8 Tdo 546/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 546/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 9. 2023 Spisová značka:8 Tdo 546/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.546.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Presumpce neviny Rozsudek Vyhlášení rozhodnutí Vyloučení soudce Dotčené předpisy:§ 2 odst. 2 tr. ř. § 30 odst. 1 tr. ř. § 128 odst. 1 tr. ř. § 128 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A EU Zveřejněno na webu:6. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 546/2023-4268 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 o dovoláních obviněných 1. P. E., 2. J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 2 To 49/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 7/2017, takto: Z podnětu dovolání obviněných P. E. a J. P. se podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně těchto obviněných a s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. také ohledně obviněných J. B., nar. 26. 9. 1964, a Ivana Molnára, nar. 23. 6. 1980, zrušují rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 2 To 49/2022, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2021, sp. zn. 49 T 7/2017. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2021, sp. zn. 49 T 7/2017 (dále „soud prvního stupně“ nebo „krajský soud“), byli obvinění J. B., P. E. a J. P. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obviněný Ivan Molnár zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. 2. Za uvedený zločin byli obvinění J. B., P. E. a J. P. odsouzeni podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněným trestům odnětí svobody, pro jejichž výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou, obviněný J. B. za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v trvání čtyř let, obviněný P. E. v trvání pěti roků a šesti měsíců, J. P. za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, a to za uvedený zločin i za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ˗ pobočky ve Zlíně ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 61 T 2/2015, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 4 To 35/2016, když současně byl v těchto rozhodnutích zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný Ivan Molnár byl odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání pěti roků. Všem čtyřem obviněným byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích na dobu pěti roků. Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště Praha 5, byl jako poškozený podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání pouze obvinění P. E. a J. P. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací (dále „odvolací soud“ nebo „vrchní soud“) rozsudkem ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 2 To 49/2022, z podnětu odvolání obviněného J. P. rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že tohoto obviněného odsoudil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Rovněž mu uložil ve shodě s tím, jak učinil soud prvního stupně, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti na dobu pěti roků. V ostatních výrocích ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolání obviněného P. E. podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněných a vyjádření k nim 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali dovolání prostřednictvím svých obhájců obvinění P. E. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), g), m) tr. ř. a J. P. podle § 265b odst. 1 písm. a), b), h) tr. ř. a) dovolání obviněného P. E. 5. Obviněný P. E. v dovolání namítal s poukazem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 a 40 odst. 1 Listiny, že ve věci rozhodl v prvním stupni vyloučený senát na základě vadného procesního postupu a soud druhého stupně toto závažné porušení nenapravil a že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 6. Vadným procesní postup soudu prvního stupně shledával proto, že začal věc projednávat při hlavním líčení dne 18. 2. 2021 a dne 19. 4. 2021 při dalším hlavním líčení schválil dohodu o vině a trestu se spoluobviněným Lukášem Pomklou, ohledně níž vyhlásil rozsudek, kterým na jejím podkladě Lukáše Pomklu uznal vinným, že společně se spoluobžalovaným 1., spoluobžalovaným 2., spoluobžalovaným 3., spoluobžalovaným 4., se (zkráceně shrnuto) dopustil předmětného skutku a spáchal tím předmětný trestný čin. Jednotlivé obviněné, včetně P. E., přitom v rámci rozsudku označil a identifikoval čísly, která jim byla „přiřazena“ v obžalobě a soudem byli těmito čísly od počátku řízení konstantně označováni ve všech protokolech i v rozsudku. Rovněž v nich byla detailně popsána údajná účast všech jednotlivých obviněných na předmětném skutku, přičemž tento popis je faktickou kopií textu uvedeného v obžalobě, pouze jména obviněných byla nahrazena uvedenými čísly. Tím soud prvního stupně v rozsudku o schválení dohody o vině a trestu u obviněného Lukáše Pomkly deklaroval svůj postoj k trestné činnosti dovolatele, neboť z něho jasně vyplynulo přesvědčení o jeho vině, což je však v rozporu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“) vyjádřeným v rozsudku ze dne 25. 11. 2021 ve věci Mucha proti Slovensku, stížnost č. 63703/2019 (dále „věc Mucha proti Slovensku“), na jehož podstatnou pasáž poukázal. Zdůraznil, že soud prvního stupně nerespektoval ve smyslu uvedeného rozhodnutí nutnost vyjádřit jednání dalších spoluobviněných tak, aby z něho neplynulo, že uvedené činy rovněž spáchaly, a tedy v tomto směru výrok o vině obviněného Lukáše Pomkly ve skutkové větě neupravil, neboť zopakoval obžalobu, včetně popisu zapojení a činnosti ostatních obviněných, ohledně dovolatele tak učinil především v pasáži popisované pod obžalovaným č. 2. Tímto vadným postupem došlo k porušení práv obviněného podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 40 odst. 2 Listiny a k porušení § 2 odst. 2 a § 30 odst. 1 tr. ř. 7. Obviněný P. E. poukázal i na to, že uvedené procesní pochybení měl napravit odvolací soud, a to i bez toho, že by tato vada byla obviněným v odvolání vytýkána. Při vědomí podmínek uplatnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. poukázal na to, že uvedené skutečnosti nenamítal v řízení před soudem prvního ani druhého stupně, protože mu rozhodnutí ESLP ve věci Mucha proti Slovensku nebylo známo, neboť do odborných kruhů proniklo až později a obhájce obviněného se s ním seznámil teprve v polovině října 2022. 8. Další námitky obviněný vznesl i proti učiněným skutkovým zjištěním, v nichž shledával rozpory, a tvrdil, že vznikají pochybnosti o tom, zda všechny skutkové okolnosti byly dostatečně objasněny, a to především ve vztahu k subjektivní stránce, protože odvolací soud zejména v bodě 18. dostatečně nevysvětlil, z čeho dovozuje údajnou informovanost dovolatele a ve vztahu k jakým okolnostem má tato jeho informovanost mít vztah. Naopak obviněný podotkl, že když nebyl formálně ani fakticky odpovědný za vedení účetnictví a daňová přiznání společnosti, neměl důvod se zabývat správností daňových dokladů nebo jejich souladem s realitou. Rovněž z ničeho neplyne, že by doklady předložené v daňovém řízení byly v rozporu s realitou, a tudíž že by jejich použití bylo trestně postižitelné a mělo být kladeno k tíži právě jemu, když