8 Tdo 55/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 55/2025-604 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání obviněného R. P., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 5 To 59/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 14/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2024, sp. zn. 1 T 14/2023, byl obviněný R. P. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 21 odst. 1 k § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že dne 25. 2. 2023 v době kolem 20:30 hodin v Brně, XY, na chodníku před lékárnou XY a v blízkosti zastávky MHD XY ve směru XY, za přítomnosti dalších nejméně tří osob, v úmyslu si tzv. „vyřídit účty z minula“ vylákal na výše popsané místo poškozeného L. V., kterého fyzicky napadl tak, že ho strčil či kopl do zad až poškozený upadl přední částí těla na zem, ležícího ho zakleknul a pěstmi obou rukou jej v intenzitě střední opakovaně udeřil do hlavy a do obličeje, přičemž útok vedl s nasazeným boxerem či obdobným kovovým předmětem, útok doprovázel vulgárními nadávkami jako „zkurvysyne, mrdko“ apod., a nejpozději v průběhu jím činěného násilí pojal záměr zmocnit se tzv. „ledvinky“ poškozeného, kterou měl tento připevněnou na těle přes hrudník s popruhem přes rameno, tuto rozepl a strhl, a s „ledvinkou“ obsahující blíže nezjištěnou finanční částku a další věci odešel, přičemž popsaným jednáním způsobil poškozenému mnohočetné tržně zhmožděné ranky a oděrky v obličeji, tržné ranky v levé čelní krajině při středu, při kořeni nosu, oděrky na rozhraní čelní a spánkové krajiny vpravo a natažení krční páteře s podezřením na zlomeninu nosních kostí, jež si vyžádala ošetření v Úrazové nemocnici v Brně, a přestože výše popsaným fyzickým napadáním poškozenému způsobil vzhledem k jeho účinné obraně „pouze“ výše popsané lehké poranění bez následného citelného omezení v obvyklém způsobu života, si musel být vědom, a to vzhledem k charakteru použité zbraně, intenzitě a četnosti úderů, které byly směřovány zejména na hlavu poškozeného, že může poškozenému způsobit vážné poranění ve formě zlomenin obličejového skeletu (nosní kosti, očnice, horní čelisti, dolní čelisti, jařmového oblouku) či závažné poranění smyslového orgánu – oka, eventuálně vpáčené zlomeniny klenby lební s možným nitrolebním poraněním, k čemuž však nedošlo pouhou shodou náhod, tím Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky vznikla majetková škoda v souvislosti s vynaložením nákladů za ošetření poškozeného L. V. v celkové výši 6.527 Kč, přičemž uvedeného jednání se obviněný dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 6. 2015 sp. zn. 3 T 24/2015, který nabyl právní moci téhož dne, byl uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu. 3. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 5 To 59/2024, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. P. prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, jímž brojil proti právní kvalifikaci zločinu loupeže, protože nebyla dostatečně prokázána existence ledvinky, kterou měl vzít poškozenému, ani to, že útok vedl boxerem, neboť tyto skutečnosti vyplývají výhradně z výpovědi poškozeného, aniž by byly potvrzeny jinými ve věci provedenými důkazy, neboť ledvinku neviděly M. Š., E. F. ani J. E. U posuzování tvrzení uváděné svědkyní V. P. soud ignoroval její výpověď z přípravného řízení. Podle obviněného je verze tvrzená poškozeným jen záminkou a pomstou za fyzické napadení, a proto si tuto skutečnost vymyslel, což soudy při posuzování věrohodnosti poškozeného nebraly do úvahy. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí podle obviněného neplyne ani přesvědčivý závěr, proč se soudům verze poškozeného jevila důvěryhodnější než verze jím uváděná. Vzhledem k tomu, že jde o situaci „tvrzení proti tvrzení“, měly soudy věrohodnost výpovědi obviněného i poškozeného obzvláště pečlivě posuzovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16). Obviněný je přesvědčen, že v kontextu citovaného rozhodnutí došlo ze strany soudů obou stupňů k porušení jeho práva na spravedlivý proces a presumpce neviny, neboť je zjevné, že soudy při hodnocení důkazů postupovaly selektivně a jednostranně v jeho neprospěch. O selektivním hodnocení důkazů svědčí i hodnocení čestného prohlášení K. Ž. předloženého v odvolacím řízení, z něhož vyplývá, že když ji poškozený navštívil a popsal fyzické napadení, o žádné zbrani ani odcizení ledvinky nehovořil, avšak odvolací soud tvrdil, že to, že se poškozený o uvedených skutečnostech svědkyni nezmínil, nesvědčí o jeho nevěrohodnosti (viz bod 9. přezkoumávaného usnesení). Nelze proto dovodit, z čeho soud učinil závěr, že je výpověď poškozeného věrohodná. 5. Obviněný nepovažoval za správné ani závěry soudů o tom, že k útoku použil zbraň a že jednal s cílem poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví. Pro tyto závěry nebylo možné se opírat o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který byl manipulativně zpracován, neboť znalec nebyl dostatečně informován o všech rozhodných skutečnostech. Obviněný poukázal na vadné zadání, v němž mu byl znalci předestřen skutek tak, jak byl posouzen policejním orgánem, a tudíž znalec již vycházel z toho, že zranění bylo poškozenému způsobeno boxerem. Nedostatečným a nepřesvědčivým obviněný shledal znalecký posudek i proto, že znalci nebylo dáno na vědomí, že v průběhu řízení vyšlo najevo, že poškozený měl v blízké časové souvislosti s projednávaným činem utrpět dva pády z koloběžky, k čemuž se znalec nemohl vyjádřit. V tomto směru je znalecký posudek neúplný. Protože o povaze a způsobení zranění poškozeného z uvedených důvodů vznikají vážné pochybnosti, bylo třeba dokazování doplnit. Proto navrhoval provést výslechy svědkyň M. H. a K. Ř., a v návaznosti na ně přibrat opětovně znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. 6. Výhrady obviněného jsou zaměřeny i proti správnosti použité právní kvalifikace, protože když trestný čin loupeže patří do kategorie tzv. předčasně dokonaných trestných činů, kdy k jeho dokonání dojde již užitím násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bylo třeba takový jeho mysl zjišťovat. Obviněný však tvrdí, že vůbec neexistoval, protože nebylo prokázáno, že by použil násilí k tomu, aby se zmocnil cizí věci, ač právě tato skutečnost měla být výsledky provedeného dokazování prokázána. 7. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudů ze všech uvedených důvodů vykazují znaky libovůle při provádění dokazování i dovozování právních souvislostí, došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1, jakož i čl. 39 a 40 Listiny, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 5 To 59/2024, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2024, sp. zn. 1 T 14/2023, a přikázal, aby soudy věc v potřebném rozsahu znovu projednaly a rozhodly. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 8. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) poukázala na to, že jde o doslovné opakování námitek obviněným již dříve uplatňovaných, s nimiž se oba soudy vypořádaly, což zásadně může vést k odmítnutí dovolání pro zjevnou neopodstatněnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Vzhledem k tomu, že soudy již dostatečně na námitky obviněného ve svých rozhodnutích reagovaly a správně se s nimi po všech stránkách vypořádaly, realizovaly komplexní a bezvadné dokazování a důsledně se zabývaly i použitou právní kvalifikací, odkázala na jednotlivé pasáže zejména rozsudku soudu prvního stupně. Státní zástupkyně neshledala námitky obviněného opodstatněnými a ve shodě s argumenty rozvedenými odvolacím soudem je považovala za nedůvodné. 9. K neprovedení důkazů navrhovaných obviněným poukázala na obecné principy, za nichž lze návrhy na doplnění dokazování zamítnout s důrazem na to, že není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Odmítne-li soud provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit, což v posuzované věci oba soudy dodržely (viz body 14. usnesení odvola