí o jeho dostatečném majetku, jenž převyšoval jeho závazky, a v době sjednávání zápůjčky se nenacházel v natolik tíživé situaci, aby zápůjčku nemohl splatit. 6. S ohledem na uvedené skutečnosti není opodstatněný závěr soudů o naplnění subjektivní stránky, protože z ničeho nelze dovodit, že by v době sjednání zápůjčky jednal v podvodném úmyslu, vědom si své neschopnosti dluhy splatit, obzvláště když již v minulosti poškozenému dluh uhradil, a o všech obchodních aktivitách ho informoval. Neměl ani motiv mu způsobit škodu a obohatit se na něm, neboť problémy vznikly vzhledem k situaci epidemie Covidu-19 v roce 2020, kdy řádně nefungoval trh s ojetými vozidly, tudíž neměl žádné příjmy, ze kterých by mohl hradit každodenní potřeby, a proto užil finanční prostředky poškozeného na jiné než sjednané účely, což však nemůže být důvodem pro závěr o naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu podvodu. 7. Obviněný namítal rozpory v rozsudku soudu prvního stupně, jež nenapravil ani odvolací soud, který nesprávně potvrdil závěr soudu prvního stupně, že poškozenému zamlčel svou špatnou situaci, a rovněž se řádně nezabýval posouzením exekučně vymáhaných dluhů, protože v době sjednání zápůjčky nic nenasvědčovalo tomu, že by peníze poškozenému nechtěl či nemohl vrátit. V té souvislosti konkrétně poukázal na nedostatky v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 35., kde soud na jedné straně uvedl, že v době, kdy došlo ke sjednání smluv o zápůjčce, byla vedena exekuce ve výši 40.341 Kč, kterou uhradil ke dni 20. 11. 2019, a ke dni 16. 5. 2019 na částku 89.159 Kč, přičemž tamtéž konstatoval, že k 30. 10. 2019, 18. 11. 2019 a 29. 1. 2020 nebyla vůči obviněnému vedena žádná exekuce. Podle obviněného je nedostatek v tom, že soud, ač poukazoval na řadu splatných dluhů, tyto dluhy nespecifikoval, a odvolací soud tento nedostatek neodstranil. U bodu 36. vytýkal, že argument soudu dluhem vůči V. H. není dostatečný pro závěr, že poškozeného uvedl v omyl, protože obviněný tento dluh nezpochybňoval, a dohodl se na vypořádání závazku prodejem jeho podílu na bytu v XY ulici, což dodržel, a svůj čtvrtinový podíl na této nemovitosti prodal a z výtěžku mu dluh zaplatil. Uvedený dluh proto nemůže být důvodem pro závěr, že uváděl poškozeného v omyl, a nebyl ani důvodem pro to, aby na ně poškozeného upozorňoval. Uvedenou skutečnost obviněný nepovažuje ani za dostatečný argument pro to, aby obstálo tvrzení soudu, že měl „řadu dluhů“. Poukázal i na nedostatky v bodech 41., 44. až 46. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, vůči kterým vytýkal, že soud vadně vyhodnotil obsah svědecké výpovědi R. H., jenž podle obviněného vypovídal v jeho prospěch, protože potvrdil problémy v oblasti obchodování s vozidly v době pandemie COVID-19, a proto nesouhlasil se závěrem soudu, že tento výslech nebyl důkazně přínosný. Neztotožnil se se závěrem soudu, že v době zapůjčení peněz neměl v úmyslu je užít ke koupi vozidel, protože s těmi již obchodoval delší dobu a z ničeho nevyplynulo, že v době zápůjčky takový záměr neměl. 8. Odůvodnění usnesení odvolacího soudu obviněný vytýkal stručnost a nedostatek věcné argumentace zejména proto, že se nevypořádal s jeho námitkou ohledně výpisů z Centrální evidence exekucí nebo o nenaplnění subjektivní stránky přečinu podvodu, a že odvolací soud opomněl reagovat na jeho klíčové tvrzení o tom, že v době zápůjčky byl vlastníkem spoluvlastnického podílu na bytu i na chalupě, a tedy disponoval majetkem, ze kterého mohl případně umořit své závazky, a to včetně dluhu vůči V. H. Za opodstatněné nemůže být považováno ani to, že společnost C., s. r. o., se nacházela ve špatné finanční situaci, neboť ta s dluhem vůči poškozenému nesouvisela. Odvolací soud se nevyjádřil ani k obviněným tvrzenému podílu poškozeného na nevrácení zápůjčky, spočívající v tom, že poškozený „tlačil“ na obviněného, aby uzavřel obchod s novým zákazníkem, aby došlo k výplatě částky včetně provize. Vzhledem k tomu, že odvolací soud na tyto námitky nereagoval, nesplnil povinnost řádně rozhodnutí