8 Tdo 553/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 553/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 7. 2022 Spisová značka:8 Tdo 553/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.553.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami úmyslné Nepřímý pachatel Úmysl Dotčené předpisy:§ 2 odst. 2,5,6 tr. ř. § 299 odst. 1,3 písm. c) tr. zákoníku § 15 odst. 1 tr. zákoníku § 22 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 10. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2874/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 553/2022-553 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 7. 2022 o dovolání obviněné H. Č., roz. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 13 To 38/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 87/2021, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. Č. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. 10 T 87/2021, byla obviněná H. Č. (dále jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“) shledána vinnou přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byla podle § 299 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 90 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výměře 45 000 Kč. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Benešově a obviněná. Státní zástupce podal v neprospěch obviněné odvolání směřující proti výroku o trestu, obviněná je zaměřila proti výroku o vině a tím i všem na něj navazujícím výrokům. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 13 To 38/2022, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou podle § 299 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí uložil peněžitý trest v počtu 90 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výměře 45 000 Kč. V dalším podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl odvolání obviněné. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná dopustila přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku tím, že v blíže nezjištěné době od srpna 2019, nejpozději na jaře 2020, zadala J. S. staršímu vyjmutí velkých kamenů z mokřadní louky p. č. XY v k. ú. XY v lokalitě zvané XY a její následnou úpravu, k čemuž došlo v době od 20. 3. 2020 do 19. 5. 2020, přičemž věděla, že se zde nachází ohrožený zvlášť chráněný prstnatec májový (lat. Dactylorhiza majalis), uvedený v Příloze II. oddíl 3 Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, který je podle § 49 odst. 1 uvedeného zákona zakázáno sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji, čímž došlo k přímému zničení minimálně 287 jedinců tohoto zvláště chráněného druhu, tedy zničení téměř celé populace, a k zásadnímu a dlouhodobému poškození mokřadní louky, silnému poškození půdy a vodních poměrů, jakožto složky biotopu těchto rostlin, čímž v rozporu s § 3 odst. 1 písm. k), § 48 odst. 1, 2 a § 49 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ohrozila nebo znemožnila jejich další růst na pozemku, neboť došlo k silnému poškození půdy, změně hydrologických půdních poměrů a půdního povrchu a vodních poměrů složky biotopu těchto rostlin. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 13 To 38/2022, podala obviněná H. Č. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázala na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021). Namítla existenci extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a zjištěným stavem, absenci úmyslného zavinění a získaného prospěchu, jakož i absenci zhodnocení účastenství a nesprávné posouzení její osoby jako pachatele. 5. Dovolatelka nejprve připomněla dosavadní průběh objasňování věci. Měla za to, že na ni bylo od počátku výslechů, tj. na „Odboru životního prostředí XY“, pohlíženo jako na vinnou. Nesouhlasila s postupem orgánů ochrany životního prostředí ani postupem orgánů činných v trestním řízení, kromě Policie České republiky, která měla po prověření případu za to, že se obviněná trestné činnosti nedopustila. Zdůraznila, že žádné kameny z louky neodstranila a nepoškodila tam žádné rostliny. Uvedla, že s nikým od posledního sekání louky v roce 2017 do roku 2020 o vyndání kamenů z louky nehovořila, jedině v roce 2017 ji upozornil J. S. (starší), že si na její louce poničil sekací zařízení a že je třeba velké kameny z louky odstranit, proti čemuž neměla námitky. Situace však utichla a obviněná žádné vyndání kamenů nepoptávala. V roce 2018 ji požádal místostarosta obce XY J. S. o možnost posekat si na louce trávu, ale poté si také stěžoval na velké kameny na louce. U soudu měl tento svědek sdělit, že nikdo z ochrany přírody neinformoval obec, že by se údajně na louce měla vyskytovat nějaká vzácná rostlina; uvedené měl potvrdit i starosta A. J. Tato informace se vyskytla až v rámci řešení územního plánu, kdy vlastníci proti zamítnutí zařazení louky do územního plánu podali námitky, přičemž mimo jiné zmínili, že rostlina se objevila až po dosetí louky v roce 2007. 6. Obviněná konstatovala, že před rokem 2007 žádný odborník z ochrany přírody na louce výskyt žádné chráněné rostliny nezjistil, to se mělo stát údajně až v roce 2009, což nikdo vlastníkům ani obci nesdělil, neexistuje o tom ani žádný záznam. Protože nebyla vyloučena možnost šíření rostliny z jejích semen, nelze podle jejího názoru tvrdit, že jde o rostlinu původní či původní planou, že byl spáchán předmětný přečin a že by existovalo nějaké zjištění či důkazy, že obviněná dala J. S. v roce 2019, 2020 nebo i dříve nějaké pokyny k tomu, aby vyňal z louky velké kameny. Uvedla, že ji tento svědek o vyndání kamenů na jaře roku 2020 neinformoval, takže ani neměla možnost jej informovat o tom, že na louce byla na podzim 2019 zjištěna chráněná rostlina, jak se sama dozvěděla někdy v prosinci 2019 či lednu 2020 po zamítnutí námitek proti územnímu plánu. 7. Dále dovolatelka poskytla rozsáhlý chronologický přehled historie vlastnických a uživatelských vztahů a způsobu hospodaření na předmětném pozemku, popsala i okolnosti změny územního plánu v roce 2007 a připomněla, že samotná obec nebyla až do roku 2019 o rostlinách informována a na jejich námitky jim nebylo obcí nikdy odpovězeno. Bylo by podle ní nelogické, aby činila kroky ke změně územního plánu, jak se stalo v letech 2007 až 2010, pokud by věděla, že se na louce vyskytuje chráněná rostlina. Zpochybnila tvrzení orgánu ochrany přírody, že předmětnou louku monitoroval od roku 2009. Navíc by takové monitorování bylo až po rekultivaci louky, tedy po dosetí v roce 2007, z čehož dovodila, že by se nemohlo jednat o rostlinu původní, planou, když byla prokazatelně uměle vyseta a pak šířena do okolí. Dále kritizovala rozhodnutí Odboru životního prostředí XY, kterým bylo nařízeno zastavit práce na pozemku, a uvedla řadu pochybení orgánů a institucí ochrany přírody, přičemž s podstatou věci souvisí pouze tvrzení, že žádný orgán vlastníkovi výskyt chráněné rostliny neoznámil, čímž podle jejího názoru byla porušena ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Celou věc vyhodnotila jako nedopatření správních orgánů a orgánů ochrany přírody, přizvaní svědci podle ní uváděli nepravdivé informace o tom, že byla louka sekána pravidelně dvakrát ročně. Zdůraznila, že oznamovatel J. Š. stav louky příliš nezná, v obci nebydlí. Tohoto svědka, jakož i svědkyni B. označila za nevěrohodné, vytkla, že jí navržení svědci vyslechnuti vůbec nebyli. 8. Dovolatelka připomněla, že přečin podle § 299 tr. zákoníku je trestným činem úmyslným, přičemž úmyslné zavinění se musí vztahovat na všechny skutečnosti, kte